Aglomerace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tokio má jednu z největších aglomerací na světě

Městská aglomerace je buď seskupení vzájemně blízkých sídel, kde jedno dominuje, tzn. město se svým okolím (předměstí, satelitní města), nebo několik srovnatelně velkých měst srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu – konurbace (souměstí).

Většinou se vyznačuje společnou hromadnou dopravou (LiberecJablonec nad Nisou či MostLitvínov), provázaností ekonomiky a zástavbou, společnou administrativou (Brandýs nad Labem–Stará Boleslav[1]) nebo velmi blízkou polohou (Česká TřebováÚstí nad Orlicí). Časté jsou aglomerace důlních měst hlavně ve střední Evropě (Katovice, Ostrava) nebo hustě koncentrovaných měst v průmyslových centrech západní Evropy (Porýní, Londýn, Liverpool) nebo Spojených států (New York, Los Angeles, Chicago, Miami, Boston, San Francisco, Detroit – viz Metropolitní oblasti v USA).

Aglomerace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Ostrava, centrum druhé největší české aglomerace

České aglomerace mohou být vymezeny v různých případech různě, jednotná kritéria doposud nikdo nestanovil, např. ani Český statistický úřad se této oblasti prakticky nevěnuje. Český právní řád tak zatím učinil pro vymezené oblasti působnosti veřejné správy a pro územní plány tzv. velkých územních celků. Kromě toho se však na základě Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020, schválené vládou v roce 2013 za účelem investičního plánování, začaly v tzv. rozvojových územích České republiky vytvářet metropolitní oblasti a další sídelní aglomerace.

Vymezené oblasti veřejné správy[editovat | editovat zdroj]

K vymezení aglomerací pro určité oblasti veřejné správy došlo v těchto dvou případech:

  1. Prvním je vymezení aglomerací a zón na základě zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.[2] Byly tak stanoveny tři: aglomerace Praha, aglomerace Brno a aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, zbytek státu byl rozdělen do zón, které odpovídají územním celkům NUTS 2. Tyto aglomerace mají více než 250 tisíc obyvatel, ale jejich vymezení je dáno jen pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší a především neodpovídají klasické definici aglomerace – aglomerace Praha a Brno jsou vymezeny jen v hranicích vlastního města.
  2. Druhým případem je vymezení aglomerací za účelem hodnocení a snižování hluku, které již přesněji odpovídá obecnému pojetí aglomerace, neboť jsou definovány jako „urbanizované území městského charakteru s více než 100 tisíci bydlícími obyvateli, tvořené jednou nebo více obcemi s intenzivními ekonomickými, sociálními a územně technickými vazbami“. Přesto jsou vzhledem ke svému účelu vázané především na pozemní komunikace. Samotné aglomerace jsou určeny a vymezeny přílohou vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 561/2006 Sb.,[3] na základě zmocnění daného § 81a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tato vyhláška je rozděluje do dvou skupin: jednou jsou aglomerace Prahy (cca 1,35 milionu obyvatel), Ostravy (cca 510 tisíc obyvatel) a Brna (cca 420 tisíc obyvatel), které obývá také více než 250 tisíc obyvatel, druhou pak aglomerace se 100 až 250 tisíci obyvateli: Ústí nad Labem – Teplice (cca 180 tisíc obyvatel), Plzeň (cca 180 tisíc obyvatel), Liberec (cca 170 tisíc obyvatel) a Olomouc (cca 110 tisíc obyvatel).[4]

Územní plány velkých územních celků[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho však došlo i k jinému vymezení aglomerací. Vláda svým nařízením dříve stanovila závazné části územních plánů velkých územních celků aglomerací mj. v případě:

Tato vládní nařízení však aglomerace vymezovala jen na základě administrativních okresů, a navíc již v roce 2012 pozbyla platnosti.[14]

Metropolitní oblasti a sídelní aglomerace[editovat | editovat zdroj]

Strategie regionálního rozvoje definuje metropolitní oblasti jako aglomerace, tedy jako „území vyznačující se výraznou koncentrací obyvatel a podnikatelských subjektů, vysokou intenzitou ekonomických a společenských činností, vysokou úrovní vývoje výrobních sil, vysokou hustotou osídlení a vysokou mobilitou obyvatelstva“. Původně jich takto bylo stanoveno šest základních, později k nim byla přiřazeno i Olomoucko,[15] a to za účelem celoevropského investičního plánování prostřednictvím tzv. integrovaných teritoriálních investic (Integrated Territorial Investment, ITI). Na nižší úrovni, určené integrovanými plány rozvoje území, jsou vymezeny sídelní aglomerace („silně urbanizované území tvořené jedním, dvěma nebo několika městy, která tvoří jádro aglomerace, a jejich okolím, zahrnující geograficky blízké sídelní útvary s jejich spádovými územími“).[16]

Jednotlivé metropolitní oblasti:

Mezi sídelní aglomerace patří Mladá Boleslav, České Budějovice, Karlovy Vary, LiberecJablonec nad Nisou, Jihlava a Zlín.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav [online]. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, [cit. 2015-08-06]. Dostupné online.  
  2. § 5 odst. 2 a příloha č. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Dostupné online
  3. Vyhláška č. 561/2006 Sb., o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a snižování hluku. Dostupné online
  4. a b c d e f g h Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 2012-05-31, [cit. 2012-06-04]. Dostupné online.  
  5. Usnesení vlády ČSR č. 155/1976 ze dne 23. června 1976, o závazných částech územního plánu rajónu Pražské středočeské aglomerace
  6. Usnesení vlády ČSR č. 147/1986 ze dne 10. června 1986, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Českobudějovické sídelní regionální aglomerace
  7. Nařízení vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace. Dostupné online
  8. Usnesení vlády ČSR č. 76/1984 ze dne 11. dubna 1984, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Liberecké sídelní regionální aglomerace
  9. Usnesení vlády ČSR č. 151/1988 ze dne 18. května 1988, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Hradecko-pardubické sídelní regionální aglomerace
  10. Nařízení vlády č. 105/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Brněnské sídelní regionální aglomerace. Dostupné online
  11. Nařízení vlády č. 212/1997 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Olomoucké aglomerace. Dostupné online
  12. Nařízení vlády č. 87/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Zlínské aglomerace. Dostupné online
  13. Nařízení vlády č. 185/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Ostravské aglomerace. Dostupné online
  14. § 187 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  15. a b Integrovaná strategie rozvoje Brněnské metropolitní oblasti pro uplatnění nástroje integrované územní investice (ITI) [online]. Statutární město Brno, prosinec 2015, [cit. 2016-01-11]. S. 19–23. Dostupné online.  
  16. Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, duben 2013, [cit. 2016-01-11]. S. 55, 56, 136–138. Dostupné online.  
  17. Integrovaná strategie pro ITI Pražské metropolitní oblasti [online]. Hlavní město Praha, říjen 2015, [cit. 2016-01-11]. S. 13. Dostupné online.  
  18. Strategie integrovaných územních investic Plzeňské metropolitní oblasti [online]. Statutární město Plzeň, prosinec 2015, [cit. 2016-01-11]. S. 5. Dostupné online.  
  19. Integrovaná strategie Ústecko-Chomutovské aglomerace [online]. Statutární město Chomutov, 2015-02-17, [cit. 2016-01-11]. S. 13. Dostupné online.  
  20. Strategie integrované územní investice Hradecko-pardubické aglomerace [online]. Statutární město Hradec Králové, 2015-06-09, [cit. 2016-01-11]. S. 11. Dostupné online.  
  21. Strategie Olomoucké aglomerace [online]. Statutární město Olomouc, 2015-12-16, [cit. 2016-01-11]. S. 10. Dostupné online.  
  22. ITI ostravské aglomerace [online]. Statutární město Ostrava, prosinec 2015, [cit. 2016-01-11]. S. 17. Dostupné online.  
  23. Dokumenty IPRU [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, [cit. 2016-01-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]