Maria Göppert-Mayer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maria Göppert-Mayer
Maria Goeppert-Mayer.jpg
Narození 28. června 1906
Katovice
Úmrtí 20. února 1972 (ve věku 65 let)
San Diego
Příčina úmrtí srdeční selhání
Alma mater Univerzita v Göttingenu (do 1930)
Zaměstnavatelé Univerzita Johnse Hopkinse
Kalifornská universita v San Diegu
Kolumbijská univerzita
Ocenění Nobelova cena za fyziku (1963)
Národní ženská síň slávy (1996)
Fellow of the American Physical Society
Manžel(ka) Joseph Edward Mayer
Rodiče Friedrich Göppert
Podpis Maria Göppert-Mayer – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Göppert-Mayer (28. června 1906, Katovice, Polsko, tehdy Německo20. února 1972, San Diego, Kalifornie, USA)[1] byla americká fyzička německého původu.

V roce 1963 obdržela jako druhá žena po Marii Curie Nobelovu cenu za fyziku za svůj výzkum atomového jádra. Při studiu atomového jádra objevila magická čísla a podala jejich vysvětlení pomocí slupkového modelu jádra.

Raný život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Katovicích, nyní patřících Polsku, jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do Göttingenu, kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní univerzitě. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec.

V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal přijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu.

Vysokoškolské vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Na univerzitu nastoupila v roce 1924, nejprve studovala matematiku, kterou ve 20. letech 20. století z důvodu nedostatku učitelů tohoto předmětu studovala řada dívek. Jednou z jejích profesorek byla i Emmy Noetherová. Později se ale začala zajímat o fyziku, z níž v roce 1930 získala doktorský titul, ve své disertační práci navrhla zásadní myšlenku možné absorpce dvou fotonů jádrem atomu. [2] Ve 30. letech se zdálo nemožné tuto myšlenku ověřit, avšak pozdější vývoj laserů dovolil tuto hypotézu prokázat, když byla roku 1961 pozorována dvoufotonová excitace v krystalu europia. [3] Za tento zásadní příspěvek po ní byla pojmenována jednotka průřezu dvoufotonové absorpce. [4]

Spojené státy[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 1930 se vdala za chemika Josepha Mayera, jednoho z asistentů fyzika Jamese Francka. [5] Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora chemie na Univerzitě Johnse Hopkinse. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů. V roce 1935 vydala další zásadní článek o dvojitém beta rozpadu. Brzy byla přijata jako profesorka na Chicagskou univerzitu. Mezitím se několikrát vrátila do Německa, kde spolupracovala s Maxem Bornem na kvantové mechanice. V roce 1933 se však k moci dostala NSDAP a mnoho akademiků včetně Borna a Francka ztratilo práci. Maria se tak definitivně vrátila do USA.

Roku 1937 přišel její muž Joseph o místo na univerzitě Johnse Hopkinse z neznámých důvodů, spekulovalo se o nepřátelském vztahu děkana k ženám na katedře přírodních věd a také o nepřátelském vztahu k německým vědcům. Oba byli přijati na Kolumbijskou univerzitu, Joseph jako profesor, Maria opět jako asistentka. Enrico Fermi ji požádal o prozkoumání valenčních orbitalů dosud neobjevených transuranových prvků. Ukázalo se, že tvoří novou sérii podobnou vzácným zeminám.

Projekt Manhattan[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 získala Maria částečný úvazek na Sarah Lawrence College. O rok později začal Projekt Manhattan jehož se Maria rovněž účastnila, když spolupracovala s Haroldem Ureyem. Jejich cílem bylo najít způsob jak oddělit potřebný uran-235 od přírodního uranu, tvořeného převážně izotopem 238. Zkoumali tedy chemické a termodynamické vlastnosti hexafluoridu uranu a možnost separace fotochemickou reakcí. Ve 40. letech 20. století byla tato možnost neproveditelná, později s laserovými technologiemi se začala používat.

Mariin známý Edward Teller jí zajistil místo na Kolumbijské univerzitě, kde zkoumala vlastnosti hmoty a záření při extrémně vysokých teplotách, přítomných například při termonukleární explozi. V únoru byl její muž poslán do Tichomoří, proto nakrátko opustila New York a odešla do Los Alamos, ale brzy se vrátila, když se i její manžel vrátil z války v červenci roku 1945.

V roce 1946 získali Maria a její manžel Joseph profesorská místa na Chicagské univerzitě a Maria získala rovněž částečný úvazek v Argonne National Laboratory jako vedoucí teoretické skupiny. Zkoumala například problém kritičnosti tekutým kovem chlazeného jaderného reaktoru.

Slupkový jaderný model[editovat | editovat zdroj]

V pozdních 40. letech vyvinula takzvaný slupkový model atomového jádra, publikovaný roku 1950. [6][7] Tento model vysvětluje, proč určitý počet nukleonů v jádře vede k zvlášť vysoké stabilitě tohoto jádra. Tato čísla nazval Eugene Paul Wigner jako magická, jsou to čísla 2, 8, 20, 28, 50, 82 a 126. Na tom samém problému pracovali ve stejné době rovněž němečtí vědci J. Hans D. Jensen, Otto Haxel a Hans Suess, kteří dospěli ke stejným výsledkům a publikovali je již v roce 1949. [8][9] Nasledně s nimi Maria navázala spolupráci, Jensen se stal spoluautorem její knihy. Za tento objev získali Maria Goeppert-Mayer, Hans Jensen a Eugene Paul Wigner v roce 1963 Nobelovu cenu za fyziku. [10]

Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v San Diegu, krátce po příjezdu utrpěla mrtvici, přesto ještě několik let pokračovala ve výuce a práci. V roce 1965 byla zvolena do Americké akademie věd a umění. [11]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřela 20. února 1972 na následky infarktu z předchozího roku, po němž byla v kómatu. [12] S manželem (zemřel 1983) měli dvě děti, dceru Marii a syna Petera.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Goeppert-Mayer na anglické Wikipedii.

  1. Maria Goeppert-Mayer - Autobiography [online]. Nobelprize.org [cit. 2010-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Goeppert-Mayer M (1931).  "Über Elementarakte mit zwei Quantensprüngen". Annals of Physics 9 (3): 273–295. doi:10.1002/andp.19314010303. Bibcode1931AnP...401..273G. 
  3. Kaiser, W. (1961).  "Two-photon excitation in CaF2:Eu2+". Physical Review Letters 7 (6): 229–232. doi:10.1103/PhysRevLett.7.229. Bibcode1961PhRvL...7..229K. 
  4. Two-Photon Absorption Measurements: Establishing Reference Standards. [online]. Australian National University, June 8, 2007 [cit. 2013-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Maria Goeppert-Mayer [online]. [cit. 2014-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Goeppert-Mayer, Maria (April 1950).  "Nuclear configurations in the spin-orbit coupling model. I. Empirical Evidence". Physical Review 78 (1): 16–21. doi:10.1103/PhysRev.78.16. Bibcode1950PhRv...78...16M. 
  7. Goeppert-Mayer, Maria (April 1950).  "Nuclear Configurations in the Spin-Orbit Coupling Model. II. Theoretical Considerations". Physical Review 78 (1): 22–23. doi:10.1103/PhysRev.78.22. Bibcode1950PhRv...78...22M. 
  8. Haxel, Otto (June 1949).  "On the "Magic Numbers" in Nuclear Structure". Physical Review 75 (11): 1766–1766. doi:10.1103/PhysRev.75.1766.2. Bibcode1949PhRv...75R1766H. 
  9. Goeppert-Mayer, Maria (June 1949).  "On Closed Shells in Nuclei. II". Physical Review 75 (12): 1969–1970. doi:10.1103/PhysRev.75.1969. Bibcode1949PhRv...75.1969M. 
  10. Maria Goeppert Mayer – facts [online]. NobelPrize.org [cit. 2013-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Book of Members, 1780–2010: Chapter M [online]. American Academy of Arts and Sciences [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Maria Goeppert-Mayer [online]. Soylent Communications [cit. 2013-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]