Sapfó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Sapfó
Herkulaneischer Meister 002b.jpg
Narození 624 př. n. l.
Eresos
Úmrtí 569 př. n. l. (ve věku 54–55 let)
Lefkada
Povolání básnířka, spisovatelka a hudební skladatelka
Národnost Řekové
Témata poezie
Významná díla Ode to Aphrodite
Sappho's Fragment 31
Partner(ka) Alkaios z Mytiléné
Queen Rhodope
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Claude Ramey: Sapfó (mramor, 1801)

Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. – po roce 600 př. n. l.), byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Sapfó se údajně narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně (Mytilini) na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí.

S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště (Lesbos) dodnes přežívá v označení ženské homosexuality - lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně (česky ve výboru Písně z Lesbu[1]). Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní (orální) poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skládala v aiolském nářečí řečtiny a že psala především elegie a hymny.

Odkaz v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Sapfó byla již ve starověku označována (Platónem) jako „desátá Múza“, Antipatros ji nazval „Homérem ženského rodu“ a Lúkianos „sladkou chloubou ostrova Lesbos“. Je po ní pojmenovaná jedna z nejoblíbenějších (v antice) metrických staveb verše, tzv. sapfická strofa.

Sapfó ovlivnila výrazné osobnosti antické poezie římské (Catullus, Ovidius, Horatius) i básnictví epochy romantismu (Friedrich Gottlieb Klopstock, Friedrich Hölderlin, Franz Grillparzer, Rainer Maria Rilke). Hru o Sapfo napsala roku 1821 francouzská spisovatelka Madame de Stael.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SAPFÓ. Písně z Lesbu. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha: Československý spisovatel, 1978. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]