Anne L'Huillierová
| Anne L'Huillierová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. srpna 1958 (65 let) Paříž,  Francie |
| Alma mater | École normale supérieure de lettres et sciences humaines (BA) Univerzita Paříž VI (MSc, Ph.D.) |
| Pracoviště | Lundská univerzita (1995–1996) Lundská univerzita (od 1997) Lundská univerzita |
| Obor | attosekundová fyzika |
| Ocenění | Cena UNESCO L'Oréal (2011) Cena nadace BBVA (2022) Wolfova cena za fyziku (2022) Nobelova cena za fyziku (2023) |
| Manžel(ka) | Claes-Göran Wahlström (sňatek 1994)[1] |
| Příbuzní | Henrik Wahlström (nevlastní dítě) |
| Web | portal |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anne Geneviève L'Huillierová ([an lɥi.je]; * 16. srpna 1958 Paříž[2]) je francouzsko-švédská fyzička[3] a profesorka atomové fyziky na Lundské univerzitě ve Švédsku.
Vede attosekundovou fyzikální skupinu, která studuje pohyby elektronů v reálném čase, což je využíváno k pochopení chemických reakcí na atomové úrovni.[4] Její experimentální a teoretické výzkumy se zasloužily o položení základů oboru attochemie.[5] V roce 2003 ona a její skupina pokořili světový rekord pro nejkratší laserový pulz, 170 attosekund.[6]
L'Huillierová se v roce 2004 stala členkou Královské švédské akademie věd.[3] Získala několik ocenění za fyziku včetně Wolfovy ceny za fyziku v roce 2022[7] a Nobelovy ceny za fyziku v roce 2023.[8]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Anne L'Huillierová se narodila v roce 1958 v Paříži.[3] Získala dvojitý magisterský titul v teoretické fyzice a matematice. Později získala doktorát na Univerzitě Paříž VI.[7] Její disertační práce se týkala mnohočetné multifotonové ionizace v laserových polích vysoké intenzity. Svou disertační práci prováděla na Commissariat à l'énergie atomique et aux énergies alternatives (CEA) poblíž Paříže.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Jako postdoktorandka pracovala na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu ve Švédsku a na Univerzitě Jižní Kalifornie v Los Angeles ve Spojených státech amerických.[3] V roce 1986 získala stálou pozici výzkumníka v CEA v Saclay.
V roce 1992 se zúčastnila experimentu v Lundu, kde byl instalován jeden z prvních titanovo-safírových pevnolátkových laserových systémů pro femtosekundové pulsy v Evropě. V roce 1994 se přestěhovala do Švédska, kde byla v roce 1995 jmenována lektorkou na Lundské univerzitě a v roce 1997 profesorkou.[9]
Výzkum[editovat | editovat zdroj]
L’Huillierová využívá attosekundové zdroje ke studiu ultrarychlé dynamiky elektronů v atomových a molekulárních systémech.[3] V roce 2003 její skupina překonala světový rekord pro nejkratší laserový pulz, který trval 170 attosekund.[6] Tyto attosekundové zdroje jsou považovány za nejrychlejší kamery na světě, využívající extrémně krátké pulzy světla k měření elektronů při jejich pohybu nebo změně energie.[10][11] Metody L’Huillierové pro studium a manipulaci s elektrony pomocí světla umožňují studovat elektronické procesy během chemických reakcí.[10]
Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]
L'Huillierová byla v letech 2007 až 2015 členkou Nobelova výboru pro fyziku a od roku 2004 je členkou Švédské akademie věd.[12] V roce 2003 obdržela cenu Julia Springera. V roce 2011 získala cenu UNESCO L'Oréal. V roce 2013 jí byla udělena výzkumná cena Carl-Zeiss, medaile Blaise Pascala a čestný titul na Univerzitě Paříž VI (UPMC). V roce 2018 byla zvolena zahraniční spolupracovnicí Národní akademie věd Spojených států amerických. O rok později, v roce 2019, získala cenu za základní aspekty kvantové elektroniky a optiky, kterou vyhlásila Evropská fyzikální společnost. Anne L'Huillierová je členkou Americké fyzikální společnosti a Americké optické společnosti.[13]
V roce 2021 byla oceněná cenou Americké optické společnosti, cenou Maxe Borna, za „průkopnickou práci v ultrarychlé laserové vědě a attosekundové fyzice“.[14] V roce 2022 obdržela společně s Ferencem Krauszem a Paulem Corkumem Wolfovu cenu za fyziku za „průkopnické příspěvky k ultrarychlé laserové vědě a attosekundové fyzice“.[7] Také v roce 2022 byli všichni tři oceněni cenou nadace BBVA.[15] V roce 2023 jí byla společně s Krauszem a Pierrem Agostinim udělena Nobelova cena za fyziku za „experimentální metody, které generují attosekundové pulsy světla pro studium dynamiky elektronů v hmotě“.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne L'Huillier na anglické Wikipedii.
- ↑ SVANBERG, Sune. How we hired 2023 Nobel laureate Anne L'Huillier – and why we knew she was destined for greatness. The Conversation [online]. 2023-10-04 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Nobel Prize in Physics 2023. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Anne L'Huillier. www.nasonline.org [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Carl Zeiss Research Award. web.archive.org [online]. 2017-02-19 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-19.
- ↑ BUBOLA, Emma; MILLER, Katrina. Nobel Prize in Physics Awarded to 3 Scientists for Illuminating How Electrons Move. The New York Times. 2023-10-03. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ a b FORKMAN, Bengt; HOLMIN VERDOZZI, Kristina. Fysik i Lund: i tid och rum. Lund: [s.n.], 2016. ISBN 9789178449729. S. 371, 374. (švédsky)
- ↑ a b c Anne L'Huillier [online]. 2022-02-08 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-08. (anglicky)
- ↑ a b DAVIS, Nicola; CORRESPONDENT, Nicola Davis Science. Nobel prize in physics awarded to three scientists for work on electrons. The Guardian. 2023-10-03. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Anne L'Huillier | Division of Atomic Physics. www.atomic.physics.lu.se [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ a b WOOD, Charlie. Physicists Who Explored Tiny Glimpses of Time Win Nobel Prize. Quanta Magazine [online]. 2023-10-03 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POLLARD, Niklas; AHLANDER, Johan. Nobel physics prize goes to trio who lit up secrets of the atom. Reuters. 2023-10-03. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. (anglicky)
- ↑ Five new members elected to the Academy. Kungl. Vetenskapsakademien [online]. 2015-03-13 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EPS Quantum Electronics Prizes — QEOD. web.archive.org [online]. 2016-05-05 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-05.
- ↑ Max Born Award | Optica. www.optica.org [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ The Frontiers of Knowledge Award goes to Anne L’Huillier, Paul Corkum and Ferenc Krausz for enabling subatomic particles to be observed in motion over the shortest time scale captured by science. Premios Fronteras [online]. 2023-02-22 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne L'Huillierová na Wikimedia Commons - Anne L'Huillierová na Nobelprize.org
- Francouzští fyzici
- Švédští fyzici
- Fyzici 20. století
- Fyzici 21. století
- Francouzští nositelé Nobelovy ceny
- Švédští nositelé Nobelovy ceny
- Rytíři Řádu čestné legie
- Členové Královské švédské akademie věd
- Členové Národní akademie věd USA
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Jena
- Nositelé Wolfovy ceny za fyziku
- Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
- Nositelky Nobelovy ceny
- Absolventi École normale supérieure
- Narození v roce 1958
- Narození 16. srpna
- Narození v Paříži