Charles Kuen Kao

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Charles Kuen Kao
Charles K. Kao cropped 2.jpg
Narození 4. listopadu 1933
Šanghaj
Úmrtí 23. září 2018 (ve věku 84 let)
Sha Tin
Příčina úmrtí Alzheimerova choroba
Bydliště Hongkong
Londýn
Šanghaj
Mountain View
Národnost Hans
Alma mater University College London
University of Greenwich
Zaměstnavatelé Yaleova univerzita
Queen Mary, University of London
Imperial College London
The Chinese University of Hong Kong
Ocenění medaile Stuarta Ballantina (1977)
IEEE Morris N. Liebmann Memorial Award (1978)
Marconiho cena (1985)
Faradayova medaile (1989)
Charles Stark Draper Prize (1999)
… více na Wikidatech
Rodiče Kao Chun-Hsiang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Kuen Kao 高锟 (4. listopadu 1933 Šanghaj23. září 2018) byl původem čínský fyzik, (měl čínské, americké a britské občanství), je považován za průkopníka využití optických vláken v telekomunikacích.

V roce 2009 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za průkopnické práce v oblasti využití světla k přenosu dat ve skleněných optických vláknech.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Charles Kao se narodil 4. listopadu 1933 v Šanghaji. V roce 1957 absolvoval na Woolwich Polytechnic (University of Greenwich), a poté pracoval jako inženýr pro společnost Standard Telephones and Cables (STC) a jejich výzkumné centrum Standard Telecommunications Laboratoriem (STL) v anglickém Harlow. Doktorát (Ph.D.) v oblasti elektrotechnického inženýrství získal na Imperial College v Londýně v roce 1965 a začal svůj výzkum v oblasti optických vlastností skleněných vláken. Poté pracoval spolu s Georgem Hockmanem na tom, aby bylo možné využít optické vlákno v oblasti telekomunikací.

Po odchodu z laboratoře STL pracoval jako ředitel výzkumu společnosti ITT (International Telephone & Telegraph). V letech 1987-1996 byl prorektorem (vice chancellor) Čínské univerzity v Hong Kongu a výkonným ředitelem společnosti Transtech Services. V roce 1996 odešel do důchodu. V roce 2009 byl předsedou a výkonným ředitelem společnosti ITX Services.

V roce 2009 získal Nobelovu cenu. Spolu s ním byli odměněni Willard Boyle a George E. Smith.

Objev[editovat | editovat zdroj]

Společně s George Hockhamem publikovali v roce 1966 přelomovou studii v níž prokázali, že je možné využít optické vlákno v oblasti telekomunikací. Ukázali, že problémy, se kterými se tehdy optická vlákna potýkala, nebyly způsobeny jejich vnitřními vlastnostmi (nikoliv technologií samotnou), ale že je způsobovaly nečistoty ve skle.

Jejich přínos byl v tom, že přišli na to, jakou úlohu mají nečistoty ve vláknu, konkrétně ionty kovů, které elektromagnetický signál silně rozptylují. Odhadli, že bez těchto příměsí by se v čistém vlákně měl útlum snížit na pouhý 1 dB/km. Z materiálů, které testovali, se jako nejslibnější jevil čistý křemík. V roce 1965 optická vlákna o maximální délce 20 metrů uměla na druhý konec převést jen jedno jediné procento světla, kterým byly nasvíceny. V roce 2009 bylo přitom možné do cíle dostat průměrně 95 procent světla na vzdálenosti v řádu kilometrů.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kao svým výzkumem otevřel novou cestu pro spolehlivý přenos dat na velké vzdálenosti.

Nobelův výbor jeho volbu v roce 2009 zdůvodnil obrovským dopadem, který Kaova práce měla a má na dnešní informační svět. V oznámení o udělení ceny se uvádí: "Dnes více než miliarda kilometrů optických vláken po celém světě vytváří páteř moderních globálních telekomunikací,", "Text, hudba, obrázky a videa mohou být šířeny po zeměkouli ve zlomku sekundy,".

Jeho výzkum je jedním ze základů moderních komunikačních sítí, včetně vysokorychlostního internetu.

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Kao, K.C., Hockham, G.A., Dielectric-fibre Surface Waveguides for Optical Frequencies, Proc. I.E.E. Vol. 113, No. 7, July 1966, pp. 1151-1158. Awarded Electronic Division Premium.
  • Kao, K.C., Davies, T.W., Spectrophotometric Studies of Ultra Low Loss Optical Glasses - I: Single Beam Method, Journal of Scientific Instruments (Journal of Physics E) 1968, Series 2, Vol. 1, pp. 1063-1068.
  • Kao, C.K., 1012 bit/s Optoelectronics Technology, IEE Proceedings, Vol. 133, Pt.J, No 3, June 1986. pp. 230-236.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]