Friedrich Hölderlin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Hölderlin
Narození 20. března 1770
Lauffen am Neckar
Úmrtí 7. června 1843 (ve věku 73 let)
Tübingen
Povolání básník, knihovník, spisovatel, překladatel a romanopisec
Alma mater Eberhard Karls Universität Tübingen
Významná díla Lied der Freundschaft (báseň)
Vlivy Pietismus
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tzv. 'Hölderlinturm' (Tübingen). Dům, v kterém žil v letech 1807 – 1843.

Johann Christian Friedrich Hölderlin (20. března 1770 Lauffen am Neckar6. června 1843 Tübingen) byl významný německý lyrik. Ve své tvorbě spojil prvky klasicismu a romantismu. V mládí byl ovlivněn pietismem[1]. Jeho ódy a hymny byly technologicky inovativní pro formální překračování verše (stichomytie).

Tématicky psal Hölderlin výsostně metafyzickou poesii s přírodními a antickými motivy. Zlomky jeho hymnů z doby počínající schizofrenie[2][3] ovlivnily surrealistickou literaturu. Hölderlin zemřel ve věku 73 let, posledních 40 let svého života byl však duševně chorý. Propuknutí jeho nemoc bylo pravděpodobně podpořeno skličujícími životními podmínkami v povolání domácího učitele, materiální nouzí a ztrátou blízkých osob.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hölderlin se narodil 1770 v Lauffenu na Neckaru. Jeho rodiče byli zaměstnáni v klášteře; otec Heinrich Friedrich Hölderlin (1736–1772) umřel dva roky po jeho narození, jeho matka Johanna Christiana se poté znovu provdala roku 1774 za Johanna Ch. Goka (1748–1779), obchodníka s vínem a později starostu Nürtingenu.

Na přání své matky nastupuje do semináře v klášteře v Maulbronnu, aby se stal duchovním. Poté pokračuje na univerzitu do Tübingen, kde se seznamuje s filozofy G. W. F. Hegelem a F. W. J. Schellingem.

Roku 1796 se stává domácím učitelem v rodině frankfurtského bankéře Gontarda. Zde se setkává s jeho ženou Susette, do které se zamiluje a má s ní poměr. Susette Gontardová je předlohou pro literární postavu Diotimy v jeho románu Hyperion. Když se Gontard dozvěděl o Hölderlinově vztahu k své ženě, vyvolal skandál, Hölderlin jej inzultoval a následně podal okamžitou výpověď. Hölderlin se pak nacházel v obtížné finanční situaci, nedařilo se mu uživit se jako literát; svými slavnými mentory Schillerem a Goethem byl chápán jako pouhý začátečník. Stal sel závislým na peněžní podpoře od své matky. Podnikl několik dalších pokusů uživit se jako domácí učitel, pokoušel se v tomto zaměstnaní dokonce uchytit ve Francii, ale právě tehdy, bez kontaktu s rodným jazykem u něj poprvé propukly záchvaty vzteku a zmatenosti. Jeho stav se ještě zhoršil po zprávě o náhlé smrti Susette Gontardové v roce 1802. Po roce 1804 psal již velmi zřídka a to pouze na výslovné přání svého ochránce. Své prosté, takřka dětské básně z šílenství antedatoval do 17. století a podepisoval nejčastěji "Scardanelli". Zemřel v roce 1843 a byl pochován na městském hřbitově v Tübingenu ('Stadtfriedhof Tübingen').

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hölderlin za svého "bdělého" života publikoval verše takřka jen časopisecky či v almanaších. Na přelomu svého pádu do šílenství vydal překlady Sofoklových tragédií a výbor svých vrcholných ód pod názvem Zpěvy noci.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Hölderlin (česky 1932 v překladu Jana Zahradníčka v edici Prokletí básníci)
  • Smířlivý, který nečekán více, Jediný (Sešity pro mladou literaturu, 1967/8, přeložil Rio Preisner)
  • Světlo lásky, Československý spisovatel, Praha, 1977, přeložil Vladimír Mikeš
  • Hyperion aneb Eremita v Řecku (Hyperion oder Der Eremit in Griechenland, 1797–1799, česky 1988 v překladu Antonína Peška) - lyrický román v dopisech, oslava člověka a přírody, osvícený rozum, zušlechtěný cit, mezník mezi klasicismem a romantismem. Jedno z nejosobitějších, myšlenkově nejpronikavějších a esteticky nejvytříbenějších děl klasické epochy německé literatury. Jeho romantický hrdina, jemuž dal básník jméno antického slunečního božstva, líčí v duchu obvyklého schématu vývojového románu své mládí, prožívá velké přátelství i povznášející lásku k Diotimě, poté prochází labyrintem neosvobozeného světa a snaží se bojovat za jeho osvobození, aby nakonec plně prožil tragickou tíhu loučení a osamění.
  • Blažený mezi bohy, Český klub, Praha, 2000, překlad Antonín Pešek
  • Antonín Brousek, Básnické dílo II, Překlady, Torst, Praha, 2015.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAYDEN-ROY, Priscilla A. ‘Der Mensch prüfe sich selbst ...’: Eine Predigt Nathanaël Köstlins als Kontext für Hölderlins ersten erhaltenen Brief. In: Hölderlin-Jahrbuch 34 (2004/05). Tübingen: Hoelderlin-Gesellschaft.de, 2006. 302–329 S.
  2. Psychologie: Schizophrenie – die Diagnose kommt oft zu spät - WELT. DIE WELT [online].  [cit. 2016-10-18]. Dostupné online.  
  3. DIETZ, Ludwig. Ein neuer Blick auf den schizophrenen Dichter: Der eigentliche Hölderlin ist der befreiteHölderlin: Wahnsinn als Maske. Die Zeit. 1980-08-29. Dostupné online [cit. 2016-10-18]. ISSN 0044-2070.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GONTHER, Uwe; SCHLIMME, Jann E.. Hölderlin und die Psychiatrie. 3. vyd. Köln : Psychiatrie Verlag GmbH, 2013. 302 s. ISBN 978-3-88414-513-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]