Venetové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Venedové je jméno několika starověkých evropských kmenů, od středověku také používané pro Slovany, především polabské. Ve starověku byly známy tyto kmeny označované jako Venedové

Dále jsou známi Henetoi, sídlící na západním pobřeží Malé Asie, a Venedové žijící do 13. století v západním Lotyšsku. Z jejich jména může být také odvozeno jméno kraje Gwynedd na severu Walesu.[1] Shodným rysem všech těchto etnik je obývání pobřeží, a často také velké znalosti mořeplavby.[2] Jméno Venedové může být odvozeno od indoevropského slovního kořene *wed "voda".

Označení Venedové se také užívalo v nejstarších písemných pramenech pro Slovany, ačkoliv oni sami ho pro sebe nikdy neužívali.[3] Jedná se o latinské názvy Vendi, Vindi, Vinethi, Venethi a německé Wenden. Označení Vendi pro Slovany použil již gótský historik Jordanes ve svém díle Getica z 6. století. Později se toto označení zúžilo na západní Slovany, od 10. století na polabské a korutanské Slovany.

Po okupaci polabských území ve 12. století získalo označení Wenden hanlivý charakter. Z tohoto důvodu bylo slovanskými obyvateli Německa odmítáno. Jako vendická města se také označovala hanzovní města na Baltu. Až do roku 1945 v němčině užívalo pro Lužické Srby označení Wenden a pro korutanské Slovince Winden. Poté vymizelo z úředních i odborných textů, ale zachovalo se v toponymii, například v názvu regionu Wendland. Dnes se opět začíná užívat.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 21. 
  2. HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 22. 
  3. a b HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 20. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]