Hospic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči. Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců – míst pro odpočinek poutníků, která vznikla ve 4. století.

Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání. Děje se tak především snižováním nebo odstraňováním bolesti a jiných nepříjemných fyzických projevů nemoci. Hospic umožňuje vyřešit nebo alespoň zmírnit různé psychologické a duchovní problémy spojené s umíráním. Umožňuje intenzivní a nerušený kontakt s partnerem nebo rodinou.

Formy hospicové péče[editovat | editovat zdroj]

Domácí hospic[editovat | editovat zdroj]

Domácí hospic poskytuje péči pacientům v jejich bydlišti, tj. v jejich domácím prostředí.

Lůžkový hospic[editovat | editovat zdroj]

Lůžkový hospic je zařízení, v němž je pacientům poskytováno jak ubytování, tak vlastní péče.

Denní stacionář[editovat | editovat zdroj]

V denním stacionáři je hospicová péče poskytována jen během dne (od rána do večera), přes noc zůstává pacient doma. Denní stacionáře se zpravidla zřizují při lůžkových hospicích.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo hospic pochází z latinského hospitium („útulek“). Již za časů starého Říma a ve středověku existovaly přístřešky či útulky při cestách, kde si mohli poutníci odpočinout, těhotné ženy porodit a choří buď se uzdravit a pokračovat v cestě, nebo v klidu zemřít. Vyskytují se dokonce názory, že první hospic byl vlastně popsán již v biblickém podobenství o milosrdném Samaritánovi.[1][2]

Hospicové hnutí ve světě[editovat | editovat zdroj]

Hospicové hnutí vzniklo v Anglii. Za předchůdce současných hospiců bývají považovány domy pro umírající, které v Irsku a Londýně zřizovaly křesťanské řády od 19. století. Moderní zařízení hospicového typu bylo ale poprvé založeno až roku 1967. Založila jej dr. Cecilie Saundersová[2][3] v Londýně pod jménem Hospic sv. Kryštofa (St Christopher's Hospice). Od té doby začaly vznikat hospice po celém světě.

České hospicové hnutí[editovat | editovat zdroj]

Hospic v Červeném Kostelci

Po převratu v roce 1989 se začaly objevovat první pokusy o zřízení hospicu i v České republice. Mezi prvními s touto myšlenkou přišla MUDr. Marie Opatrná. Ta připravovala zřízení hospice v budově bývalé gynekologie v Rooseveltově ulici v Praze, protože se však o světovém hospicovém hnutí ještě moc nevědělo, setkával se projekt s nepochopením na všech frontách a nakonec musel být zrušen.

Po roce 1990 začala hospicové hnutí propagovat MUDr. Marie Svatošová. Nejprve začala se zdravotní péčí v domácnostech pacientů, v roce 1995 se jí podařilo otevřít první český lůžkový hospic v Červeném Kostelci. Další pak vznikaly v Praze, Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Rajhradu u Brna, Litoměřicích, Zlíně, Valašském Meziříčí, Mostě, Prachaticích, Liberci, Chrudimi, Havlíčkově Brodě, Čerčanech a Tachově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lk 10, 30–35 (Kral, ČEP)
  2. a b MUNZAROVÁ, Marta, a kol. Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-304-3. Kapitola 7: Paliativní a hospicová péče: jediná cesta k dobré a ke skutečně důstojné smrti, s. 42. 
  3. Internetové stránky Hospice sv. Kryštofa v Londýně. www.stchristophers.org.uk [online]. [cit. 2007-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-30. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]