Franz von Baader

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Baader. Tento článek je o německém lékaři. O zakladateli Frakce Rudé armády pojednává článek Andreas Baader.
Franz von Baader
Franz Xaver von Baader.jpg
Narození27. března 1765
Mnichov
Úmrtí23. května 1841 (ve věku 76 let)
Mnichov
Místo pohřbeníStarý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′44″ s. š., 11°33′55″ v. d.)
Povoláníinženýr, filozof, lékař, vysokoškolský učitel a teolog
ZaměstnavatelMnichovská univerzita
Nábož. vyznáníkatolická církev
PříbuzníClement Alois Baader[1][2] a Joseph Baader[1][2] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Franz von Baader

Franz Xaver Benedict von Baader (27. března 1765 Mnichov23. května 1841 tamtéž) byl německý lékař, technik, romantický filosof a katolický teolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Baader se narodil v rodině lékaře a sám také studoval medicínu v Ingolstadtu a ve Vídni. Po krátké praxi v Mnichově studoval důlní inženýrství v saském Freibergu (spolu s A. Humboldtem a s romantickým básníkem Novalisem) a v letech 17921796 pracoval jako důlní inženýr v Anglii. Už tam se setkal s několika filosofy a napsal řadu filosofických textů. Po návratu se v Hamburku seznámil s filosofem Jacobim, s nímž udržoval přátelské styky. Roku 1800 se v Praze oženil s Františkou von Reisky a v Mnichově se stal vrchním důlním inženýrem. Založil továrnu na tabulové sklo podle vlastního vynálezu, za nějž dostal od rakouského císaře doživotní penzi a roku 1808 se stal členem Bavorské akademie věd. V roce 1822 napsal memorandum třem císařům (pruskému, rakouskému a ruskému), kde se je snažil přesvědčit o jejich křesťanských povinnostech, mezi něž počítal i obnovení Polska. Vydal se i do Petrohradu, ale car jeho návštěvu odmítl. Po penzionování byl od roku 1825 profesorem filosofie a spekulativní teologie na nově založené mnichovské univerzitě.[3]

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Baader byl tradicionalista a romantik, odpůrce racionalismu a osvícenské filosofie, ale také empirismu Davida Huma. Byl ovlivněn mystikou Jakoba Böhme a Mistra Eckharta i dlouholetým přátelstvím se Schellingem, jehož však v pozdějším věku sám velmi ovlivnil. Svou vlastní filosofii nazývá Baader „dynamickou“ a staví ji proti „mechanické“. Lidský rozum je podle něho omezený a musí se opírat o Boží zjevení a o studium přírody, jež je pro něho velkým tajemstvím. Proto se také velmi zasazoval o propojení vědy a náboženství, o ekumenické sjednocování křesťanských církví, o omezení papežské moci a demokratické uspořádání církve, ale postavil se proti jejímu zasahování do světských záležitostí. Roku 1835 vydal spis o bídě „proletariátu“ a o možnostech, jak mu pomoci.[3]

Baader patřil mezi nejoriginálnější katolické myslitele 19. století. Měl velmi početné a nadšené žáky, kteří vydali jeho sebrané spisy v 16 svazcích v letech 18511860.

Aforismy[editovat | editovat zdroj]

  • „Nemám rád hluk, protože hluk nedělá nic dobrého a dobré věci nedělají hluk.“[4]
  • „Duch, osobní já, může být jen tak, že ví, chce a jedná.“[5]
  • „Proti morálce a náboženství jsou všechny antropologické a fysiologické nauky, které ignorují a zatemňují toto základní určení člověka jako toho, kdo má přírodu dovršit, osvětlit a jaksi požehnat.“[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ25934889. In: Encyklopedický lexikon, svazek 4.
  2. a b Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22305644. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek IIa. 1891.
  3. a b Heslo von Baader v ADB.
  4. GS V. str. 250.
  5. GS V. str. 251.
  6. GS V. str. 255.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hans GRASSL: Nástup romantismu. Praha: Malvern 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]