Padova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Padova
Palazzo della Ragione
Palazzo della Ragione
Padova – znak
znak
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 12 m n. m.
Stát Itálie Itálie
oblast Benátsko
provincie Padova
Padova
Red pog.png
Padova
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 92 km²
Počet obyvatel 212 500 (2008)
Hustota zalidnění 2310 obyv./km²
Správa
Oficiální web http://www.comune.padova.it
Telefonní předvolba + 49
PSČ 35100

Padova (také Padua, v benátštině Pàdoa, latinsky Patavium) je severoitalské město v oblasti Benátsko, na řece Bacchiglione, propojené kanály s řekou Brenta. Je hlavním městem provincie Padova. Žije zde 212 500 obyvatel, v celé aglomeraci pak 440 000.

Ve městě sídlí slavná Padovská univerzita, jedna z nejstarších na světě. Dochovalo se zde velké množství uměleckých a kulturních památek, které však stěží přilákají tolik turistů jako 30 km vzdálené Benátky. Padova je důležitým ekonomickým centrem oblasti a jedním z nejdůležitějších logistických a dopravních uzlů celé Itálie.

Padova je také poutní místo, „město svatého Antonína“, slavného portugalského františkána, který zde zemřel roku 1231 a následujícího roku byl svatořečen.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Padova - antické Patavium - patří mezi nejstarší severoitalská města, podle legendy byla založena Aeneovými Trójany. Patavia se ve starověku stala bohatým hospodářsky rozvinutým městem, centrem obchodu a zpracování vlny. Roku 59. př.n.l. se tu narodil slavný římský historik Titus Livius. Na přelomu 3. a 4.století byli její obyvatelé již křesťany. První období rozkvětu města skončilo roku 452, byla Patavia zničena Huny. Počátkem 7. století zničili město Langobardi a v 9. století Maďaři.

Z těchto ran se Padova dlouho vzpamatovávala, ale ve 12. století došlo k jejímu novému rozkvětu. Roku 1164 se jako první severoitalské město vymanila ze závislosti na císařské moci Štaufů, získala vlastní samosprávu a stala se svobodným městem. Politicky stála většinou na straně guelfů. V roce 1237 se tu však k moci dostala císařská strana v čele s Ezzelinem III. da Romano a pro Padovu nastalo nepříznivé období.

Ve 13. a 14. století tu došlo k významnému kulturnímu a duchovnímu rozkvětu. Roku 1222 byla založena padovská univerzita, druhá nejstarší v Itálii, v letech 12301231 tu působil proslulý minoritský kazatel Antonín z Padovy, nad jehož hrobem byla ve 2.polovině 13.století vystavěna nádherná bazilika Il Santo. Kolem roku 1300 se v Padově sešli slavný básník Dante Alighieri, který zde možná studoval na univerzitě, a neméně slavný malíř Giotto di Bondone, kterého pověřil zdejší vážený občas Enrico Scrovegni výzdobou rodinné kaple.

V renesanci byla Padova jedním z hlavních center humanismu a vědy – působil zde např. Galileo Galilei a na zdejší univerzitě (založené 1222) studoval práva mj. první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic,český světec Jan Nepomucký, později např. Mikuláš Kusánský. Rozmachu kulturního věhlasu pomohlo nastolení vlády rodiny da Carrara, ke kterému došlo s benátskou pomocí roku 1337. Noví vládcové se ukázali jako štědří mecenáši umění a v Padově vznikl jeden z nejstarších orlojů vůbec. V letech 14051797 ovládaly Padovu přímo Benátky, poté připadla Rakousku a roku 1867 se stala součástí sjednocené Itálie. Za 2. světové války (1944) byla Padova těžce poškozena bombardováním.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Bazilika svatého Antonína (Basilica del Santo)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika svatého Antonína.
Bazilika sv. Antonína od severu

Jako mnoho italských měst je i Padova bohatá na stavební a umělecké památky. Patrně nejznámější je poutní bazilika svatého Antonína (místními zvaná Il Santo), jeden z největších chrámů v Itálii, jehož stavba začala 1238, sedm let po světcově smrti. Cihlová stavba se sedmi kupolemi a dvěma štíhlými věžemi prozrazuje benátský a byzantský vliv a nese architektonické prvky románské i gotické. Přilehlý františkánský klášter má čtyři rajské dvory, tři z nich sloužily poutníkům a jsou i dnes volně přístupné . Na náměstí před bazilikou stojí bronzová jezdecká socha od Donatella, kterou Padova roku 1447 věnovalo Erasmu di Narni, kondotiérovi a veliteli místní domobrany, přezdívanému Gattamelata („mazaná kočka“).

Palazzo della Ragione a Piazza dei Signori[editovat | editovat zdroj]

Palazzo della Ragione, zasedací síň

V centru města, původně obehnaném částečně dochovanými hradbami, mezi dvěma náměstími Piazza dei Frutti a Piazza dell'Erbo, stojí středověký soudní palác, Palazzo della Ragione nebo Il Salone, z obou stran obestavěný renesančními galeriemi. Zasedací síň v horním patře je 81,5 m dlouhá, 27 m široká a 24 m vysoká, stěny jsou pokryty freskami z 15. století.

Východně na Palazzo della Ragione navazuje Palazzo Comunale (směs architektury románské, gotické, barokní se středověkou 47 metrů vysokou věží Torre degli Anziani), původně sídlo městské rady, dnes radnice. Dále východně, přes ulici, se nachází budovy padovské univerzity (známý je přednáškový sál pro studenty medicíny Teatro anatomico).

Západně od Palazzo della Ragione, leží Piazza dei Signori, které tvoří především měšťanské domy ze 16. st. Na západní straně náměstí stojí Palazzo del Capitanio s věží s orlojem z počátku 15. století, zhruba současného s pražským.

Dóm[editovat | editovat zdroj]

Na dalším náměstí v blízkosti je barokní dóm s nedokončenou fasádou a před ním malé baptisterium, jehož celé vnitřní stěny včetně kupole jsou pokryty freskami z poloviny 14. století. Mezi četnými dalšími paláci vyniká historické sídlo university v paláci Bo.

Kaple Scrovegni (Cappella degli Scrovegni)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kaple Scrovegni.
Giottova malba v Cappella degli Scrovegni

Cappella degli Scrovegni (zvaná též dell'Arena) je velmi cennou památkou. Byla postavena roku 1303 jako součást později (1808) zaniklého paláce. Její výzdobou byl pověřen Giotto, který zde v letech 13041306 namaloval soubor 38 výjevů ze života Krista a Panny Marie, doprovázený obrazem Posledního soudu a alegoriemi Ctností a Neřestí. Sochu Marie mezi anděly na hlavním oltáři vytvořil Giovanni Pisano.

Prato della Valle[editovat | editovat zdroj]

Eliptický kanál na náměstí Prato della Valle

Mezi další zajímavosti patří náměstí Prato della Valle s eliptickým kanálem a sochami 84 slavných Padovanů a studentů zdejší univerzity; pochází z konce 18. století a náleží k největším na světě (s 88 620 m² je o něco větší než Karlovo náměstí v Praze).

Santa Giustina[editovat | editovat zdroj]

V jihovýchodním rohu náměstí stojí opatství sv. Justýny s částí ostatků Evangelisty Lukáše (zbytek ostatků uložen v Praze) a apoštola Matěje. Pochází z let 15141587. Mučednickou smrt světice svaté Justýny připomíná Veronesův obraz na hlavním oltáři.

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

V Padově se nachází nejstarší botanická zahrada na světě, která sloužila lékařské fakultě místní univerzity a v témže místě funguje od roku 1545. Od roku 1997 je součástí Světového dědictví.

Další zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Padově se také odehrává Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Po staletí byla Padova spíše kulturním a vzdělanostním centrem. Dnes je zde zastoupena především strojírenská a potravinářská výroba, významná je zdejší produkce umělých vláken.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Translohr – Padovská „tramvaj“

Padova je křižovatkou dálnic A4 a A13 a především jedním z největších železničních uzlů Itálie. Vedou odtud 4 dvoukolejné elektrifikované železniční tratě: ve směru na (1) Benátky (Mestre), (2) Bolognu, (3) Vicenzu, Veronu a Milán a (4) Castelfranco Veneto.

V minulosti (1937–70) zde byla v provozu trolejbusová doprava. Nyní městskou hromadnou dopravu zajišťuje kromě autobusů také hybridní systém Translohr s jedinou kolejí, prozatím na jedné lince spojující nádraží, centrum a jih města.

Městské čtvrti[editovat | editovat zdroj]

  • Arcella
  • Centrum
  • Guizza
  • Madonna Pellegrina
  • Mandria
  • Montà
  • Ponte di Brenta
  • Pontevigodarzere

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910, str. 330-339.
  • Ottův slovník naučný, heslo Padova. Sv. 19, str. 16.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]