Urban V.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blahoslavenský
Urban V.
200. papež

Urban V.
Církev římskokatolická
Zvolení 28. září 1362
Uveden do úřadu 6. října 1362 (intronizace)
Pontifikát skončil 19. prosince 1370
Předchůdce Inocenc VI.
Nástupce Řehoř XI.
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut benediktini
Opatská benedikce srpen 1361
Svěcení
Kardinálská kreace 6. listopadu 1362
kreoval kardinál Andouin Aubert
Osobní údaje
Rodné jméno Guillaume de Grimoard
Datum narození 1310
Místo narození Grisac, Le Pont-de-Montvert, Francouzské království Francie
Datum úmrtí 6. prosince 1352
Místo úmrtí Avignon, Papežský stát Papežský stát
Místo odpočinku opatství Saint-Victor de Marseille, Marseille
Svatořečení
Beatifikace 10. března 1870
Řím
beatifikoval Pius IX.
Uctíván církvemi Římskokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Urban V., rodným jménem Guillaume de Grimoard, (1310, na zámku Grisac, Le Pont-de-Montvert, Francie19. prosince 1370, Avignon) byl 200. papežem katolické církve. Sídlil v Avignonu.

Papežský úřad zastával v době od 28. září 1362 do své smrti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Urban V. se narodil ve francouzské diecézi Mende, stal se benediktinským mnichem v malém převorství v Chiracu, kde také studoval kanonické právo. V roce 1362 mu byl udělen doktorát po následných studiích v Toulouse, Montpellieru, Paříži a Avignonu.[1] Na těchto univerzitách následně i vyučoval a později se stal opatem kláštera v Auxerre a poté v Montpellieru.[2] Papež Inocenc VI. jej pověřoval mnoha diplomatickými misemi, Urban se ovšem nikdy nestal kardinálem a do papežského úřadu byl po smrti svého předchůdce zvolen 28. září 1362, když pobýval v Neapoli jako papežský legát. Proto byl vysvěcen v Avignonu6. listopadu.

Pontifikát[editovat | editovat zdroj]

Jako papež vedl Urban V. přísný život a bojoval proti svatokupectví, prosazování příbuzných na důležitá místa a proti nemravnosti u církevních představitelů a řeholníků. Snažil se také působit mírotvorně v napjaté situaci při mocenských bojích panovníků evropských monarchií.

Papežský stolec neměl v letech jeho pontifikátu sídlo v Římě, ale v Avignonu, ovšem Urban V. se o návrat usilovně snažil. V tomto snažení mu pomáhal kardinál Albornoz, který se pokoušel v Římě završit obnovu politicky zdevastovaného církevního státu a potlačit všechny odpůrce papežova římského primátu.[3] Papež díky svému a kardinálovu snažení do Říma nakonec opravdu roku 1367 přesídlil, což bylo uvítáno obrovským nadšením samotného města i většiny západního křesťanského světa. Samotné nadšení ovšem k udržení pozice v Římě nestačilo a Urban V. byl v září roku 1370 nucen přesídlit zpět do Avignonu, kde po krátké době onemocněl a 19. prosince 1370 následkům své nemoci podlehl.[4] Byl pohřben v auxerrském opatství a díky svým zásluhám byl roku 1870 blahoslaven papežem Piem IX.

Pro české dějiny je také poměrně významným faktem, že Urban dne 1. listopadu 1368 korunoval ve velechrámu sv. Petra v Římě na římskou císařovnu Alžbětu Pomořanskou, českou a římskou královnu. Po korunovaci poté opět odjel do Avignonu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pope Bl. Urban V [online]. Catholica, [cit. 2012-12-06]. Dostupné online.  
  2. VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha : Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 534.  
  3. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha : Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 8072075748. S. 408.  
  4. VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha : Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 536.  
  5. Svatí na stránkách Svatých

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha : Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 408.  
  • VRÁNA, Karel a kol. (ed.). V jednom společenství: Životní příběhy světců. Praha : Vyšehrad, 2009. 552 s. ISBN 978-80-7021-990-4. S. 536.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]