Aglomerace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tokio má jednu z největších aglomerací na světě

Městská aglomerace je buď seskupení vzájemně blízkých sídel, kde jedno dominuje, tzn. město se svým okolím (předměstí, satelitní města), nebo několik srovnatelně velkých měst srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu – konurbace (souměstí).

Většinou se vyznačuje společnou hromadnou dopravou (LiberecJablonec nad Nisou či MostLitvínov), provázaností ekonomiky a zástavbou, společnou administrativou (Brandýs nad Labem–Stará Boleslav[1]) nebo velmi blízkou polohou (Česká TřebováÚstí nad Orlicí). Časté jsou aglomerace důlních měst hlavně ve střední Evropě (Katovice, Ostrava) nebo hustě koncentrovaných měst v průmyslových centrech západní Evropy (Porýní, Londýn, Liverpool) nebo Spojených států (New York, Los Angeles, Chicago, Miami, Boston, San Francisco, Detroit – viz Metropolitní oblasti v USA).

Aglomerace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Ostrava, centrum druhé největší české aglomerace
Mapka aglomerací v Česku

České aglomerace mohou být vymezeny v různých případech různě, jednotná kritéria původně nikdo nestanovil, např. ani Český statistický úřad se této oblasti prakticky nevěnuje. Český právní řád tak zatím učinil pro vymezené oblasti působnosti veřejné správy a pro územní plány tzv. velkých územních celků. Kromě toho se však na základě Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020, schválené vládou v roce 2013 za účelem investičního plánování, začaly v tzv. rozvojových územích České republiky vytvářet metropolitní oblasti a další sídelní aglomerace.

Vymezené oblasti veřejné správy[editovat | editovat zdroj]

K vymezení aglomerací pro určité oblasti veřejné správy došlo v těchto dvou případech:

  1. Prvním je vymezení aglomerací a zón na základě zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.[2] Byly tak stanoveny tři: aglomerace Praha, aglomerace Brno a aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, zbytek státu byl rozdělen do zón, které odpovídají územním celkům NUTS 2. Tyto aglomerace mají více než 250 tisíc obyvatel, ale jejich vymezení je dáno jen pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší a především neodpovídají klasické definici aglomerace – aglomerace Praha a Brno jsou vymezeny jen v hranicích vlastního města.
  2. Druhým případem je vymezení aglomerací za účelem hodnocení a snižování hluku, které již přesněji odpovídá obecnému pojetí aglomerace, neboť jsou definovány jako „urbanizované území městského charakteru s více než 100 tisíci bydlícími obyvateli, tvořené jednou nebo více obcemi s intenzivními ekonomickými, sociálními a územně technickými vazbami“. Přesto jsou vzhledem ke svému účelu vázané především na pozemní komunikace. Samotné aglomerace jsou určeny a vymezeny přílohou vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 561/2006 Sb.,[3] na základě zmocnění daného § 81a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tato vyhláška je rozděluje do dvou skupin: jednou jsou aglomerace Prahy (cca 1,35 milionu obyvatel), Ostravy (cca 510 tisíc obyvatel) a Brna (cca 420 tisíc obyvatel), které obývá také více než 250 tisíc obyvatel, druhou pak aglomerace se 100 až 250 tisíci obyvateli: Ústí nad Labem – Teplice (cca 180 tisíc obyvatel), Plzeň (cca 180 tisíc obyvatel), Liberec (cca 170 tisíc obyvatel) a Olomouc (cca 110 tisíc obyvatel).[4]

Územní plány velkých územních celků[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho však došlo i k jinému vymezení aglomerací. Vláda svým nařízením dříve stanovila závazné části územních plánů velkých územních celků aglomerací. Tato vládní nařízení však aglomerace vymezovala jen na základě administrativních okresů, a navíc již v roce 2012 pozbyla platnosti.[5] Mezi ně patřily tyto celky:

Metropolitní oblasti a sídelní aglomerace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Metropolitní oblasti v Česku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav [online]. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska [cit. 2015-08-06]. Dostupné online. 
  2. § 5 odst. 2 a příloha č. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Dostupné online
  3. Vyhláška č. 561/2006 Sb., o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a snižování hluku. Dostupné online
  4. a b c d e f g h Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 2012-05-31 [cit. 2012-06-04]. Dostupné online. 
  5. § 187 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  6. Usnesení vlády ČSR č. 155/1976 ze dne 23. června 1976, o závazných částech územního plánu rajónu Pražské středočeské aglomerace
  7. Usnesení vlády ČSR č. 147/1986 ze dne 10. června 1986, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Českobudějovické sídelní regionální aglomerace
  8. Nařízení vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace. Dostupné online
  9. Usnesení vlády ČSR č. 76/1984 ze dne 11. dubna 1984, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Liberecké sídelní regionální aglomerace
  10. Usnesení vlády ČSR č. 151/1988 ze dne 18. května 1988, o závazných částech územního plánu velkého územního celku Hradecko-pardubické sídelní regionální aglomerace
  11. Nařízení vlády č. 105/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Brněnské sídelní regionální aglomerace. Dostupné online
  12. Nařízení vlády č. 212/1997 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Olomoucké aglomerace. Dostupné online
  13. Nařízení vlády č. 87/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Zlínské aglomerace. Dostupné online
  14. Nařízení vlády č. 185/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Ostravské aglomerace. Dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]