Vladimir Fjodorovič Odojevskij
| Vladimir Fjodorovič Odojevskij | |
 | |
| Narození |
30. červencejul./ 11. srpna 1804greg. Moskva |
|---|---|
| Úmrtí |
27. únorajul. / 11. března 1869greg. (ve věku 65 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Donský hřbitov v Moskvě |
| Povolání | spisovatel, filosof, muzikolog, redaktor a hudební kritik |
| Národnost | ruská |
| Stát |
 Ruské impérium |
| Alma mater | Šlechtická internátní škola při Moskevské univerzitě |
| Literární hnutí | Romantismus |
| Významná díla | Ruské noci |
| Ocenění |
Řád sv. Vladimíra 2. třídy, Řád sv. Anny, Řád sv. Stanislava 1. a 2. třídy |
| Manžel(ka) | Olga Stěpanovna Lanskaja (od roku 1826) |
| Rodiče | Fjodor Sergejevič Odojevskij |
| Příbuzní |
generál Ivan Sergejevič Odojevskij (1769-1839), (strýc), básník Alexandr Ivanovič Odojevskij (1802—1839), bratranec. |
| Vlivy |
E. T. A. Hoffmann Friedrich Schelling |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Fjodorovič Odojevskij (rusky Владимир Фёдорович Одоевский, 30. červencejul./ 11. srpna 1804greg. nebo 1803, Moskva — 27. únorajul./ 11. března 1869greg.. tamtéž) byl ruský spisovatel, filosof, muzikolog, redaktor a hudební kritik.[1][2]
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze po otci ze starého knížecího rodu, který odvozoval svůj původ od Rurikovců. Jeho otec byl bratrem ruského generála z Napoleonských válek Ivana Sergejeviče Odojevského Jeho matka podle jedněch pramenů pocházela z nevolnické rodiny, podle jiných z rodiny vojáka, v každém případě však němal urozený původ.[1][2]
Po smrti otce byl od čtyř let vychováván u svých příbuzných v Moskvě. Roku 1822 dokončil vzdělání na Šlechtické internátní školé při Moskevské univerzitě. Jiz jako student publikoval své první práce ve studentském časopisse. Přátelství s bratrancem Alexandrem Ivanovičem Odojevským, pozdějším účastníkem děkabristikého povstání, velmi ovlivnilo jeho náory na společnost. Od roku 1823 se u něho scházel Spolek moudrosti (Общество любомудрия), který se snažil uvádět do Ruska myšlenky Friedricha Schellinga a který byl po děkabristickém povstání rozpuštěn. V těch samých letech vydával společně s Vilgelmem Karlovičem Kjuchelbekerem literární almanach Mnemozina (Мнемозина).[2]
V letech 1826-1862 žil v Petrohradě, kde se roku 1826 oženil. Věnoval se muzikologii, s manželkou vedl literární salon, zajímal se o mystická učení, zednářství a magii. V té době psal povídky, novely, pohádky, publicistické články a filosofické eseje, redigoval Puškinův časopis Sovremennik (Современник), přispíval do několika dalších časopsisů a byl spoluvydavatelem peridoika Selskoe čtenie (Сельское чтение). Pod vlivem E. T. A. Hoffmanna propojoval ve svých dílech fanstatično a realitu, rovněž se v nich ale objevuje důvěra v sílu přírodních věd, kdy se tajmeným přírodním jevům dostává racionálního vysvětlení. Řada jeho děl si také klade didaktické a naučně polemické cíle a zabývá se závažnými psychologicko-socálními problémy.[2]
Živě se zúčastnil společenského života, angažoval se v boji za zrušení nevolnictví, zabýval se dobročinnou prací, usiloval o zpřístupnění vzdělání venkovskému obyvatelstvu, o omezení cenzury a humánnější poměry ve věznicích. Roku 1845 se stal zakládajícím členem Ruské zeměpisné společnosti (Русское географическое общество). V roce 1846 byl jmenován náměstkem ředitele Císařské veřejné knihovny a ředitelem Rumjancevova muzea. Jeho mesianistická víra v Rusko jej stavěla do blízkosti slavjanofilů.[1][3]
Patří k zakladatelům ruské muzikologie, hudební kritiky a hudební lexikografie. Za nejbližší hudbě považoval matematiku. Aktivně se zabýbal organologií a hudební akustikou. Intenzivně sbíral lidové hudební produkce. Nepoužitelnost rovnoměnné temperované chromatické škály pro zachycení ruské lidové hudby ho vedla k vynálezu vlastního tzv. enharmonického spinetu (энгармонический клавесин).[4]
Roku 1861 se navrátil do Moskvy, stal se senátorem ve Vládním senátu (Правительствующий сенaт) který vykonával funkci dozoru nad činností státních institucí. Zemřel roku 1869 bez potomků, a protože ani jeho bratranec Alexandr Ivanovič Odojevskij neměl děti, rod Odojevských jeho smrtí vymřel.[3]
Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Dny rozčarování (1823, Дни досад), jedno z ranných autorových děl vydané ve studentském časopise, povídka satiricky zobrazující moskevskou společnost.[5]
- Gordano Bruno a Pietro Aretino (asi 1827-1829, Иордан Бруно и Петр Аретино), nedokončený historický román.[3]
- Dva dny v životě planety Země (1828, Два дни в жизни земного шара), fantastická povídka.
- Pestré pohádky (1833, Пёстрые сказки), sbírka fantastických satirických a groteskních příběhů napsaných pod vlivem E. T. A. Hoffmanna zobrazujících kriticky soudobou ruskou společnost. Ireálný svět je v nich prostředkem pro vyniknutí absurdních situací světa reálného. Česky z této knihy vyšly příběhy Pohádka o mrtvém těle, patřícím neznámo komu (Сказка о мёртвом теле, неизвестно кому принадлежащем) a Proč je na pováženou, prochází-li se více panenek po Něvské třídě v houfu (Сказка о том, как опасно девушкам ходить толпою по Невскому проспекту).
- Komtesa Mimi (1834, Княжна Mими), česky jako Kněžna Mimi, romanticko-realistická povídka řešící psychologické problémy současného člověka a postavení ženy ve společnosti.
- Rok 4338 (1835–1840, 4338-й год), nedokončený utopický román. Původně mělo jít o závěrečný díl trilogie, věnované ruské minulosti, současnosti a budocnosti, ale plán nebyl nikdy uskutečněn. V románu autor mimo jiné popisuje magnetické informační sítě propojující domácnosti, což se dá označit za předpověď internetu.
- Sylfida (1837, Сильфида), fantastická mystická novela.
- Pohádky a pověsti pro děti dědy Iriněje (1838, Сказки и повести для детей дедушки Иринея), pohádky a příběhy pro děti, které autor obohacuje výrazným didaktismem a společenskou satirou.
- Černá rukavice (1838, Чёрная перчатка), povídka o rozpadu manželství.
- Dobrý plat (1838, Хорошее жалованье), divadelní hra ze života úředníků.
- Strašidlo (1838, Привидение), fantastická povídka.
- Komtesa Zizi (1839, Княжна Зизи), realistický příběh ze společnosti.
- Kosmorama (1840, Косморама), fantastická novela.
- Ruské noci (1844, Русские ночи), nejvýznamější Odojevského dílo oznařované za filosofiký román. V rámcovém příběhu, který tvoří filosofické besedy několika přátel, z nichž každý reprezentuje odlišný světonázorový postoj, je obsaženo dvanáct žánrově různorodých novel, ve kterých se autor zabývá uměním a závažnými společenskými problémy a ve kterých se projevuje vliv německých romantiků. Odojevskij knihou navázal na Večery s panem Dvojníkem od Antonije Pogorelského a na Večery na samotě u Dikaňky Nikolaje Vasiljeviče Gogola.[2]
- Salamandra (1844, Саламандра), česky jako Salamandr, duch ohně, fantastická novela.
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Škatulka s tajemstvím (1976, Шкатулка с секретом), ruský sovětský animovaný film na motivy pohádky Městečko v tabatěrce (Городок в табакерке) z Pohádek a pověstí pro děti dědy Iriněje, režie Valerij Michajlovič Ugarov.[6]
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Porananěné sny, Odeon, Praha 1974, vybral Vladimír Svatoň, přeložil Jiří Honzík, výbor z díla. Obsahuje novely Kněžna Mimi a Sylfida, z Pestrých pohádek pohádku Proč je na pováženou, prochází-li se více panenek po Něvské třídě v houfu a z knihy Ruské noci příběhy Opere del Cavaliere Giambattista Piranesi, Zpověď vládního rady, Pošklebek umrlcův, Město bez názvu, Beethovenův poslední kvartet, Improvizátor a Sebastian Bach.
- Ruské noci, Odeon, Praha 1981, přeložil Jiří Honzík.
- Dva dny v životě planety Země, povídka je obsažena v antologii Magický kristal, Svoboda, Praha 1982. přeložil Jiří Honzík.
- Město bez názvu, povídka je obsažena v antologii Magický kristal, Svoboda, Praha 1982
- Strašidlo, povídka je obsažena v antologii S čerty nejsou žerty, Lidové nakladatelství, Praha 1983, přeložil Jiří Honzík.
- Pohádka o mrtvém těle, patřícím neznámo komu, povídka je obsažena v antologii Půlnoční povídky, Albatros 1989, přeložil Jiří Honzík.
- Salamandr, duch ohně, Doplněk, Brno 2013, přeložil Jiří Honzík
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Slovník spisovatelů Sovětského svazu II. Odeon, Praha 1978, str. 164-165.
- ↑ a b c d e Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Libri, Praha 2001, str. 437-438.
- ↑ a b c "Чернорабочая" жизнь князя Одоевского - Кроссворд-кафе
- ↑ Энгармонический клавесин В.Ф. Одоевского
- ↑ В. Ф. Одоевский - Library.Ru
- ↑ Shkatulka s sekretom - IMDB
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Fjodorovič Odojevskij ve Wikimedia Commons 
Dílo Владимир Фёдорович Одоевский ve Wikizdrojích (rusky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Fjodorovič Odojevskij
- (rusky) Владимир Одоевский - Лаборатория Фантастики
- (rusky) Одоевский Владимир Федорович - biblioman.org
- (rusky) Одоевский Владимир Фёдорович - БиблиоГид
- (česky) Vladimír Fjodorovič Odojevskij - Databáze knih
- (česky) Vladimír Fjodorovič Odojevskij na webu LEGIE
