Quintus Tullius Cicero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Quintus Tullius Cicero
Narození102 př. n. l.
Arpino
Úmrtí43 př. n. l. (ve věku 58–59 let)
Řím
Povoláníspisovatel, básník, starořímský politik a politik
ChoťPomponia (do 44 př. n. l.)[1][2][3]
DětiQuintus Tullius Cicero[1][2][4]
RodičeMarcus Tullius Cicero[1][5][6] a Helvia[1][5][7]
RodTullii Cicerones
PříbuzníMarcus Tullius Cicero[8][2][9] (sourozenec)
Funkceplebeian aedile (65 př. n. l.)
praetor urbanus (62 př. n. l.)
Propraetor (od 61 př. n. l.)
quaestor
římský senátor (do 43 př. n. l.)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Quintus Tullius Cicero (102 př. n. l. Arpino Frosinone – 43 př. n. l. Řím) byl římským politikem, vojevůdcem a mladším bratrem Marca Tullia Cicera.[10]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Cicerův otec zajistil, aby se vzdělával se svým bratrem v Římě, Athénách a také na Rhodosu v letech 79-77 př. n. l.[11] Kolem roku 70 př. n. l. se oženil z Pomponiou, sestrou Tita Attica, která byla dominantní a silnou osobností.[12] Manželství bylo rozvedeno v roce 45 př. n. l. po dlouhém disharmonickém manželství s mnoha hádkami. Jeho bratr Marcus se několikrát pokusil jejich manželství urovnat, ale bez úspěchu.[13] Z jejich manželství vzešel jeden syn narozený v roce 66 př. n. l., jmenoval se po svém otci Quintus Tullius Cicero. V roce 66 př. n. l. pracoval jako aedil, od roku 62 př. n. l. byl praetorem a v letech 61-59 př. n. l. byl propraetor v provincii Asie[14] V následujících letech působil jako legát ve službách Julia Caesara během galských válek. Caesara doprovázel na jeho druhé výpravě do Británie. Během návratu z Británie zimoval v severní Galii, kde přežil spolu s Titem Labienem obléhání tábora galským vůdcem Indutiomarem a jeho kmenem Nerviů. Také pomáhal zachránit zbytek vojáků z bitvy u Atuatuca, kde Eburoni vedeni Ambiorikem pobili celou římskou legii a pět kohort. V roce 51 př. n. l. byl s bratrem v Kilíkii a během občanské války podporoval pompézskou frakci, přesto mu císař odpustil.

Během druhého triumvirátu, kdy byla Římská republika opět v občanské válce, byla na něj, jeho syna a bratra uvalena proskripce. S bratrem nejprve utekl z Tuskula. Později se však vrátil a s pomocí svého syna se ukrýval. Za což byl jeho syn zatčen a mučením nucen, aby svého otce zradil a prozradil jeho úkryt. Když se to otec dozvěděl, pokusil se syna zachránit. Nicméně Quintus Tullius Cicero, jeho syn i jeho bratr Marcus Tullius Cicero byli popraveni v roce 43. př. n. l. jako osoby zakázané.[15][16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quintus Tullius Cicero na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Dostupné online.
  2. ↑ a b c Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  3. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  4. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  5. ↑ a b Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  6. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  7. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  8. ↑ Tullii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera. 1885.
  9. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  10. ↑ CICERO, Marcus Tullius; WILLIAMS, William Glynn. The letters to his brother Quintus. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1979. 440 s. ISBN 9780674995093. (anglicky) 
  11. ↑ HASKELL, H. J. This was Cicero Modern Politics in a Roman Toga [online]. 1942 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ EVERITT, Anthony. Cicero : a turbulent life. London: John Murray, 2002. Dostupné online. ISBN 9780719554933. (anglicky) 
  13. ↑ CICERO, Marcus Tullius; SJÖGREN, Gabriel. Samtliga brev [online]. Allhem, 1963 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ RAWSON, Elizabeth. Cicero: a portrait [online]. Cornell University Press, 1983 [cit. 2018-03-10]. S. 338. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ EVERITT, Anthony. Cicero : a turbulent life. London: John Murray, 2002. 346 s. ISBN 9780719554933. S. 306–307. 
  16. ↑ RAWSON, Elizabeth. Cicero: a portrait [online]. Cornell University Press, 1983 [cit. 2018-03-10]. S. 294. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Quintus_Tullius_Cicero&oldid=23093206“