Guglielmo Marconi
| Guglielmo Marconi | |
 | |
| Rodné jméno | Guglielmo Giovanni Maria Marconi |
|---|---|
| Narození |
25. dubna 1874 Bologna |
| Úmrtí |
20. července 1937 (ve věku 63 let) Řím,  Italské království |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Santa Croce |
| Alma mater | Boloňská univerzita |
| Zaměstnavatel | Univerzita v St Andrews |
| Ocenění |
Matteucciho medaile (1901) Nobelova cena za fyziku (1909) Albert Medal (1914) Franklinova medaile (1918) IEEE Medal of Honor (1920) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Národní fašistická strana |
| Manžel(ka) |
Beatrice O'Brien (1905–1924) Maria Cristina Bezzi-Scali (od 1927) |
| Funkce |
poručík (od 1914) Senátor Italského království (1914–1947) |
| Podpis |
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marchese Guglielmo Marconi (25. dubna 1874 Griffona u Bologne – 20. července 1937 Řím) byl italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik.
Marconi je považován za autora bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení. Ve skutečnosti si ale stejný vynález patentoval o několik let dříve Nikola Tesla, kterému byl patent na bezdrátové spojení přiznán až krátce po jeho smrti[1]. Založil několik úspěšných společností podnikajících v oboru radiotelegrafického spojení. Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz zahájilo v roce 1931).
V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl předsedou Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd. Následující rok zemřel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Již během studií na univerzitě v Bologni[2] se zajímal o výsledky pokusů Heinricha Hertze a pokoušel se je zopakovat. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. V roce 1897 zakládá telegrafní společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 provádí spojení z palub lodí a první sportovní reportáž. 12. prosince 1901 provedl první transatlantické bezdrátové spojení. Byl autorem mnoha dalších vynálezů (magnetický detektor, duplexní radiotelegrafie, rotační jiskřiště, vodorovná směrová anténa a tak dále). Jeho autorství je však v některých případech sporné – americký nejvyšší soud ochranu některých jeho patentů v roce 1943 zrušil s tím, že byly obsaženy v o deset let starších patentech Nikoly Tesly[3].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BAJEROVÁ, Jarmila. Nikola Tesla: Geniální objevy a vynálezy pána blesků obdivujeme dodnes. Elektrina.cz [online]. 2019-01-05 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Bologna, s. 40.
- ↑ White, Thomas H. Nikola Tesla: The Guy Who DIDN'T "Invent Radio [online]. Earlyradiohistory.us, 1 November 2012. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guglielmo Marconi ve Wikimedia Commons - (anglicky) Marconi Calling
- (italsky) (anglicky) Radio Marconi
- Italští vynálezci
- Italští fyzici
- Italští politici
- Italští podnikatelé
- Italští fašisté
- Italští senátoři
- Italští křesťané
- Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
- Italští nositelé Nobelovy ceny
- Členové Papežské akademie věd
- Členové Národní akademie věd USA
- Osobnosti na italských bankovkách
- Absolventi Boloňské univerzity
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu italské koruny
- Narození 1874
- Narození 25. dubna
- Narození v Bologni
- Úmrtí 1937
- Úmrtí 20. července
- Úmrtí v Římě
- Pohřbení v bazilice Santa Croce ve Florencii
- Zemřelí na infarkt myokardu
