Přeskočit na obsah

Georges Canguilhem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georges Canguilhem
Rodné jménoGeorges Jean Bernard Canguilhem
Narození4. června 1904
Castelnaudary
Úmrtí11. září 1995 (ve věku 91 let)
Le Port-Marly
Povolánífilozof, historik vědy, vysokoškolský učitel, francouzský odbojář, výzkumník, lékař a historik
Alma materŠtrasburská univerzita (do 1943)
École normale supérieure
Tématadějiny vědy a filozofie vědy
OceněníVálečný kříž 1939–1945 (1945)
medaile Za odboj (1946)
George Sarton Medal (1983)
Zlatá medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1987)
VlivyGaston Bachelard
Aristotelés
Galén
Georges Louis Leclerc de Buffon
Immanuel Kant
… více na Wikidatech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Canguilhem [žorž kangilem] (4. června 1904 Castelnaudary u Toulouse11. září 1995 Marly-le-Roi u Paříže) byl francouzský lékař, filosof a historik vědy.

Od roku 1924 studoval Canguilhem na École normale supérieure, společně s J.-P. Sartrem a R. Aronem. Po ukončení učil filosofii na různých gymnáziích a v Toulouse začal studovat medicínu. Roku 1941 byl přijat na univerzitu Štrasburk, která tehdy sídlila v Clermont-Ferrand, a 1943 promoval jako lékař. Výrazně se podílel na francouzském odboji a ve velké bitvě na Mont Mouchet v červnu 1944 velel polní nemocnici. Roku 1948 se stal děkanem filosofické fakulty ve Štrasburku a roku 1955 byl povolán na Sorbonnu jako nástupce Gastona Bachelarda ve funkci ředitele Ústavu pro dějiny věd, kterou zastával až do svého emeritování v roce 1971. Mezi jeho žáky byli například Michel Foucault, Pierre Bourdieu, Jacques Derrida a Gilles Deleuze. Jako dlouholetý inspektor pro výuku filosofie a předseda příslušné zkušební komise měl velký vliv na výuku filosofie ve Francii. Roku 1987 byl vyznamenán Zlatou medailí CNRS.

Canguilhem se zabýval hlavně otázkami vědeckého poznání, filosofií biologických věd a dějinami vědy. Jeho nejvýznamnější publikace jsou „Normální a patologické“ (Le normal et le pathologique, 1943 a 1966), „Poznávání života“ (La connaissance de la vie, 1952) a „Studie z dějin a filosofie věd o živém“ (Études d´histoire et de la philosophie des sciences concernant les vivants et la vie, 1968), které byly přeloženy do několika jazyků. Zabýval se také otázkou poměru mezi mozkem a myšlením, dějinami pojmu reflexu a představy zdraví.


Primární literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • G. Canguilhem, Poznávání života, Karolinum, 2017.
  • G. Canguilhem, Normální a patologické (připravuje nakl. Karolinum)

Sekundární literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Georges Canguilhem a myšlení živého, Grimmich Šimon, Lockenbauer Jan, Šarkadyová Lucie (ed.), Pavel Mervart, 2020.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]