Rainer Maria Rilke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rainer Maria Rilke
Rodné jméno René Karl Wilhelm Johann Josef Maria Rilke
Narození 4. prosince 1875
Praha
Úmrtí 29. prosince 1926 (ve věku 51 let)
Montreux
Povolání spisovatel, básník, dramatik, překladatel a romanopisec
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění PEN Award for Poetry in Translation
Manžel(ka) Clara Westhoff
Partner(ka) Claire Goll
Baladine Klossowska
Clara Westhoff
Děti Ruth
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rainer Maria Rilke a Baladine Klossowska ve Švýcarsku (1923)
Unikátní Rilkeho snímek z roku 1918, s výtiskem českých Národních listů oznamujících zvolení T. G. Masaryka prezidentem

Rainer Maria Rilke (4. prosince 1875, Praha29. prosinec 1926, sanatorium Valmont u Montreux ve Švýcarsku) byl jeden z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století. Napsal také jeden román a několik povídek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Rilke (celým jménem René Karl Wilhelm Johann Josef Maria Rilke) se narodil v rodině pražského německého úředníka Josefa Rilkeho.

Zásadní skutečností v jeho dětství bylo, že ho jeho matka Sophie až do pěti let nutila nosit dívčí šaty a oslovovala jej jménem „René“, čímž se vyrovnávala se ztrátou starší dcery Renée. Tento přístup Rilke matce později vyčítal. Na druhou stranu to byla ale právě ona, kdo ho přivedla k poezii, a vyžadovala od něj, aby se učil básně Friedricha Schillera zpaměti.

Když bylo Rilkemu devět let, jeho rodiče se rozešli. Byl poslán na Vojenskou kadetní školu v Hranicích na Moravě (na stejné studoval i Robert Musil, inspirovala jej k románu Zmatky chovance Törlesse). Později studoval literaturu, dějiny umění a filozofii na univerzitách v Praze a Mnichově, středisku tehdejší německé kultury.

Během studií ho podporoval jeho strýc Jaroslav von Rilke, který působil jako notář, advokát a politik.[1]

Po odchodu z Prahy v roce 1896 si změnil jméno „René“ na „Rainer“.

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Neukotvené zázemí v dětství mělo vliv na jeho pozdější psychiku a Rilke se celý život nechával vydržovat/opečovávat staršími, zámožnými dámami. První z nich byla o patnáct let starší Lou Andreas-Salomé, oduševnělá ruská literátka a bývalá přítelkyně německého filozofa Friedricha Nietzscheho, se kterou se seznámil v roce 1897 v Mnichově. Lou Andreas-Salomé se stala jeho milenkou a rádkyní. Jejich vztah vydržel až do roku 1900. Ovšem i později byla Andreas-Salomé Rilkovou přítelkyní a poradkyní, přičemž využívala i svých psychoanalytických zkušeností, které nabyla jako žačka Sigmunda Freuda v letech 1912 až 1913. Později si otevřela svou vlastní psychoanalytickou ordinaci v Göttingenu.

S Lou Andreas-Salomé a jejím manželem, orientalistou Carlem Friedrichem Andreasem, bydlel Rilke ve Schmargendorfu u Berlína, a také s ní dvakrát navštívil Rusko, kde okamžitě propadl rusofilství a začal se učit rusky. Později překládal z děl Alexeje Tolstého a Antona Čechova.

Při návštěvě umělecké kolonie ve Worpswede u Brém v srpnu 1900 se seznámil se sochařkou Clarou Westhoffovou (1878–1954), se kterou se následujícího roku oženil. V prosinci 1901 se jim narodila dcera Ruth[2] (1901–1972). Přestože se nikdy oficiálně nerozešli, Rilke, neschopný vést konvenční rodinný život, často cestoval a pobýval u svých šlechtických patronek. Claru po ročním manželství opustil a odjel do Paříže.

Zralost[editovat | editovat zdroj]

Pobyt v Paříži byl pro Rilka negativním zážitkem, což později vylíčil ve svém jediném románu Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge (česky Zápisky Malta Lauridse Brigga), nicméně právě zde se krom Augusta Rodina, který jej v letech 1905 až 1906 zaměstnával jako svého sekretáře, setkával např. s impresionistickým malířem Paulem Cézannem. V Paříži vytvořil několik básnických sbírek, např. Neue Gedichte (1907) a Der neuen Gedichte anderer Teil (1908). Už v těchto sbírkách se objevuje myšlenkově a interpretačně velmi náročná poezie (např. báseň Orfeus. Eurydika. Hermes. z Nových básní). Následovaly dvě básně Requiem (1909) a jeho již zmíněný jediný román, napsaný jako fiktivní deník mladého dánského umělce v Paříži, který prochází duševní krizí. Na tomto románu začal pracovat v roce 1904, ale hotov byl až roku 1910.

První velký triumf mu přinesla novoromantická báseň v próze Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke z roku 1906.

V roce 1906 se Rilke setkal s českou baronkou Sidonií Nádhernou, která byla až do jeho smrti básníkovou blízkou přítelkyní. Rilke několikrát navštívil Nádhernou na jejím zámku Vrchotovy Janovice v Čechách. Také jí důrazně rozmluvil svatbu se spisovatelem a novinářem Karlem Krausem, který se o ni vážně ucházel.

V roce 1910 se Rilke sblížil se svou další přítelkyní a podporovatelkou, kněžnou Marií von Thurn und Taxis (rozenou princeznou Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst). Ta se stala jeho doživotní obdivovatelkou a dala mu k dispozici svůj palác v Benátkách i zámek v Loučeni. Její zámek Duino na Jadranu nedaleko Terstu, jeho krásné okolí a později i jeho ruiny (byl zničen za první světové války), Rilkeho inspirovaly k dlouholeté práci na sbírce Duineser Elegien (česky Elegie z Duina).

Rilke se přátelil s řadou významných osobností a dopisoval si s nimi. Mezi ně patřili např. Hugo von Hofmannsthal, André Gide, Stefan Zweig či Rilkův velký obdivovatel Boris Pasternak.

Během první světové války byl nucen narukovat jako rakouský voják, avšak díky svým četným známostem strávil většinu několikaměsíční služby v oddělení propagandy vídeňského vojenského archivu,[3] stejně jako např. Karl Kraus, Stefan Zweig nebo Hugo von Hofmannsthal). Později udržoval intimní poměr s malířkou Lou Albert-Lasard a se statkářkou Herthou Königovou. Pro Rilkův život bylo vůbec příznačné, že udržoval blízký poměr k řadě žen. Měl již pověst předního německého básníka, a tyto ženy z vyšších společenských kruhů jej částečně zaopatřovaly a staraly se o něj.

Vrcholná léta[editovat | editovat zdroj]

Rilkeho hrob

V období po první světové válce žil Rilke převážně ve Švýcarsku. Zde vznikla jeho vrcholná díla.

Během intenzivní práce několika týdnů v únoru 1922 dokončil Rilke na zámku Muzot ve Švýcarsku jednu ze svých vrcholných sbírek, Duineser Elegien, dedikovanou jeho nejvěrnější mecenášce, kněžně Marii von Thurn und Taxis. Duineser Elegien jsou básnickým pokusem vystihnout smysl lidského utrpení. Tento cyklus deseti elegií patří svou mnohovýkladovostí a symbolikou k nejsložitějším dílům mladší německé poezie. Společně s The Waste Land (1922, česky Pustá země) anglo-amerického básníka T. S. Eliota a románem Ulysses (1922, česky Odysseus) irského spisovatele Jamese Joyce jsou Duineser Elegien považovány za myšlenkové východisko celé moderní literatury 20. století.

Ve stejnou dobu jako Duinské elegie vytvořil Rilke v únoru 1922 své druhé významné dílo, Sonette an Orpheus (česky Sonety Orfeovi), zpracovávající orfeovské téma. Od roku 1923 trpěl Rilke vážnými a dlouhodobými zdravotními problémy. Poslední léta života strávil převážně na zámku Muzot. Složil ještě několik set básní, převážně ve francouzštině. Význačnými adresáty jeho korespondence z tohoto období byli zejména ruská básnířka Marina Ivanovna Cvetajevová a taktéž ruský spisovatel Boris Pasternak.

Rilke zemřel na leukemii v roce 1926 v sanatoriu Valmont u Montreux ve Švýcarsku. Pohřben je na jižní straně kostela vypínajícího se nad vesnicí Raron ve švýcarském kantonu Wallis. Na jeho náhrobním kameni je vyryt verš, jenž pro tuto příležitost on sám napsal:

„Rose, oh reiner Widerspruch, Lust, niemandes Schlaf zu sein unter soviel Lidern.“ („Růže, jak čistý to protimluv! Slast, nebýt nikoho spánkem pod tolika víčky.“)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rilke vytvořil dlouhou řadu básnických sbírek, z nichž jsou zde uvedeny jen ty nejvýznamnější, mnoho samostatných básní (ke konci života i francouzsky) a několik próz, zvláště povídek (zejm. v raném období, řada z nich je inspirována pražským dětstvím).

Pro své temné, spirituální básně byl nazýván „mágem senzibility“ či „básníkem smrti“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Olšanské hřbitovy - PL 06/2007 [online]. farnost-zizkov.cz, [cit. 2013-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. Clara Westhoff-Rilke (1878–1954). In: Fembio.de
  3. J.-P. Bled, L'Agonie d'une Monarchie. Paris: Tallandier 2014, str. 172.
  4. Rainer Maria Rilke: Rada Horn

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEMETZ, Peter. RENÉ: Pražská léta Rainera Marii Rilka. 1. vyd. Praha: Aula, 1998. 174 S. (Pozn.: Biografie R. M. Rilka)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]