John F. Clauser
| John Clauser | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1. prosince 1942 (83 let) Pasadena |
| Alma mater | Kalifornský technologický institut (do 1964) Kolumbijská univerzita (do 1966) Kolumbijská univerzita (do 1970) |
| Pracoviště | Kalifornská univerzita v Berkeley (1969–1975) Lawrence Livermore National Laboratory (1975–1986) Science Applications International Corporation (1986–1987) Kalifornská univerzita v Berkeley (1990–1997) CO2 Coalition (od 2023) |
| Obor | kvantová fyzika |
| Ocenění | Wolfova cena za fyziku (2010) laureát citace Clarivate (2011) Nobelova cena za fyziku (2022) |
| Web | johnclauser |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John F. Clauser (* 1. prosince 1942, Pasadena, Kalifornie, USA) je americký teoretický a experimentální fyzik. Známý je díky svým příspěvkům v oblasti základů kvantové mechaniky, zejména Clauserovy-Horneovy-Shimonyovy-Holtovy nerovnosti. [1]
V roce 2022 získal společně s francouzským fyzikem Alainem Aspectem a rakouským fyzikem Antonem Zeilingerem Nobelovu cenu za experimenty s provázanými fotony v oblasti kvantové mechaniky.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Bakalářský titul z fyziky získal v roce 1964 na Kalifornském technologickém institutu. Dále pokračoval ve studiu na Kolumbijské univerzitě, kde získal magisterský (1966) a doktorský (1969) titul.[1]
V letech 1969 až 1996 pracoval v Lawrence Berkeley National Laboratory, Lawrence Livermore National Laboratory a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Na Berkeley byl členem Fundamental Fysiks Group, neformální skupiny fyziků, která se každý týden scházela, aby probírala otázky kvantové mechaniky a filozofie.[3]
V roce 1972 provedl společně se Stuartem Freedmanem první experimentální test předpovědi Bellových nerovností. Jednalo se o první experimentální pozorování kvantového provázání a současně první pozorování narušení Bellových nerovností.
Poté roku 1974 společně s Michaelem Hornem prokázal, že zobecněné Bellovy nerovnosti vytváření vážné omezení pro všechny lokální realistické teorie přírody. Tato práce představila Clauser-Horneovy nerovnosti, první obecně platné experimentální požadavky nastavené lokálním realismem. CH nerovnosti se redukují na CHSH nerovnosti, načež experimentální testy rovněž omezují lokální realismus. Později v roce 1974 rovněž provedl první pozorování sub-Poissonovské statistiky pro světlo (přes porušení Cauchyho-Schwarzových nerovností pro klasické elektromagnetické pole) a tím poprvé experimentálně jednoznačně demonstroval částicový charakter fotonů. V roce 1976 provedl druhý experimentální test Bellových nerovností.
Za tyto práce získal v roce 2010 Wolfovu cenu za fyziku, společně s Antonem Zeilingerem a Alainem Aspectem.
Popírání klimatických změn
[editovat | editovat zdroj]V květnu 2023 se Clauser připojil k představenstvu CO2 Coalition, organizace popírající klimatické změny. Později téhož roku se Clauser označil za „popírače klimatu“ a prohlásil, že „neexistuje žádná klimatická krize“.[4] Clauserovy názory na klimatické změny byly označeny za „pseudovědu“.[4] Jeho přesvědčení, že oblačnost má větší vliv na teplotu Země než emise oxidu uhličitého, je v rozporu s vědeckým konsensem o klimatických změnách.[4][5][6] Pozorování ukazují, že celková současná zpětná vazba od oblačnosti zesiluje globální oteplování a nemá chladicí účinek.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Clauser na anglické Wikipedii.
- 1 2 John Clauser – Array of Contemporary American Physicists, American Institute of Physics.
- ↑ RTVS, ČTK. Nobelovu cenu za fyziku dostala trojica vedcov za experimenty s fotónmi. stv:SPRÁVY. Bratislava: 2022-10-04. Dostupné online [cit. 2022-10-04].
- ↑ Kaiser, David. How the Hippies Saved Physics: Science, Counterculture and the Quantum Revival. W. W. Norton & Company, 2011, pp. xv–xvii, 43ff.
- 1 2 3 He won a Nobel Prize. Then he started denying climate change.. Washington Post. 2023-11-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-18. (anglicky)
- ↑ ORESKES, Naomi. The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. Dostupné online [cit. 2026-01-19]. doi:10.1126/science.1103618.
- ↑ Clouds & Radiation Fact Sheet. earthobservatory.nasa.gov [online]. 1999-03-01 [cit. 2026-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-19. (anglicky)
- ↑ CEPPI, Paulo; NOWACK, Peer. Observational evidence that cloud feedback amplifies global warming. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2021-07-27, roč. 118, čís. 30, s. e2026290118. PMID: 34282010 PMCID: PMC8325336. Dostupné online [cit. 2026-01-19]. ISSN 1091-6490. doi:10.1073/pnas.2026290118. PMID 34282010.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Clauser na Wikimedia Commons
