Vicenza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vicenza
Vicetia

Vicenza
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 39 m n. m.
Stát Itálie Itálie
Oblast Benátsko
Provincie Vicenza
Vicenza
Red pog.svg
Vicenza
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 80 km²
Počet obyvatel 112 936 (2016)
Hustota zalidnění 1 411,7 obyv./km²
Správa
Starosta Achille Variati
Oficiální web www.comune.vicenza.it
Telefonní předvolba 0444
PSČ 36100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Basilica Palladiana na Piazza Signori
Dóm
Teatro Olimpico, proscenium
Villa La Rotonda

Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde téměř 113 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak 287 000.[1] Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podle Strabóna bylo území dnešní Vicenzy osídleno polomýtickým kmenem Euganei , který byl vytlačen etnikem Venetů v 3 až 2 st. př. n. l.[2] V roce 148 př.n.l. byla v vybudována římská silnice Via Postumia, která procházela Vincenzou. Původně se město pravděpodobně jmenovalo Berga, v římských dobách je nazýváno Vicetia ,Vincentia nebo Vicentia. [3] V době římské občanské války stála Vincenza jako ostatní venetská města na straně Caesara a v roce 49 př. n. l. získali obyvatelé za odměnu římské občanství. V této době byla Vincenza méně významným městem na silnici spojující Mediolanum (Milán) a Aquileiu, ve srovnání s blízkým Pataviem (Padova). V současné době je zachováno několik pozůstatků z římské doby, tři mosty přes řeky Bacchiglione a Retrone a izolované oblouky akvaduktu nedalo Porta Santa Croce.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.

  • Piazza Signori uprostřed města:
    • Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
    • Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
    • Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
  • Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
  • Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
  • Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
  • Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
  • Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
  • Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati PadovaVerona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.

Veletrh šperků Vicenzaoro[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Vicenza se každý rok koná jeden z největší šperkařských veletrhů na světě s názvem Vicenzaoro. Můžete si tu prohlédnout nejnovější módní trendy a technologie v oboru šperkařství na následující rok. Hlavní výstava je vždy v lednu a nazývá se Vicenzaoro Winter. Další menší veletrh se stejným názvem se koná v září a má název Vicenzaoro September.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910.
  • Ottův slovník naučný, heslo Vicenza. Sv. 26, str. 646

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GeoDemo – Istat.it
  2. Pearce, M., R. Peretto, P. Tozzi, DARMC, R. Talbert, S. Gillies, J. Åhlfeldt, J. Becker, T. Elliott. Places: 393513 (Vicetia) [online]. Pleiades, [cit. 2013-04-10]. [1]. (anglicky) 
  3. Franco Barbieri, Renato Cevese, Vicenza, ritratto di una città, Guida storico-artistica, Angelo Colla editore, pag. 19
  4. Sister Cities International (SCI) [online]. Sister-cities.org, [cit. 2013-04-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]