Hermetismus

Hermes Trismegistos na mozaikové podlaze katedrály v Sieně

Hermetismus, hermetika nebo hermetická nauka je starověká, až do současné doby živá a ne zcela jednotná duchovně-nauková tradice. Jde o filozofický směr a současně druh esoterismu. Název pochází od základního řecko-egyptského díla Corpus Hermeticum, za jehož autora je považován mytický egyptský mudrc Hermes Trismegistos (Trismegistus), snad pozdější helénistického podoba egyptského boha Thovta (Džehuteje) ztotožněná s řeckým Hermem. Badatelé se shodují, že helénistická filozofie textů Corpus Hermeticum byla formou helénistické gnóze (předkřesťanské) a předchůdce gnosticismu. Na jejím formování mělo zásadní vliv synkretické prostřední helénistického Egypta (město Alexandrie), kde se mísily myšlenky egyptského náboženství, řeckého novoplatonismu i židovství (ovšem neobsahující ani náznaky raného křesťanství).

V dobách renesance byly texty starověkého Corpus Hermeticum znovuobjeveny a staly se populární zejména v renesanční Itálii. Z hermetické nauky odvozuje od dob pozdního středověku svůj původ také alchymie.

Dějiny

Hermetická filozofie odvozuje svůj původ ze starověkého helénistického Egypta. Tento v rámci hermetismu tradovaný názor ovšem nebyl v moderní době vědou potvrzen a je odbornými historiky zpochybňován: namísto toho je vznik hermetismu kladen do kosmopolitního prostředí helénistické Alexandrie.

Egyptolog Erik Hornung, který se zaměřuje na zkoumání staroegyptských kořenů hermetismu, nicméně s odkazem na výzkumy Jana Assmanna poukazuje na to, že dosavadní badatelé pro tuto otázku „neměli valné pochopení“:

„Ve starém Egyptě sice ještě žádný hermetismus ve vlastním smyslu neexistoval, ale nejpozději od doby Nové říše zde vládlo duchovní klima, které bylo pro vznik hermetické moudrosti příznivé… (Teprve) nyní existují podstatně lepší předpoklady k tomu, aby byly odhaleny potenciální staroegyptské kořeny ‚hermetické‘ moudrosti.“

Hermes Trismegistos v knize D. Stolze Viridarium chymicum z roku 1624

Francouzský antropolog Gilbert Durand hermetismus ve svém širokém pojetí chápe jako rozdělený na čtyři fáze s dvěma podfázemi:

• kořeny hermetismu v egyptském a řeckém starověku
• vlastní hermetismus období helénismu
  • hermetismus prvních století našeho letopočtu
• renesanční hermetismus Mirandoly, Ficina, Agrippy z Nettsheimu a Paracelsa, k němuž řadí také Jakoba Böhma působícího v 17. století a jeho následovníky
• čtvrtý hermetismus 18. století spojený s iluminismem, martinismem a jmény jako von Eckarthausen, de Passqually a de Saint-Martin.
  • oživení hermetismu během romantismu spojené s von Baaderem a Schellingovou Naturphilosophií.

Kromě toho mluví ještě o páté fázi přelomu 19. a 20. století kterou spojuje především s pravoslavným ruským pojetí a jmény Solovjova, Berďajeva a Bulgakova.

Prameny

Pramenem hermetických nauk jsou řecky psané spisy přisuzované Hermovi Trismegistovi (někdy považovaného za identického s egyptským bohem Thovtem) sdružené do souboru Corpus Hermeticum. Dále je za nejvýstižnější text pokládána Smaragdová deska, rovněž text, za jehož autora je pokládán Hermes Trismegistos.

Základní principy

Renesanční podoba Herma Trismegista

Jeden z hlavních principů hermetismu je první teze, kterou lze nalézt na smaragdové desce a která často podléhá různým (často ne zcela přesným) reinterpretacím.

Caduceus (Hermova hůl), jeden ze symbolů hermetismu

• To, co jest nahoře, jest také to, co jest dole.

Z tohoto základu hermetismu vyplývají další možné reflexe:

• jednota
• princip soběpodobnosti
• univerzalita existence
• soběnáležitost

Jednou z moderních reinterpretací je vědou často znovuobjevovaný fakt, že všichni a všechno jsme tvořeni jedním a tímtéž, ať již je aktuální vědecké povědomí nakloněno tomu, že ono „totéž“ jsou atomy, subatomární částice, kvarky, superstruny, vše dohromady, či jiné myšlené formy existence. Jsme v každém ohledu doslova jedno a to samé, vyjádřené v nekonečném spektru různých možných obdobných forem.

Vědeckým vyjádřením této obecné myšlenky jsou pak fraktály.

Náboženská neutralita

Tarotová karta mága (Rider-Waite) vyjadřující hermetické principy

Pozoruhodným znakem hermetismu je jeho náboženská neutralita – v západní kultuře může být rozvíjen v rámci křesťanství, judaismu i nenábožensky pojímaného panteismu, a stejně tak může být přítomen i v novopohanských proudech, například v kemetismu. Jak shrnuje Erik Hornung, je veškerý hermetismus svou povahou tolerantní a prostý jakýchkoli strnulých dogmat. Za součásti hermetického proudu jsou pokládány alchymie, astrologie, magie a hermetická kabala. Dalším polem, na němž lze dosahovat rozvoje hermetismu z různých pramenů (magie, alchymie, astrologie, spagyrie a dalších hermetických umění), je ekologie a ochrana přírody.

Odkazy

Literatura

• EBELING, Florian. Tajemství Herma Trismegista : dějiny hermetismu. Překlad Martin Žemla. Praha (?): Malvern, 2009. 188 s. ISBN 978-80-86702-60-5. 
• HORNUNG, Erik. Tajemný Egypt: kořeny hermetické moudrosti. Překlad Allan Plzák. Praha: Paseka, 2002. 219 s. ISBN 80-7185-436-0. 
• NAKONEČNÝ, Milan. Hermetismus, jeho historie a doktrina. Logos. 1995, roč. 11, čís. 1, s. 18n. ISSN 0862-7606.  Dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hermetismus na Wikimedia Commons
• Hermetická filozofie
• Studie o staroegyptských kořenech hermetismu
• Skeptický slovník Sisyfos

Autoritní data	NKC: ph120689 LCCN: sh85060409 NLI: 987007557903105171