Vladimir Fjodorovič Odojevskij
| Vladimir Fjodorovič Odojevskij | |
 | |
| Narození |
30. červencejul. / 11. srpna 1804greg. Moskva |
|---|---|
| Úmrtí |
27. únorajul. / 11. března 1869greg. (ve věku 64 let) Moskva |
| Místo odpočinku | Donský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, filosof, muzikolog, novinář, autor sci-fi a hudební kritik |
| Alma mater | Moscow university boarding school (1816–1822) |
| Ocenění |
Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád sv. Stanislava 2. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy |
| Manžel(ka) | Olga Stepanovna Lanskaya (od 1826) |
| Rodiče | Theodore S. Odoyevski |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Fjodorovič Odojevskij (rusky Владимир Фёдорович Одоевский, 13. srpna 1803, Moskva — 11. března 1869 tamtéž) byl ruský spisovatel a vědec.
Biografie a dílo[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve šlechtické rodině, která odvozovala svůj původ od Rurikovců, v roce 1822 absolvoval moskevskou univerzitu. Založil Spolek pěstitelů lásky k moudrosti, tajné sdružení uvádějící do Ruska myšlenky Friedricha Schellinga. Vydával almanach Mnemosyné, později redigoval Puškinův časopis Sovremennik. Věnoval se muzikologii, sestrojil nový hudební nástroj, který nazval enharmonický klavír. Psal strašidelné povídky, ovlivněné tvorbou E. T. A. Hoffmanna.[1] Byl zakládajícím členem Ruské zeměpisné společnosti, působil jako senátor a ředitel Rumjancevova muzea. Angažoval se v boji za zrušení nevolnictví, usiloval o zpřístupnění vzdělání venkovskému obyvatelstvu, o omezení cenzury a humánnější poměry ve věznicích.[2]
V nedokončeném románu Rok 4338 představil vizi magnetické informační sítě propojující domácnosti, což se dá označit za předpověď internetu.[3]
Jeho bratrancem byl básník a představitel děkabristického hnutí Alexandr Ivanovič Odojevskij (1802—1839).
V. F. Odojevskij neměl děti, v jeho osobě tak rod Odojevských vymřel.
Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]
- V. F. Odojevskij: Ruské noci. Přeložil Jiří Honzík. Odeon, Praha 1981.
- V. F. Odojevskij: Salamandr, duch ohně. Přeložil Jiří Honzík. Doplněk, Brno 2013.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.bibliographing.com/2010/05/26/odoevskys-phantasmagoria/
- ↑ http://www.c-cafe.ru/days/bio/41/004_41.php
- ↑ http://lenta.ru/news/2005/10/03/odoevsky/
