Otto František Babler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto František Babler
Narození 26. ledna 1901
Zenica
Úmrtí 24. února 1984 (ve věku 83 let)
Olomouc
Povolání knihovník, spisovatel, překladatel a básník
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otto František Babler (26. ledna 1901 Zenica, dnešní Bosna a Hercegovina24. února 1984 Olomouc), původním jménem Otto Franjo Babler, byl český překladatel, spisovatel, básník, literární historik, knihovník, kulturní publicista a polyglot.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Otec pocházel z německo-slovinské rodiny, matka byla Češka. Babler vychodil obecnou školu v Prijedoru a v Sarajevu,[1] poté studoval na reálném srbochorvatském gymnáziu v Sarajevu.[2] V roce 1915 se jako válečný běženec s matkou dostává do Čech[3] a dokončuje své středoškolské vzdělání na německém reálném gymnáziu v Olomouci, na němž maturoval v roce 1919.[2]

V roce 1928 se oženil a natrvalo přestěhoval do Samotišek pod Svatým Kopečkem u Olomouce, kde je na jeho počest pojmenováno náměstí.

Je jedním z nejplodnějších českých překladatelů (asi 4 000 překladů). Překládal ze slovinštiny, srbocharvátštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny a z češtiny do němčiny i angličtiny. Centrem jeho pozornosti byla spiritualistická, náboženská a folkloristická tvorba. V letech 19261946 vydával edici Hlasy, v níž v bibliofilské úpravě uváděl své překlady Rilkeho, Blakeho, Claudela, Bubera a dalších.[2]

V letech 1935–48 byl knihovníkem Obchodní komory v Olomouci, v letech 1948–1956 knihovníkem Univerzitní knihovny. Mimo to v letech 1946–56 vedl na obnovené olomoucké univerzitě cvičení ze srbochorvatštiny. Od roku 1956 žil jako nezávislý spisovatel. Bablerovým životním dílem je překlad Dantovy Božská komedie,[1][4][5] který přeložil společně s Janem Zahradníčkem.[2][6] Vysoko ceněn je také jeho překlad Máchova Máje do němčiny.

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

První čtyři sloky prvého zpěvu prvního oddílu Božské komedie – Pekla:

I. Peklo Zpěv prvý

1 Kde v půli život náš je se svou poutí,
2 procházet bylo mi tak temným lesem,
3 že pravý směr jsem nemoh' uhodnouti
4 Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem
5 probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý,
6 že na to dosud vzpomínám jen s děsem.
7 Snad ani smrt tak hořce neotráví
8 Však dospěl jsem tam k všeho dobra středu,
9 a proto vypovím vše bez obavy.
10 Jak jsem tam vešel, říci nedovedu,
11 neboť mi sen v těch místech oči sklížil,
12 až pravá cesta zmizela mi vpředu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vlastní[editovat | editovat zdroj]

  • Jak jsem překládal Havrana, 1931

Překlady[editovat | editovat zdroj]

z němčiny[editovat | editovat zdroj]

z angličtiny[editovat | editovat zdroj]

z francouzštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Gustav Flaubert: Legenda o sv. Juliánu Pohostinném (1927)
  • Pověsti sladké Francie

ze staré franštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Kejklíř matky Boží: Starofrancouzská legenda (1924)

z italštiny[editovat | editovat zdroj]

ze srbochorvatštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Travnická kronika (1958)

z latiny[editovat | editovat zdroj]

  • Ve svátek svatého Cyrila a Metoděje (In festo SS. Cyrilli et Methodii, 1937, ilustroval Vojmír Vokolek)

z dalších jazyků[editovat | editovat zdroj]

  • Legendy ukrajinské
  • Srbské legendy
  • Ethiopské legendy
  • Jeníček usmrkanec: Bretoňská národní píseň (il. Josef Váchal, Praha 1929)
  • Marie po poli kráčela... sbírka lidové mystiky (1927)
  • Estonské hádanky. Venkov 31, 1936, 102, s. 12.
  • Estonské národní hádanky. Venkov 21, 1926, 73. s. 8.
  • Finské národní hádanky. Venkov 24, 1929, 216, s. 9.

překlady z češtiny do němčiny[editovat | editovat zdroj]

překlady z češtiny do angličtiny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Lexikon české literatury 1, Praha : Academia 1985, s. 107
  2. a b c d Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 10)
  3. http://sck.sdruk.cz/record?id=11
  4. http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/B/BablerOttoFrantisek.htm
  5. http://sck.sdruk.cz/record?id=
  6. Podíl komunistickým režimem krutě pronásledovaného Zahradníčka zůstal nejprve zcela utajen, později Babler snižoval zásluhy již zesnulého Zahradníčka a tvrdil, že provedl pouze nepříliš významné opravy textu. Zachovaná kopie Zahradníčkových oprav ovšem ukazuje něco jiného. Odborníci, kteří je posuzovali (František Křelina, Bedřich Fučík, Jan Vladislav, Jan Zábrana), se shodli na tom, že Zahradníčkův podíl byl zásadního charakteru. Jan Vladislav ve svém posudku napsal: „Zahradníčkovy úpravy hleděly vytvořit z Bablerova značně zastaralého textu text živý, modernější a dramatičtější (...) do značné míry přispěl i k projasnění smyslu Dantovy skladby.“; viz Radovan Zejda: Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka, Sursum 2004, ISBN 80-7323-077-1, str. 191-193

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]