Benoît Mandelbrot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Benoît Mandelbrot
Narození 20. listopadu 1924
Varšava
Úmrtí 14. října 2010 (ve věku 85 let)
Cambridge
Příčina úmrtí karcinom pankreatu
Bydliště Paříž (od 1936)
Paříž (od 1945)
Lyon
Alma mater Lycée du Parc (Lyon) (od 1944)
École Polytechnique (19451947)
Kalifornský technologický institut (19471949)
Pařížská univerzita (do 1952)
Povolání matematik, ekonom, profesor, vědec, spisovatel a informatik
Zaměstnavatelé Yaleova univerzita (od 1987)
IBM
Univerzita v Lille
Institute for Advanced Study
Centre national de la recherche scientifique
Ocenění Franklinova medaile (1986)
Prix Harvey (1989)
Wolfova cena za fyziku (1993)
John Scott Medal (1999)
Japonská cena (2003)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benoît Mandelbrot [benua mandelbro] (20. listopadu 1924 Varšava, Polsko14. října 2010 Cambridge, Massachusetts, Spojené státy americké) byl francouzsko-americký matematik a zakladatel fraktální geometrie. Byl profesorem matematických věd na Yaleově univerzitě v USA a pracoval pro společnost IBM ve vývojovém středisku Thomase J. Watsona.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Varšavě v litevsko-židovské rodině Mandelbrojtů. Byla to rodina s velkou akademickou tradicí. Jeho matka byla lékařka a jeho strýc Szolem Mandelbrojt se stal uznávaným francouzským matematikem.

Početné generace jeho předků žily na Litvě po pět set let. Mnoho z nich bylo ctěnými, váženými a vzdělanými filosofy či rabíny. Po první světové válce opustila jeho rodina kvůli komplikované politické a ekonomické situaci Litvu a přes východoukrajinský Charkov se dostala do Varšavy, hlavního města obnoveného Polska, kde zůstala do roku 1936. V onom roce se rodina rozhodla nejen z důvodů zhoršující se politické situace, ale také pro lepší možnost vzdělání svých dětí odejít do Francie, do Paříže.

Mladá léta[editovat | editovat zdroj]

Paříž 1936-1939[editovat | editovat zdroj]

V Paříži bydlela rodina v ulici de Chaumont. Byt byl bez tekoucí vody, koupelny a s tureckým záchodem na každém druhém mezipatře, společném vždy pro čtyři rodiny. Po příjezdu do Francie Benoît navštěvoval spolu se svým bratrem Léonem místní základní školu Simona Bolívara pro chlapce na 119. avenue a tvrdě dřel francouzštinu. Po roční docházce úspěšně absolvoval základní školní stupeň a pokračoval na pařížském lyceu. Z důvodu blížící se okupace Paříže poslala rodina oba syny, Benoîta a Leona, do střední Francie do města Tulle. Po pádu Paříže následovali své syny i jejich rodiče. V Tulle žila rodina opět v nuzných poměrech, ale v poměrném bezpečí. Benoît Mandelbrot nastoupil na státní Lyceum Edmonta Perriera. Absolvoval summa cum laude (s nejvyšší pochvalou) - jako první v historii školy. Po obsazení i této části Francie se podařilo získat pro oba bratry falešný průkaz identity, na jehož základě mohli oba nastoupit jako učedníci v nástrojářské dílně v Perigueux. Při první příležitosti se bratři přesunuli do Saint-Julienu, aby mohli pokračovat ve studiu. Nastoupili na Lyceum du Parc v Lyonu, kde zůstali od ledna do května 1944. Po vylodění Spojenců v Normandii bylo lyceum v Lyonu urychleně uzavřeno a bratři byli přiděleni na zemědělské farmy v okolí. Tak se Benoît stal na čas pacholkem u koní. Jezdit na nich se ale nikdy nenaučil.

Student v Paříži 1944-1945[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Paříže složil Benoît Mandelbrot přijímací zkoušky na universitu. Se svými výbornými výsledky se mohl rozhodnout mezi elitními vysokými školami École Polytechnique a École Normale Supérieure (ENS). Jeho výsledky v matematice byly toho roku nejlepší mezi studenty v celé Francii. Zprvu se zapsal na ENS, ale druhý den změnil názor a nastoupil na École Polytechnique, zpočátku jako zahraniční student, neboť byl stále polským občanem. Pro Benoîta byl rozhodující širší záběr přednášek na této škole. Škola vznikla roku 1794 jako škola pro civilní studenty, ale Napoleon Bonaparte z ní udělal vojenskou akademii, a tento status si škola ponechala. Nevýhodou Polytechnique byl strohý vojenský režim, který se stále udržoval, včetně nošení uniformy. Výhodou bylo, že studenti se okamžitě stávali státními zaměstnanci, čímž Benoît automaticky získal francouzské občanství. Studenti také měli zajištěné ubytování a i v čase přídělového systému celkem slušné stravování. Pro Benoîta, studenta z nuzných poměrů, to znamenalo velkou výhodu.

Počátky vědecké dráhy[editovat | editovat zdroj]

Pasadena 1947-1949[editovat | editovat zdroj]

Na radu profesora aplikované matematiky Rogera Brarda ( 1907- 1977) požádal Benoît Caltech americké Pasadeně o studijní pobyt a byl přijat. Profesor Brard zařídil Mandelbratovi velkorysé stipendium od Polytechnique. Na kalifornském Caltechu Mandelbrota zaujaly přednášky z termodynamiky a mechaniky tekutin. Částečně se zde věnoval i problematice letectví. Po dvou letech strávených postgraduálním studiem na Caltechu se Benoît vrátil do Paříže.

Francouzská armáda 1949–1950[editovat | editovat zdroj]

V Paříži Mandelbrota čekalo překvapení: vzhledem k tomu, že absolvoval vojenskou školu, musel si povinně odsloužit rok v armádě. Stal se z něj důstojník francouzského letectva, s povinností odsloužit 12 měsíců. Z důvodů války v Koreji mu bylo povinných 12 měsíců prodlouženo na 18 měsíců.

Philips Electronics 1950–1952[editovat | editovat zdroj]

V roce 1950 studoval Benoît matematiku na Pařížské universitě a hledal téma své doktorské disertace. Nakonec zvolil pro první část své práce obecný zákon frekvence výskytu slov, v druhé části pak všeobecnou statistickou termodynamiku. V té době dostal na vědecké konferenci v Londýně nabídku postdoktorandského místa v Massachusettském instittutu ( MIT). Z toho důvodu Mandelbrot s disertací příliš spěchal a jeho disertace byla odmítnuta jako nedokončená. Také mu bylo vytýkáno, že celá práce je chaoticky odprezentovaná. S nabídkou MIT byl konec. Nakonec se Benoît rozhodl nastoupit do firmy Philips Electronics. Firma zabývající se výrobou televizorů se připravovala na nástup barvy a hledala absolventa obeznámeného s technikou zvanou spektrální anylýza. Tento úkol Mandelbrota přitahoval, bylo potřeba vyřešit problematiku šíření světla skleněným hranolem. Zároveň hledal nové téma své doktorandské práce a tady hodlal najít inspiraci. Nakonec se klíčovým tématem Mandelbrotovy doktorandské práce stal velmi jednoduchý matematický základ neočekávaného rozdělení slov, tzv. rozdělení s dlouhým chvostem. Název jeho disertace: Hry sdělování.

Postgraduální turné 1953-1958 a svatba 1955[editovat | editovat zdroj]

Vědecká kariéra Benoîta Mandelbrota pokračovala v Princetonu, kde pracoval jako postgraduální asistent profesora von Neumanna. Po odchodu von Neumanna z Princetonu do Washingtonu se Benoît rozhodl pro návrat do Francie. V roce 1955 se oženil s Aliette Kaganovou. Po svatbě se nastěhovali na usedlost La Boverie blízko švýcarské Ženevy. A dostal skvělou nabídku: profesor Jean Piaget, věnující se vývoji dětské inteligence, hledal matematika, který by mohl pracovat jako externí poradce nově zakládaného interdisciplinárního centra pro genetickou epistemologii. Na Piageta zapůsobila Mandelbrotova práce na téma lingvistiky. Ve školním roce 1957 - 1958 získal Mandelbrot učitelské místo se stálým platem a definitivou ve Francii na universitě v Lille. Benoît dostal pozvání na krátký pobyt v USA v IBM a 20. června 1953 odjela rodina do Yorktown Heights v USA. Na podzim se Benoît mínil vrátit do Lille.

IBM 1953-1993[editovat | editovat zdroj]

Původně plánovaný krátký pobyt se protáhl na třicet let. Benoît vyměnil jistotu existenční definitivy v Lille za nejistou budoucnost v USA. Rodina koupila dům v Chappaqua. Benoît začal pracovat v IBM jako konzultant pro kolegy zaměřené na praktické problémy. Tento status mu umožňoval přispívat k nejrůznějším vědním oborům. Také mu to umožňovalo být hostujícím profesorem na Harvardu a Yalu. Stál také u zrodu prvních počítačových programů, po FORTANU přišla i počítačová grafika, pracující na mřížce 64 x 64 pixelů, ale přesto umožňující črtat první fraktální obrazce. Věnoval se zde také studiu chování cen na finančních trzích, které se stalo stálou konstantou jeho vědeckého života. A samozřejmě rozvíjení teorie fraktální geometrie. Věnoval se také řešení šumů a chybovosti na telefonních linkách. Ve svém životě dosáhl tolika úspěchů, že by uspokojily tucet velkých vědců. Kromě založení oboru fraktální geometrie se zabýval teorií drsnosti, samopodobnosti, úspěšně se věnoval teorii finančních trhů, geologii, lingvistice, konstrukci letadel, mechanice strojů, termodynamice, turbulenci kapalin, publikoval práce z oboru medicíny či kosmologie. Na problémy se dokázal podívat z nečekaného úhlu, čímž mnohdy způsobil převrat či dokonce revoluci v daném oboru. Zemřel na rakovinu slinivky ve věku 85 let.[1]

Pozdní léta[editovat | editovat zdroj]

Benoît Mandelbrot na konferenci TED (technologie, zábava, design), pořádané Saplingovou nadací (Sapling Foundation) v roce 2010
Benoît Mandelbrot při návštěvě Varšavy

Mandelbrot zemřel ve věku 85 let v hospicu v Cambridgi v americkém státě Massachusetts. Příčinou jeho úmrtí byla rakovina slinivky.

Výsledky vědecké činnosti[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1951 publikoval Mandelbrot práce z oblastí teorie informace, ekonomikydynamiky kapalin.

Mandelbrot žil a působil ve Francii do roku 1958, kdy přesídlil do USA.[2]

Fraktály[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 vytvořil pojem fraktál a popsal tyto struktury v knize Les objets fractals, forme, hasard et dimension (v češtině Fraktály: Tvar, náhoda a dimenze[3]). V tomto díle navázal na článek „Přírodní dualita statistického rozložení“ českého geografa, demografa a statistika Jaromíra Korčáka z roku 1938, který vyšel v roce 1941 v časopise Statistický obzor, ročník 22, str. 171–222.[4][5] V roce 1982 Mandelbrot rozšířil a aktualizoval své myšlenky v knize The Fractal Geometry of Nature (Fraktální geometrie přírody). Toto vlivné dílo přivedlo fraktály do hlavního proudu teoretické matematiky.

Přestože Mandelbrot zavedl výraz „fraktál“, některé jevy představené v jeho díle The Fractal Geometry of Nature byly popsány již dříve jinými matematiky. Paradoxně to byla například Mandelbrotova množina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MANDELBROT, Benoit. Fraktalista - rebelem ve vědě. Redakce Zdeněk Kárník; překlad Petr Holčák. Holečkova 9, Praha 5 : nakl. Dokořán, 2014. 319 s. ISBN 978-80-7363-608-1.  
  2. Barcellos, Anthony (1984). "Mathematical People, Interview of B. B. Mandelbrot" (PDF). Birkhaüser, Boston 1984. Staženo jako PDF 12. listopadu 2015 (anglicky).
  3. Mandelbrot, Benoît. „Fraktály: Tvar, náhoda a dimenze“, Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-1009-0.
  4. Mandelbrot, Benoît. Fraktály: Tvar, ... Název Korčákova článku je zde citován jako Deux types fondamentaux de distribution statistique.
  5. Fréchet, Maurice. Sur la loi de répartition de certaines grandeurs géographiques. Journal de la Societé de Statistique du Paris, ročník 82 (1941), str. 114-122.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MANDELBROT, Benoît. „Fraktály: Tvar, náhoda a dimenze“, Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-1009-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]