Friedrich Schelling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Schelling
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling(cca 1835)
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling
(cca 1835)
Rodné jméno Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Narození 27. ledna 1775
Leonberg
Úmrtí 20. srpna 1854 (ve věku 79 let)
Bad Ragaz
Alma mater Eberhard Karls Universität Tübingen
Zaměstnavatelé Mnichovská univerzita
Universita Jena
Würzburská univerzita
Humboldtova univerzita
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Pour le Mérite
Řád Maxmiliánův pro vědu a umění
Manžel(ka) Caroline Schelling (18031809)
Pauline Gotter
Děti Clara Waitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha F. W. J. Schellinga v Mnichově ('Der grosse Philosoph')

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (27. ledna 1775 Leonberg, Švábsko20. srpna 1854 Ragaz) byl německý filozof, představitel idealismu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Na tübingenském učilišti, do kterého nastoupil již v patnácti letech, uzavřel přátelství se svými krajany Hölderinem a Hegelem.

Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798), se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a medicíny v přírodněfilozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.

V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).

Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mystickonáboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813) nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.

Filozofie identity[editovat | editovat zdroj]

Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.

  • Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.
  • Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM. Duch (Já) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické). Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Výbor z díla. Překlad Milan Sobotka a Jindřich Zelený. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1977. 315 s. cnb000156298.
  • Výbor z díla: rané spisy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 312 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0132-0.
  • Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů. Překlad Miroslav Petříček. Praha: Filozofický ústav ČSAV, 1992. 130 s. 1. ISBN 80-7007-031-5.
  • Věky světa. Kniha první, Minulost. Verze I. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2002. 100 s. ISBN 80-7298-047-5.
  • Drobné spisy a fragmenty. Překlad Petr Babka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 109 s. ISBN 80-7021-689-1.
  • Filosofické zkoumání svobody. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7298-415-2.
  • Systém transcendentálního idealismu. Překlad Jindřich Karásek a Jan Patočka. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2014. 271 s. ISBN 978-80-7298-430-5.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČECHÁK, Vladimír, SUS, Jaroslav a SOBOTKA, Milan. Co víte o novověké filozofii. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 323 s. cnb000021250. [Stať „F. W. J. Schelling" je na str. 236–248; autor Milan Sobotka.]
  • DEHNEL, Piotr. Przyroda i historia : studium wczesnej filozofii F. W. J. Schellinga. Wrocław : Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 1992. – 115 s. : bibliografie, errata. – (Filozofia ; 7.) (Acta Universitatis Wratislaviensis ; No. 1410) ISBN 83-229-0828-8
  • MAJOR, Ladislav a SOBOTKA, Milan. Dějiny filozofie III., Kapitoly z dějin poklasické buržoazní filozofie 19. a počátku 20. století. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 203 s. cnb000067644. [Kapitola „Schellingova pozdní pozitivní filosofie" je na str. 10–21.]
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 22. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1002 s. cnb000277218. S. 963–964. Dostupné online
  • SOBOTKA, Milan, ed. K otázkám Schellingovy filozofie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1975. 139 s. cnb001649733.
  • SOBOTKA, Milan. Schelling a Hegel: studie k světonázorovému a metodologickému vývoji v německé klasické filozofii. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, ©1987. 140 s. cnb000033954.
  • SOBOTKA, Milan, ZNOJ, Milan a MOURAL, Josef. Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. 1. vyd. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993. 269 s. ISBN 80-7007-030-7. [Kapitola „Raný Schelling" je na str. 193–217.]
  • WEISCHEDEL, Wilhelm. Zadní schodiště filosofie. Překlad Jiří Horák. Ve Votobii vyd. 2. Olomouc: Votobia, 1995. 279 s. ISBN 80-7198-015-3. [Stať „Schelling neboli zamilovanost do absolutního" je na str. 170–177.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]