Francesco Petrarca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francesco Petrarca
Narození 20. července 1304
Arezzo
Úmrtí červenec 1374 (ve věku 69–70 let)
Arquà Petrarca
Povolání filosof, básník, překladatel, spisovatel a 'Dichterjurist'
Alma mater Univerzita v Montpellier
Boloňská univerzita
Žánr poezie
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Petrarca (20. července 130418. července 1374) byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance. Měl smysl pro přírodu, pro hory a turistiku, dalo by se říct, že byl jedním z prvních alpinistů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1312 s rodinou přestěhoval do Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1316 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil, jelikož ho více zajímala literatura. Krátce po smrti svého otce (1326) z finančních důvodů přijal svěcení, stal se kanovníkem a vstoupil do služeb kardinála Colonny. Do roku 1347 zastával funkci kaplana.

Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství.

Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě.

Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho.

Petrarch by Bargilla.jpg

Stáří a smrt[editovat | editovat zdroj]

Francesco Petrarca

Francesco Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, kterou navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal italsky i latinsky, sám pokládal svou latinskou tvorbu za podstatně významnější, dnes je ovšem preferována spíše jeho tvorba italská.

Pro svou italskou tvorbu bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie. Většina jeho italských básní je věnována jeho neopětované lásce, Lauře de Noves.

Italsky:

Latinsky:

  • Africa - latinsky psaný vlastenecký epos, hlavní postavou je Scipio Africanus a jeho boje
  • Bucolicum Carmen - eklogy po vzoru Vergilia, opěvují italské lesy
  • Ad Posteros - vlastní prózou psaná autobiografie
  • filosofické dialogy po vzoru Platóna, prozaické životopisy slavných osobností antického Říma, dopisy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pierre de Nolhac: Petrarch and the Ancient World (Boston: Humanists Library, 1907), str. 144
  • Maud F. Jerrold: Franceso Petrarca. Poet and Humanist. (Londýn: J.M. Dent, 1909), str. 34-5.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]