École normale supérieure

École normale supérieure
	École préparatoire, École normale, École normale supérieure a ECOLE NORMALE SUPERIEURE
	Logo
Datum založení	30. října 1794
Počty akademiků
Studentů celkem	2 536 (2023), 2 458 (2022), 2 366 (2021), 2 399 (2020), 2 019 (2019), 1 875 (2018), 1 573 (2017), 1 713 (2016), 1 629 (2015), 1 485 (2014), 1 275 (2013), 1 135 (2012), 1 076 (2011), 889 (2010), 885 (2009), 764 (2008) a 670 (2007)
Další informace
Adresa	Paříž, 752 30 CEDEX 05, Francie
Zeměpisné souřadnice	48°50′31″ s. š., 2°20′41″ v. d.
Členství	Konference vysokých škol, Couperinovo konsorcium, Národní telekomunikační síť pro technologie, vzdělávání a výzkum, Franko-německá univerzita a Univerzitní agentura frankofonie
	www.ens.fr
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

École normale supérieure (ENS) je nejslavnější^[zdroj⁠?!] z francouzských „velkých škol“ (Grand établissement), založená roku 1794 jako univerzita pro výchovu vysokoškolských a středoškolských profesorů.

Dějiny

Na škole, založené uprostřed Francouzské revoluce, sice učili nejlepší vědci té doby (Berthollet, Daubenton, Lagrange, de Laplace, Monge) a měla téměř 1000 studentů, chyběly jí však prostředky, takže brzy skončila. Obnovena za Napoleona I. roku 1808, mohla se roku 1847 přestěhovat do nové budovy v Rue d'Ulm (blízko Panhthéonu), kde sídlí dodnes. Protože od té doby vznikly podle jejího vzoru další (Cachan, Lyon, Pisa v Itálii aj.), odlišuje se první z nich podle svého sídla jako ENS Rue d'Ulm.

Studium

Studium trvá čtyři roky, během nichž student získá licenciát (učitelské oprávnění) titul magistra a mnozí začnou pracovat na své disertaci. Předpokládá však rok a více let zvláštní přípravky, po níž následuje náročný konkurz; řádný student ENS je zde totiž zaměstnán a dostává plat. Kromě toho zde ovšem studuje mnoho dalších studentů na základě mezinárodních smluv, stipendií a podobně.

ENS nabízí vzdělání ve čtyřech velkých odvětvích:

matematika a přírodní vědy,
humanitní vědy a filozofie,
společenské vědy a jazyky,
inženýrské vědy.

Studijní program je velmi pružný, student má volnost ve výběru kurzů, je však vázán individuální smlouvou, kterou uzavírá se školou a se svým tutorem.

Významní učitelé

Na ENS Ulm učila a učí řada významných osob, například:

Pierre-Louis Dulong, fyzik a chemik
Charles Augustin Sainte-Beuve, spisovatel
Numa Denis Fustel de Coulanges (1880–1883), historik
Louis Pasteur (1857–1867), biolog
Émile Borel (1910–1920), matematik
Samuel Beckett (1928–1930), spisovatel
Louis Althusser (1948–1980), filozof
Paul Celan (1959–1970), spisovatel.

Právě na ENS Ulm vznikla také skupina matematiků, která se proslavila kolektivním pseudonymem Nicolas Bourbaki.

Významní absolventi

Z řad absolventů ENS Ulm vzešlo 12 nositelů Nobelových cen, 10 laureátů Fieldsovy medaile (matematika) a 15 pozdějších členů Francouzské akademie. (V závorce rok promoce.)

Alain (Émile Chartier), (1889), filozof
Louis Althusser (1939), filozof
Raymond Aron (1924), sociolog
Henri Bergson (1879), filozof
Marc Bloch (1904), historik
Émile Borel (1889), matematik
Pierre Bourdieu (1951), sociolog
Georges Canguilhem (1924), filozof
Jean Cavaillès (1923), filozof
Claude Cohen-Tannoudji (1953), Nobelova cena za fyziku 1997
Victor Cousin (1811), filozof
Jacques Derrida (1952), filozof
Pierre Duhem (1882), fyzik
Georges Dumézil (1916), historik
Émile Durkheim (1879), sociolog
Lucien Febvre (1899), historik
Albert Fert (1957), Nobelova cena za fyziku 2007, Wolfova cena 2007
Michel Foucault (1946), filozof
Numa Denis Fustel de Coulanges (1850), historik
Évariste Galois (1829), matematik
Pierre-Gilles de Gennes (1951), Nobelova cena za fyziku 1991
Jean Giraudoux (1903), spisovatel
Jean Guitton (1920), filozof
Claude Hagège (1955), lingvista
Maurice Halbwachs (1898), sociolog
Vladimir Jankélévitch (1922), filozof
Jean Jaurès (1878), politik
Alfred Kastler (1921), Nobelova cena za fyziku 1966
Laurent Lafforgue (1986), matematik, Fieldsova medaile 2002
Henri Lebesgue (1894), matematik
Pierre-Louis Lions (1975), matematik, Fieldsova medaile 1994
Gabriel Lippmann (1868), Nobelova cena za fyziku 1908
Henri-Irénée Marrou (1925), historik
Maurice Merleau-Ponty (1926), filozof
Louis Eugène Félix Néel (1924), Nobelova cena za fyziku 1970
Louis Pasteur (1843), biolog
Charles Péguy (1894), spisovatel
Jean Baptiste Perrin (1891), Nobelova cena za fyziku 1926
Georges Pompidou (1931), politik
Romain Rolland (1886), Nobelova cena za literaturu 1915
Paul Sabatier (1874), Nobelova cena za chemii 1912
Jean-Paul Sartre (1924), spisovatel a filozof, Nobelovu cenu za literaturu 1964 odmítl
Laurent Schwartz (1934), matematik, Fieldsova medaile 1950
Jean-Pierre Serre (1945), matematik, Fieldsova medaile 1954
Michel Serres (1952), filozof
Hippolyte Taine (1848), filozof
René Thom (1923), matematik, Fieldsova medaile 1958
Alain Touraine, (1950), sociolog
André Weil (1922), matematik
Simone Weilová (1928), filozofka
Wendelin Werner (1987), matematik, Fieldsova medaile 2006
Jean-Christophe Yoccoz (1975), matematik, Fieldsova medaile 1994

Obsáhlejší seznam: Absolventi École normale supérieure

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku École normale supérieure na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu École normale supérieure na Wikimedia Commons
Téma École normale supérieure ve Wikicitátech
(francouzsky)
Portál ENS rue d'Ulm
Portál ENS Cachan
- Pobočka Bretagne (Ker Lann)
Portál ENS Lyon
Portál ENS Lettres et Sciences humaines (Lyon)