Vicenza
| Vicenza Vicetia | |
|---|---|
 Vicenza | |
 vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°33′ s. š., 11°33′ v. d. |
| Nadmořská výška | 39 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
| Region | Benátsko |
| Provincie | Vicenza |
  Vicenza | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 80 km² |
| Počet obyvatel | 111 980 (2017) |
| Hustota zalidnění | 1 399,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Francesco Rucc |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0444 |
| PSČ | 36100 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_-_facade_on_Piazza_dei_signori.jpg)
_-_Sud_esposizione.jpg)
_scena_.jpg)
Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde téměř 113 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak 287 000.[1] Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Podle Strabóna bylo území dnešní Vicenzy osídleno polomýtickým kmenem Euganei , který byl vytlačen etnikem Venetů v 3 až 2 st. př. n. l.[2] V roce 148 př. n. l. byla v vybudována římská silnice Via Postumia, která procházela Vincenzou. Původně se město pravděpodobně jmenovalo Berga, v římských dobách je nazýváno Vicetia ,Vincentia nebo Vicentia. [3] V době římské občanské války stála Vincenza jako ostatní venetská města na straně Caesara a v roce 49 př. n. l. získali obyvatelé za odměnu římské občanství. V této době byla Vincenza méně významným městem na silnici spojující Mediolanum (Milán) a Aquileiu, ve srovnání s blízkým Pataviem (Padova). Římané využívali blízké mramorové lomy a Vicetia byla známa i produkcí pálených cihel a zpracováním vlny.[4] V současné době je zachováno několik pozůstatků z římské doby, tři mosty přes řeky Bacchiglione a Retrone a izolované oblouky akvaduktu nedalo Porta Santa Croce.
Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.
Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.
- Piazza Signori uprostřed města:
- Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
- Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
- Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
- Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
- Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
- Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
- Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
- Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
- Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy
Slavní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Augustin Luciani (? - † 1493) – biskup českých utrakvistů
- Gian Giorgio Trissino (1478 – 1550) – básník a jazykovědec
- Antonio Pigafetta (1491 – 1534) – italský cestovatel a kronikář
- Vincenzo Scamozzi (1548 – 1616) – architekt
- Antonio Fogazzaro (1842 – 1911) – spisovatel a básník
- Federico Faggin (* 1941) – fyzik a jeden z tvůrců prvního mikroprocesoru
- Sonia Gándhí (* 1946) – indická politička
- Gelindo Bordin (* 1959) – bývalý italský atlet
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Počet obyvatel
Hospodářství a doprava
[editovat | editovat zdroj]Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.
Vicenza leží na hlavní železniční trati Padova – Verona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.
Veletrh šperků Vicenzaoro
[editovat | editovat zdroj]Ve městě Vicenza se každý rok koná jeden z největší šperkařských veletrhů na světě s názvem Vicenzaoro. Můžete si tu prohlédnout nejnovější módní trendy a technologie v oboru šperkařství na následující rok. Hlavní výstava je vždy v lednu a nazývá se Vicenzaoro Winter. Další menší veletrh se stejným názvem se koná v září a má název Vicenzaoro September.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Teatro Olimpico, budova -
Kostel San Felice, interiér -
Palazzo Chiericati -
Torre del Castello -
Zahrada Salvi -
Basilika Monte Berico
_-_courtyard.jpg)
_-_interior.jpg)
.jpg)
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GeoDemo – Istat.it. demo.istat.it [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28.
- ↑ Pearce, M., R. Peretto, P. Tozzi, DARMC, R. Talbert, S. Gillies, J. Åhlfeldt, J. Becker, T. Elliott. Places: 393513 (Vicetia) [online]. Pleiades [cit. 2013-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Franco Barbieri, Renato Cevese, Vicenza, ritratto di una città, Guida storico-artistica, Angelo Colla editore, pag. 19
- ↑ ADAMEC, Jaromír. Palladiova Vicenza. Země světa. 1.5.2022, roč. 21, čís. 6, s. 14–19. Dostupné online.
- ↑ Sister Cities International (SCI) [online]. Sister-cities.org [cit. 2013-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-13.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910.
- Ottův slovník naučný, heslo Vicenza. Sv. 26, str. 646
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vicenza na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Vicenza - Světové dědictví
- Oficiální stránky šperkařského veletrhu Vicenzaoro
