Giovanni Boccaccio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giovanni Boccaccio
Narození 1313 (703 let)
Certaldo
Úmrtí Certaldo
Povolání povídkář, básník, diplomat, překladatel a spisovatel
Významná díla Dekameron
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Boccaccio (16. července 1313 v Toskánsku (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 v Certaldu) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva.

Fiesolské nymfy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře.

Dekameron[editovat | editovat zdroj]

Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 13481353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu) a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900.[1]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Slavný básník zemřel 21. prosince 1375 ve věku 62 let. Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Dekameron – cyklus 100 novel (Il Decameron, 13481353)
  • Fiesolské nymfy – Ninfale Fiesolano
  • Milostná vidina
  • Elegie o paní Fiamettě – Elegia di madonna Fiammetta (1342)
  • Život Dantův (13581363)
  • O příbězích slavných mužů – latinsky (13551374)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Boccacciův Dekameron je uveden ještě v Indexu z roku 1892 → Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 42.] Vydání Indexu z roku 1900 již jméno Boccaccia nezmiňuje.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRONIA, Arturo. Boccaccio v českém písemnictví. Přeložil Nina Tučková. Praha: Ústav italské kultury, 1949. 42 s., [4] l. obr. příl.
  • HESSE, Hermann. Boccaccio. Překlad Šárka Pirožková. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 1997. 46 s. Malá řada; sv. 21.ISBN 80-7207-090-8. [Životopisná esej – rozbor života a díla význačného představitele italské renesanční literatury.]
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať „Dekameron" je na str. 115–116.]
  • ŠPIČKA, Jiří, BOLPAGNI, Marcello a KOVÁČOVÁ, Lenka. Boccaccio 2013: poetika Dekameronu a dva způsoby, jak být člověkem. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 139 s. ISBN 978-80-244-3661-6.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]