Geoffrey Chaucer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geoffrey Chaucer
Geoffrey Chaucer - Illustration from Cassell's History of England - Century Edition - published circa 1902.jpg
Narození Desetiletí od 1340
Londýn
Úmrtí 1400
Londýn
Místo odpočinku Westminsterské opatství
Povolání lingvista, básník, spisovatel, filosof, politik, překladatel a astrolog
Žánr poezie
Témata byrokracie
Významná díla Canterburské povídky
Manžel(ka) Philippa (de) Roet
Děti Thomas Chaucer
Elizabeth Chaucer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geoffrey Chaucer (1340?25. října 1400 Londýn) byl největší básník anglického středověku a politik.

Život ve stínu královského dvora[editovat | editovat zdroj]

Chaucer byl synem ipswichského obchodníka s vínem, ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně. Do roku 1357 byl pážetem v královské rodině a účastnil se invaze do Francie (roku 1359), kde byl zajat a vykoupen. Až do roku 1367 toho o jeho životě moc nevíme. Od tohoto období byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky. Ještě o něco později byl Geoffrey Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu. Poté, co nakrátko upadl v nemilost v roce 1386, se stal v roce 1389 úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a ostatních královských nemovitostech. O dva roky později však Chaucer na toto místo rezignoval (byl podle měřítek 14. století starým mužem) a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu. Zůstal v přízni královské rodiny i po státním převratu v roce 1399, kdy se do čela dostal nový král Jindřich IV. Brzy nato, v roce 1400, zemřel a byl pochován v místě, které je známé jako Poet's Corner ve Westminsterském opatství. O Chaucerově soukromém a citovém životě toho víme opravdu málo. Víme například, že byl ženatý, ale ne jestli byl šťastný, nebo jestli byl moderní v tom, že z uctivé vzdálenosti obdivoval nějakou vysoce urozenou dámu.

Geoffrey Chaucer

Urození potomci[editovat | editovat zdroj]

Společenský vzestup rodiny Geoffreye Chaucera pokračoval i po jeho smrti. Chaucerova vnučka Alice (*1404 +1475) se velmi výhodně provdala za šlechtice Viléma de la Pole. S manželem měla syna Jana de la Pole (*1442 -+1491 nebo 1492), který uzavřel sňatek s Alžbětou z Yorku, sestrou anglického krále Eduarda IV. Pravnuk básníka Geoffreye Chaucera se tak přiženil do královské rodiny a jeho potomci si jako zástupci Yorků ve válce růží opakovaně činili nároky na anglický trůn.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Portrét Chaucera od Thomase Hoccleva v knize Regiment of Princes (1412)

Jeho dílo bylo ovlivněno velkými italskými autory, jako byli Dante nebo Boccaccio. Mnohé z jeho prvních děl (Sen o rytíři — podle anglického názvu The Book of the Duchess též známé jako Kniha o vévodkyni, Dům slávy, Ptačí sněm, Legenda o dobrých ženách nebo Troilus a Kriseida) se zabývají běžnými středověkými tématy, jako jsou snění a dvorská láska, ačkoliv jemu se vždycky podařilo prosadit do nich ještě nějakou svoji postavu.

Canterburské povídky jsou Chaucerovým vrcholným dílem, ve kterém se inspiroval Boccacciovým Dekameronem: skupina poutníků cestujících z Londýna do Canterbury na hrob sv. Thomase Becketa a zpět se dohodne, že si budou postupně vyprávět příběhy, aby jim čas lépe ubíhal.

Tento rámec umožnil Chaucerovi popsat jednotlivé charaktery všech možných typů a tříd a vyprávět příběhy všeho druhu - hrdinství opěvující i zesměšňující, hodně neslušné i mravoučně svaté, přičemž pro každou povídku použil styl hodící se k vypravěči. Chaucerův humor je rozverně veselý a s chutí používaný. Bohužel však toto dílo zůstalo nedokončené. Je napsáno 23 povídek prokládaných prology k jednotlivým povídkám a jeden prolog na začátku o schůzce společníků a jejich stručném představení. Scházejí se v hospodě U Kabátce v Southwarku, kde se 29 poutníků (+ Chaucer) dohodlo, že každý bude vyprávět 4 příběhy (2 na cestě tam, 2 na cestě zpět).

Ztvárnil podněty francouzské rytířské epiky i italské renesanční literatury, do své poezie uvedl královskou strofu a hrdinské dvojverší, veršované povídky a novely rámcově propojil postavou vypravěče. Ovlivnil mimo jiné Johna Lydgata, Roberta Henrysona a Williama Dunbara.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]