Katovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Polsku. O městysi v okrese Strakonice pojednává článek Katovice (okres Strakonice).
Katovice
Katowice
Koláž: Dělnická kolonie Nikiszowiec, Spodek, památník Slezských povstalců, letecký pohled na centrum města, Mariánský kostel, Zóna kultury a bazilika v Panewnikách
Koláž: Dělnická kolonie Nikiszowiec, Spodek, památník Slezských povstalců, letecký pohled na centrum města, Mariánský kostel, Zóna kultury a bazilika v Panewnikách
Katovice – znak
znak
Katovice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 266–352 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
vojvodství Slezské
okres městský okres
Administrativní dělení 5 obvodů
22 městských částí
Katovice
Katovice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 164,60 km²
Počet obyvatel 276 499 (2019)
Hustota zalidnění 1679,82 obyv./km²
Etnické složení Poláci, Slezané, Němci a další
Náboženské složení římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta Marcin Krupa
Vznik 1865
Oficiální web www.um.katowice.pl
Telefonní předvolba +48 32
PSČ 40-001 až 40-999
Označení vozidel SK
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katovice (polsky Katowice, slezsky Katowicy, německy Kattowitz, v letech 1953–1956 Stalinogród) jsou město v jižním Polsku, sídlo Slezského vojvodství, v současnosti největší město Horního Slezska s 276 499 trvalých obyvatel (2019) a jádro dvoumilionové konurbace zahrnující 30 měst na obou stranách historické slezsko-malopolské zemské hranice.

Katovice jsou poměrně mladé město, které za svůj vznik a růst vděčí industrializaci a výstavbě železničního uzlu v polovině 19. století. Městská práva obdrželo v roce 1865 a po roce 1922, kdy se stalo hlavním střediskem polské části Slezska, zaznamenalo překotný rozvoj a získalo povahu velkoměsta, již si udržuje dodnes. Po roce 1989 výrazně poklesl význam těžby uhlí a těžkého průmyslu pro místní ekonomiku ve prospěch služeb a průmyslu nových technologií.

Centrum města se rozkládá na území někdejších osad Katovice a Kuźnica Bogucka, jeho součástí je ale i řada dříve samostatných měst, obcí a dělnických kolonií, mnohdy od sebe značně vzdálených. Z geomorfologického hlediska se Katovice rozkládají na Slezské vysočině, protéká jimi několik menších řek: Rawa, Kłodnica, Bolina, Mleczna. Až 46 % z celkové rozlohy města zaujímají lesy.

Při sčítání lidu 2011 se 24,4 % obyvatel Katovic (78 838 osob) přihlásilo ke slezské národnosti. Město je důležitým střediskem aktivit spjatých s emancipací slezské kultury a propagací slezského jazyka.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Kuźnica Bogucka začátkem 19. století

První písemná zmínka o nova villa Katowicze pochází z roku 1598. Nicméně některé městské části mají svůj původ ve středověkých vesnicích zakládaných během velké kolonizace. Za nejstarší se považuje Dąb (Domb) poprvé zmiňovaný roku 1299. Zásadní význam pro dějiny města mají také Bogucice (Bogutschütz), kde byla v druhé polovině 14. století zřízena farnost zahrnující značnou část současných Katovic. Snadno dostupná ložiska železných rud podél řeky Rawy přály vzniku hamrů a s nimi spojených kovářských osad. Patřily k nim Kuźnica Załęska (Zalenzer Hammer), Kuźnica Roździeńska (Rosdziner Hammer), jejímž majitelem byl začátkem 17. století Walenty Roździeński, autor barokního pojednání o metalurgii Officina ferraria, a také Kuźnica Bogucka rozkládající se kolem dnešního Hlavního náměstí (Rynku). Právě na pozemcích kovářů z Kuźnicy Bogucké byla pak založena rolnická ves Katovice. Politicky bylo současné území města rozděleno mezi Bytomsko (severní a západní okraj s Dąbem) a Pštinsko (zbytek včetně Kuźnicy Bogucké a vsi Katovice). Spolu s nimi patřilo do roku 1742 k Zemím Koruny české, načež po slezských válkách připadlo Prusku.

Centrum Katovic v době belle époque

Přerod zemědělských a kovářských osad v průmyslovou aglomeraci souvisí s objevením bohatých ložisek černého uhlí v 18. století. První podpovrchový důl Emanuelssegen byl zprovozněn v Murckách roku 1754, následován Fürstin Hedwig v Dąbu (1787) a Caroline ve Wełnowci (1788). V roce 1838 odkoupil Franz von Winkler statek Katovice a přenesl do něj správu svého majetku. Následně prosadil, aby právě v Katovicích byla umístěna stanice nově budované Hornoslezské dráhy spojující Vratislav s rakouskou hranicí v Myslovicích. První vlak vjel do stanice Kattowitz 6. srpna 1847, výstavbou trati do Ratiboře a spojky do tehdy ruského Sosnovce se z něj pak záhy stal železniční uzel. Tím začala nová kapitola rychlé urbanizace obce završená získáním dne 11. září 1865 městských práv. Po smrti Winklera v roce 1851 se stali hlavními aktéry proměny Katovic ve město nový správce majetku Thiele-Winklerů Friedrich Grundmann, obecní zastupitel a později první předseda městské rady Richard Holtze a architekt Heinrich Nottebohm, který připravil první regulační plán a vytyčil základy dnešní uliční sítě. V roce 1873 se Katovice staly sídlem okresu. Na konci 19. století již čítaly 30 tisíc obyvatel (oproti 675 v roce 1825). Rovněž ostatní obce zažívaly s vývojem průmyslu rychlý růst obyvatelstva a urbanistické proměny. Zvlášť typické se staly dělnické kolonie s charakteristickými familoky z červené cihly.

Slezský parlament na dobové fotografii

Po první světové válce se Horní Slezsko stalo předmětem územního sporu mezi Německem a nově vzniklým polským státem. Konflikt, kterému se nevyhnuly ani ozbrojené střety označované jako hornoslezská povstání, měl být vyřešen plebiscitem v březnu 1921. 85,4 % hlasujících v Katovicích a 44,4 % v okrese Katovice-venkov se vyslovilo pro setrvání v Německu. Výsledky plebiscitu byly celkově neuspokojivé pro státy Dohody a tak bylo Horní Slezsko rozděleno v červnu 1922 podlé návrhu Konference velvyslanců. Východní část připadla Polsku jako autonomní slezské vojvodství a Katovice se staly jeho hlavním městem. Zapřičinilo to velký stavební boom zejména kvůli výstavbě nové administrativní čtvrti v jižní části města s budovou Slezského parlamentu, katedrálou Krista Krále a četnými objekty ve stylu funkcionalismu. V červenci 1924 byly ke Katovicím připojeny obce Bogucice (Bogutschütz), Brynów (Brynow), Dąb (Domb), Ligota (Ellgoth), Załęska Hałda (Zalenzer Halde), Załęże (Zalenze) a Zawodzie, čímž se počet obyvatel zdvojnásobil z 57 na 113 tisíc. Do roku 1939 se obyvatelstvo Katovic zvýšilo na 134 tisíce.

Korfantyho třída v 70. letech

Během druhé světové války patřily Katovice Německu a byly střediskem Říšské župy Horní Slezsko. V roce 1945 město bylo navráceno Polsku, které také nově získalo zbytek Horního Slezska. Komunistická vláda zrušila slezskou autonomii a vytvořila Slezsko-dąbrowské vojvodství zahrnující i historicky malopolské oblasti se Sosnovcem, Zawierciem a Čenstochovou. Katovice jako těžiště průmyslové aglomerace založené na těžbě uhlí a těžkém průmyslu zažívaly další éru prudkého rozvoje, jehož symbolem byla velká přestavba části městského centra započatá v roce 1959 na podnět vojvody Jerzyho Ziętka. V 60. a 70. letech vznikly mj. Spodek, Korfantyho třída (Aleja Korfantego) a nové vlakové nádraží ve stylu brutalismu. V roce 1968 byla založena Slezska univerzita. Připojovaly se další obce, mj. v roce 1959 Szopienice (Schoppinitz), předtím deset let samostatné město, a v roce 1975 Murcki (Emanuelssegen) a Kostuchna, které získaly status města roku 1967. Počet obyvatel přesáhl 300 tisíc a v roce 1987 dosáhl svého historického maxima: 368 267. Zároveň docházelo k potlačování původní slezské kultury a jazyka silně ovlivněných němectvím a také záměrnému ničení „buržoazních“ a „německých“ památek, např. Grundmannovy vily. V letech 1953–1956 byly Katovice oficiálně přejmenovány na Stalinogród. Důl Wujek v Brynowě se zapsal do dějin protikomunistického odboje, kdy během stanného práva 16. prosince 1981 bylo při násilné pacifikaci stávky zastřeleno 9 horníků a dalších 23 zraněno.

Zóna kultury

Ekonomická transformace po roce 1989 výrazně zasáhla průmyslové město a mnoho dělnických kolonií získalo v 90. letech povahu sociálně vyloučených čtvrtí. Během třech desetiletí klesl počet obyvatel o čtvrtinu (276 tisíc v roce 2019). Zároveň ale začalo docházet k postupnému přeorientovávání místní ekonomiky směrem k službám a novým technologiím. Symbolem pozitivních změn se stala např. Zóna kultury vzniklá v letech 2011–2015 na brownfieldu bývalého dolu Katowice. Vazby s ostatními městy v aglomeraci byly významně posíleny založením Hornoslezsko-zagłębského metropolitního svazku (GZM) v roce 2017. Po správní reformě, která zrušila tzv. Malé katovické vojvodství existující od roku 1975, jsou Katovice od roku 1998 sídlem Slezského vojvodství zahrnujícího část polského Slezska a Malopolska.

Městské části[editovat | editovat zdroj]

Městské části Katovic

I. Město

II. Severní Město

III. Západní Město

IV. Východní Město

V. Jižní Město

Architektura a památky[editovat | editovat zdroj]

Ulice Mariacka a Mariánský kostel
Mrakodrap (Drapacz Chmur)
Superjednostka a Korfantyho třída
Nikiszowiec

Katovice patří k městům, která nemají středověký původ, a tudíž architektonické styly jako gotika, renesance či baroko zde nejsou vůbec zastoupeny. Nejstarší stavbou na území města je dřevěný kostelík sv. Michala Archanděla z roku 1510 postavený původně v obci Syrynia a přenesený v roce 1938 do Kościuszkova parku ve čtvrti Brynów.

Městské centrum Katovic se formovalo ve třech urbanistických fázích. Střední část podél osy Plac Wolności (nám. Svobody) – ulice 3 Maja – Rynek (Hlavní náměstí) – ulice Warszawska a v bezprostřední blízkosti nádraží je tvořena převážně činžovou zástavbou z přelomu 19. a 20. století ve stylu historismu. K významným památkám té doby patří novorománský evangelický kostel Zmrtvýchvstání Páně z roku 1858 v ulici Warszawska, novogotický Mariánský kostel z roku 1870 s 71 vysokou věží uzavírající perspektivu stejnojmenné (Mariacka) ulice, která je v současností středobodem katovického nočního života, novorenesanční historická budova Slezského muzea z roku 1899 v severní části Hlavního náměstí, novogotická budova nynějšího Mickiewiczova gymnázia z roku 1900 ve stejnojmenné ulici, eklektický hotel Monopol z roku 1902 sousedící se starým nádražím (ulice Dworcowa), novoklasicistní budova Slezského divadla na Hlavním náměstí z roku 1907 nebo kino Rialto postavené u železničního viaduktu v roce 1912.

Jižní část má výrazně funkcionalistický ráz. Její rozvoj připadá na meziválečné období, kdy se Katovice staly hlavním městem autonomního slezského vojvodství a vzhledem k tomu, že dosud neplnily žádné správní funkce, tak vyvstala potřeba výstavby od základů nové administrativní čtvrti, která se zároveň stane výkladní skříní polského panování v Horním Slezsku. Jejím centrálním bodem je Plac Sejmu Śląskiego (náměstí Slezského sněmu) s monumentální budovou Slezského parlamentu postavenou mezi lety 1925 až 1929, ve kterém dnes sídlí samospráva Slezského vojvodství. Protější stranu náměstí, uprostřed něhož stojí pomník Wojciecha Korfantyho, ústřední postavy hnutí za připojení Horního Slezska k Polsku po první světové válce, lemuje funkcionalistická budova Filologické fakulty Slezské univerzity, původně tzv. Dům nesloučených úřadů. V blízkosti se nachází katedrála Krista Krále. Výstavba obřího chrámu o rozměrech 101 x 50 m s kupolí dosahující výšky 64 m trvala 28 let, byla ukončena v roce 1955. K symbolům meziválečného rozmachu Katovic patří i Mrakodrap (Drapacz Chmur) – sedmnáctipodlažní obytný dům na rohu ulic Żwirki i Wigury a Skłodowskiej-Curie postavený v letech 1930-1934 jakožto jedna z prvních železobetonových výškových budov se skeletovou konstrukcí v Polsku. Dalším věžákem v jižním centru je o dva roky starší devítipodlažní Dům profesorů Slezských vědeckých technických ústavů v ulici Wojewódzka.

Severní část katovického centra se rozkládá kolem Korfantyho třídy (Aleja Korfantego) a Ziętkova kruháče (Rondo Ziętka) a je výsledkem velké přestavby započaté na podnět tehdejšího slezského vojvody Jerzyho Ziętka v roce 1959. Zde jsou seskupeny architektonické ikony pozdního modernismu a brutalismu: víceúčelová aréna Spodek pro 11 500 hostů z roku 1971, panelový dům Superjednostka (1967-1972) s 764 byty obývaný víc než dvěma tisící lidí, který byl inspirován Corbusierovou unité d’habitation a má statut samostatného sídliště, či Galerie moderního umění BWA z roku 1965. Památník Slezských povstalců u Kruháče z roku 1967 je nejfotografovanějším pomníkem Katovic. Ziętkova přestavba zasáhla i – na Korfantyho třídu navazující – Hlavní náměstí, jehož západní strana byla nahrazena Domem slezského tisku (1964) a obchodním domem Skarbek (1975), na východní pak byl postaven obchodní dům Zenit (1962). Významnou památku brutalismu představovalo také katovické hlavní nádraží (1959-1972), v letech 2010–2013 došlo ale k jeho kompletní přestavbě, po které z původní budovy zbyly jenom čtyři z ikonických pilířů ve tvaru kalichů. Po roce 2011 se severní centrum rozšířilo o areál nečinného dolu Katowice východně od Spodku, kde vznikla moderní Zóna kultury (Strefa Kultury) s novým sídlem Slezského muzea, koncertní síní NOSPR a Mezinárodním kongresovým centrem. V oblasti severní centra se nachází také nejvyšší katovický mrakodrap – Altus s výškou 125 m (2001) – a sídliště Hvězdy (Gwiazdy) tvořené sedmi 88 m vysokými 27podlažními panelovými domy na půdoryse sedmiramenné hvězdy.

Nedílnou součástí kulturní krajiny Katovic jsou dělnické kolonie s charakteristickými bytovkami z červené cihly – tzv. familoky. Nejznámější kolonii, která získala v průběhu posledních desetiletí povahu turistické atrakce, je Nikiszowiec na východním okraji města. Sídliště pro horníky z dolu Giesche (majetek společnosti Georg von Giesches Erben) bylo postaveno podle návrhu Emila a Georga Zillmannů v letech 1908–1918. Titíž architekti navrhli pro stejnou společnost i zahradní město Giszowiec. V 70. letech byla část Giszowce demolována kvůli výstavbě panelového sídliště, dodnes se ale dochovalo na polovinu původních hornických dvojdomků z let 1907 až 1910. Četné familoky najdeme rovněž v městských částech Załęże, Bogucice nebo Wełnowiec (kolonie Alfred). Mezí moderními sídlišti si pozornost zaslouží zejména sídliště Tisíciletí (Tysiąclecia) aneb Tauzen stavěné v 70. a 80. letech na pomezí Katovic a Chořova, jehož symbolem jsou Kukuřice (Kukurydze) – výškové domy svým tvarem připomínající právě kukuřičný klas.

V městské části Panewniki se nachází františkánský klášter založený roku 1905 s novorománskou poutní bazilikou a kalvárií.

Školství[editovat | editovat zdroj]

  1. Slezská univerzita (Uniwersytet Śląski)
  2. Hudební akademie (Akademia Muzyczna w Katowicach)
  3. Sportovní akademie (Akademia WF w Katowicach)
  4. Akademie umění (Akademia Sztuk Pięknych w Katowicach)
  5. Lékařská akademie (Śląska Akademia Medyczna)
  6. Slezská technická univerzita (Politechnika Śląska)
  7. Ekonomická akademie Karola Adamieckieho (Akademia Ekonomiczna im. Karola Adamieckiego)
  8. Polská akademie věd (Polska Akademia Nauk), odloučené pracoviště
  9. Górnośląska Wyźsza Szkoła Handlowa (Katowice School of Economics - soukromá vysoká škola)
  • ~80 středních škol
  • ~35 gymnázií
  • ~55 základních škol
  • ~50 knihoven

Sport[editovat | editovat zdroj]

Víceúčelová sportovní hala Spodek v noci

GKS Katowice – mužský fotbalový tým (vítěz polského poháru v letech 1986, 1991, 1993[1]; vítěz polského Superpoháru v letech 1991, 1995[2]; 1. liga v sezónách 2003/2004 a 2004/2005)

AZS AWF Katowice – ženský házenkářský tým Ekstraklasa ligy: 11. místo v sezóně 2003/2004; hrál 1. ligu v sezóně 2004/2005.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží
Tramvaj v ulici 3 Maja

Katovice jsou důležitým dopravním uzlem nadnárodního významu, a to jak v silniční, tak železniční a letecké dopravě.

Vlakové nádraží Katowice obsloužilo v roce 2018 13,2 milionů cestujících a bylo tak devátým nejfrekventovanějším nádražím v Polsku. Křižují se zde dva panevropské železniční koridory: III. DrážďanyMoskva a VI. GdyněRijeka. Katovice mají přímé železniční spojení s většinou měst v Polsku, a také mj. s Budapeští, Moskvou, Nice, Prahou a Vídní (2020). Regionální dopravu zajišťují dopravci Koleje Śląskie (Slezské dráhy) a Polregio (některé mezikrajské), dálkovou hlavně PKP Intercity. Kromě hlavního nádraží se na území Katovic nachází osm dalších stanic a zastávek: Katowice Brynów, Katowice Ligota, Katowice Szopienice Południowe, Katowice Podlesie, Katowice Piotrowice, Katowice Załęże a Katowice Zawodzie. V roce 2020 bylo dokončeno nové autobusové nádraží v ulica Sądowa.

Přímo městem prochází dálnice A4, která je součástí evropské silnice E40 a vede od německé k ukrajinské hranici přes Vratislav a Krakov. Dalšími významnými tahy jsou Drogowa Trasa Średnicowa (Silniční diametr) budovaná mezi lety 1986 až 2014 jako hlavní propojení měst hornoslezské části aglomerace v ose východ–západ a silnice č. 86 – hlavní výpadová silnice směrem na jih k městům Tychy a Bílsko-Bělá a na severovýchod směrem k Sosnovci, která je součástí tzv. gierkówky, magistrály Varšava – Slezsko postavené v 70. letech za vlády prvního tajemníka Edwarda Gierka. Skrz tyto silnice jsou Katovice v rámci aglomerace napojeny i na dálnici A1 sever–jih.

Městská hromadná doprava je integrována v rámci celé aglomerace a zřizována Správou metropolitní dopravy (Zarząd Transportu Metropolitalnego, ZTM), dříve známou pod názvem KZK GOP. Na území samotných Katovic jezdí přes sto linek MHD, z toho dvanáct tramvajových (viz Tramvajová doprava v katovické aglomeraci), zbytek autobusových. Součástí systému MHD jsou také regionální vlakové spoje Slezských drah, s nimiž byl tarif ZTM částečně integrován.

Letiště Katowice se nachází na severovýchodním okraji aglomerace v obci Pyrzowice zhruba 45 km od centra Katovic. V roce 2018 obsloužilo 4,8 milionů pasažérů a bylo tak čtvrtým nejfrekventovanějším letištěm v Polsku. Má velký dopravní význam i pro severovýchodní část České republiky, především obyvatele Moravskoslezského kraje. Přímo na území města se nachází také sportovní letiště Muchowiec, původní katovické letiště, které sloužilo osobní dopravě do 60. let 20. století.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Poland - List of Cup Finals, RSSSF.com (anglicky)
  2. Poland - List of Super Cup Finals, RSSSF.com (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]