Ernest Thomas Sinton Walton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ernest Thomas Sinton Walton
Ernest Thomas Sinton Walton
Ernest Thomas Sinton Walton
Rodné jménoErnest Thomas Sinton Walton
Narození6. října 1903
Dunngarvan, Irsko
Úmrtí25. června 1995 (ve věku 91 let)
Dublin, IrskoIrsko Irsko
Místo pohřbeníDeans Grange Cemetery (53°17′ s. š., 6°10′3″ z. d.)
Alma materMethodist College Belfast (1915–1922)
Trinity College (1922–1927)
Trinity College (1927–1931)
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Cambridgi (1931–1934)
Trinity College (1934–1974)
OceněníHughesova medaile (1938)
Nobelova cena za fyziku (1951)
FunkceErasmus Smith's Professor of Natural and Experimental Philosophy (1946–1974)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernest Thomas Sinton Walton (6. října 1903 Dunngarvan, Irsko25. června 1995 Dublin, Irsko)[1] byl irský fyzik, který získal spolu s J. D. Cockcroftem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině metodistického faráře. Studoval Trinity College v Dublinu, roku 1927 mu Ernest Rutherford nabídl místo v Cavendishově laboratoři v Cambridgi, kde se zkoumala umělá přeměna chemických prvků. Od roku 1929 zde úzce spolupracoval s Johnem Douglasem Cockroftem, který se později stal ředitelem Britského ústavu pro výzkum jaderné energie. Za jejich společné objevy v Cavendishově laboratoři oba později získali Nobelovu cenu. Walton se roku 1934 vrátil na Trinity College do Dublinu, roku 1946 zde pak získal místo profesora experimentální fyziky.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho primárním výzkumným zájmem bylo urychlování elementárních částic. Nejprve zkoušel částice zrychlovat lineárním urychlovačem s napětím až 750 kV. V letech 1930-1932 však s Cockroftem vynalezli urychlovač zcela nového typu, tzv. kaskádový. Ten dokázal urychlovat protony a jimi pak oba vědci ostřelovali jádra lithia. Dosáhli tak revoluční jaderné reakce, při níž se jádra lithia rozpadla na dvě jádra helia. Šlo o první uměle vyvolanou jadernou reakci bez užití radioaktivních prvků. Především za tento průlomový objev oba badatelé získali Nobelovu cenu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Biografie na stránkách Nobelovy nadace
  2. obituaries: Ernest Walton. The Independent. Dostupné online [cit. 2018-06-11]. (anglicky) 
  3. Ernest Walton | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-11]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]