Gerolamo Cardano
| Gerolamo Cardano | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. září 1501 Pavia |
| Úmrtí | 21. září 1576 (ve věku 74 let) Řím |
| Alma mater | Univerzita v Pavii Padovská univerzita |
| Povolání | filozof, matematik, astrolog, vynálezce, inženýr a lékař |
| Zaměstnavatelé | Boloňská univerzita Univerzita v Pavii |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Lucia Banderini |
| Děti | Giovanni Battista Cardano |
| Rodiče | Fazio Cardano a Chiara Micheri[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gerolamo Cardano, někdy též Girolamo Cardano, Geronimo Cardano nebo latinsky Hieronymus Cardanus ( 24. září 1501 Pavia – 20. září 1576 Řím), byl italský matematik, filosof, astronom, astrolog a šachista. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů rozvoje přírodních věd, neoplatonismu a hermetických nauk období renesance.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině advokáta, velmi vzdělaného v matematice, a studoval v Pavii a v Padově. V mládí se těžko prosazoval a živil se často hazardní hrou, kde mu pochopení zásad matematické pravděpodobnosti dávalo vůči protihráčům značnou výhodu. Působil potom jako profesor matematiky, později také lékařství, a to od roku 1543 v Miláně, od roku 1559 v Pavii a od roku 1562 v Bologni. Od roku 1570 žil v Římě, kde dostával pravidelnou penzi od papeže Řehoře XIII.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V roce 1545 napsal svůj hlavní spis Ars Magna, ve kterém uveřejnil postupy na řešení rovnic třetího a čtvrtého stupně, jejichž výsledkem jsou takzvané Cardanovy vzorce. Jejich postupy vymysleli jeho žáci Niccolò Fontana Tartaglia, Scipione del Ferro, resp. Lodovico Ferrari. Jako první se zabýval matematickou pravděpodobností, popsal Cardanův závěs (křížový závěs, poprvé zmíněný Filónem Byzantským) a Cardanův kloub.
Zabýval se také teologií, kde byl ovlivněn platonismem, a podle jedné zprávy měl snad potíže kvůli tomu, že sestavoval horoskop Ježíše Krista. V oblasti medicíny se snažil dát oboru vědecký základ a zajistit, aby medicína pomáhala praktickému léčitelství – zanechal mnoho pozorovaní z oblasti patologie a teratologie a o infekčních chorobách.
Patřil k nejvýraznějším renesančním astrologům. Napsal knihy o metoskopii (o výkladu tváře) a astrologii a působil jako dvorní astrolog Joachima I. von Brandenburg. Patřil také mezi vášnivé hráče šachu.[3]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Gerolamo Cardano -
Cardanův závěs -
Cardanův kloub -
Cardano, De propria vita, 1821
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník, heslo Cardano.
- ↑ Archivovaná kopie. www.stetson.edu [online]. [cit. 2008-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Cardano (Cardanus). Sv. 5, str. 144
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerolamo Cardano na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gerolamo Cardano
- De subtilitate (1550)
