Herculaneum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herculaneum
010319 25 Ercolano scavi.JPG
Poloha
Souřadnice
Stát ItálieItálie Itálie
Herculaneum
Herculaneum
Rozloha a obyvatelstvo
Správa
Oficiální web ercolano.beniculturali.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herculaneum (italsky Ercolano) bylo antické město v Kampánii, které zaniklo, stejně jako Pompeje a Stabiae, při výbuchu Vesuvu 24. srpna roku 79 n. l. Podle legendy jej založil mýtický řecký hrdina Héraklés (latinsky Hercules).[1] Na jeho místě dnes stojí město Ercolano.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vnitřek budovy v Herculaneu (Casa di Nettuno e Amphitrite, Nr.22)

První zmínka o městě je z roku 314 př. n. l. (Theofrastos) pod jménem Herakleion. Město založili Řekové, pod jejich vlivem se nalézalo po celé 6 století př. n. l. Herculaneum bylo obehnáno zdí a leželo na ploše 20 ha. Město leželo při silnici, která odpovídala trase budoucí Via Domitiana, z města Neapolis do Pompejí a Stabiae.

V 5. století př. n. l. se město dostalo pod vliv Samnitů. Od roku 307 př. n. l. patřilo Herculaneum do sféry římského vlivu. V okamžiku zániku zde žilo ca 4000 obyvatel. Na rozdíl od Pompejí nešlo v případě Herculanea o město založené na obchodu a řemeslech, bylo spíše sídlem patriciů a vyšší třídy. V roce 63 n. l. bylo město, stejně jako téměř celá Kampánie, zasaženo silným zemětřesením.

Zánik a vykopávky[editovat | editovat zdroj]

Roberto Rive: Herculaneum

Po explozi sopky Vesuv město na rozdíl od Pompejí nepokryl sopečný prach, ale bylo zaplaveno proudem vařícího bahna a sutě[2], která jej pokryla do výšky 10 - 26 metrů. Pod ní však zůstalo zachováno mnohem více než v nedalekých Pompejích.[3] Znovu bylo objeveno v 18. století díky nálezům kosterních pozůstatků. Archeologické výzkumy zde odhalily množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, baziliku, několik chrámů a divadlo. Důvod, proč obyvatelé neopustili město a téměř všichni zahynuli, byl podle posledních výzkumů ten, že město zasáhly v noci a velkou rychlostí horké toxické plyny o teplotě 400°500°C (tzv. pyroklastická vlna), jejichž obrovský výron doprovázel o něco později vlastní výbuch sopky (zhruba ve 13 hodin odpoledne), a obyvatelé nestačili utéct.

Vrstva bahna zpevněná ještě mohutnými přílivovými vlnami, které město zalily po erupci Vesuvu, ztvrdla za 18 století na kámen, díky čemuž jsou archeologické práce na místě mnohem obtížnější než v blízkých Pompejích, pokrytých vrstvou sopečného prachu a popele. Vrstva bahna nicméně konzervovala materiály, které by se jinak nedochovaly (např. dřevo, 2000 svitků papyru, atd.). Vykopávky probíhaly ve třech hlavních vlnách: první vlna v letech 1738 - 1766, druhá potom v letech 1828 - 1855, při níž byly použity modernější metody, a třetí v letech 1869 - 1875, ta však přinesla pouze mizivé výsledky[2]. Od roku 1927 byly vykopávky obnoveny, pokračují dodnes.

Kosterní pozůstatky[editovat | editovat zdroj]

Nalezeny byly kosterní pozůstatky zhruba 300 lidí, především u mořského pobřeží v tzv. Domě lodí. Předpokládá se, že většina obyvatel města dokázala včas utéct, ti, kteří zůstali, pravděpodobně u moře čekali na odvoz lodí, pozůstatky ukazují působení teplot okolo 500°C, která vedla k okamžité smrti a posmrtným frakturám čelisti a zubů.

Nejvýznamnější objekty k návštěvě[editovat | editovat zdroj]

Pohled na vykopávky Herculanea

Vstup na archeologické naleziště je dnes z Corsa Ercolano. Za vstupem začíná viadukt, který nabízí výhled na celé archeologické naleziště. Dále návštěvník musí sestoupit do 12 metrů hluboké prohlubně, ve které je možné si antické město prohlédnout. Protože budovy v Herculaneu neponičila jako v Pompejích tlaková vlna, mnohde se zachovalo i druhé podlaží. V některých domech se dochovaly i původní střešní tašky, nábytek a věci osobní potřeby. Stranou hlavního areálu leží divadlo, které mohlo pojmout až 2 000 diváků. Okrývání divadla postupuje velmi pomalu, leží totiž 26 metrů pod úrovní terénu.

Dům koster - pojmenovaný podle kosterních pozůstatků, které zde byly nalezeny. Budova má zastřešené atrium, klenutou kreslírnu a na zdech malby se zahradní tematikou.

Dům s mozaikovým atriem - tvoří jej dvě budovy a pojmenovaný je podle čtvercové mozaiky, která pokrývá podlahu atria. Dochovaly se v něm zbytky dřevěného portika.

Samnitský dům - pochází ze samnitské éry v druhém stoletíí n. l. Přízemí sestává z haly zdobené nepravým mramorem a sloupové galerie. Freska znázorňuje únos Europy.

Městské lázně - postavené v roce 10 n. l. Byly rozděleny do mužské a ženské sekce. Mužská sekce je větší a bohatěji zdobená, nalezneme v ní i tělovičnu, ženská sekce je sice menší, zato lépe dochovaná.

Priapova vila - teprve nedávno odhalená vila, zdobená freskami a mozaikami. Nachází se v ní kostra koně.

Dům s drahokamem - nazvaný podle nálezu kameje z Claudiovy doby.

Městské lázně v Herculaneu

Dům s laní - postavený mezi lety 48 -68 n.l. je ejelegantnějším domem v Herkulaneu[2]. Zdi atria jsou zdobeny mramorem, stejně jako podlahy. V domě byla nalezena socha Laň napadená psy. V zahradě se nachází freska zobrazující Kupida při hře.

Předměstské lázně - nejlépe dochované antické lázně z druhé poloviny 1. století n. l.[2]

Trellisův dům - typický příklad domu,který sloužil pro levné ubytování více rodin. Dochovaly se v něm dřevěné laťové podlahy a zdobené omítky.

Vila papyrů - Objevená byla během vykopávek v letech 1738 - 1766, nalezena v ní byla knihovna s papyrovými svitky, jejichž hlavním tématem jsou filosofická pojednání. Svitky jsou dnes k vidění v Národní knihovně v Neapoli. Vstup do vily je zdobený kolonádou vedoucí k moři. za ní se nachází atrium s 11 soškami. V zahradě bylo nalezeno několik bronzových soch, dnes umístěných v Archeologickém muzeu v Neapoli.

Fórum - dochovaly se z něj pouze stopy, nachází se na severním okraji vykopávek. Na jeho levé straně stojí zbytky portika baziliky, za ním lze vidět zbytky vítězného oblouku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dionýsos z Halikarnassu, Antiquitates Romanae I 44
  2. a b c d MARTINO -SCHIO, Renzo. Pompeii, Herculaneum, Vesuvius: Civilization, art and history.. Italy : Kina Italia, 2010.  
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Die letzten Stunden von Herculaneum. Mainz : Verlag Philip von Zabern, 2005. ISBN 3-8053-3445-1. S. 3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]