Victor Cousin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Victor Cousin
Victor Cousin
Victor Cousin
Narození 28. listopad 1792
Paříž, Francie
Úmrtí 14. leden 1867
(ve věku 74 let)
Cannes, Francie
Národnost francouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victor Cousin (28. listopad 1792, Paříž14. leden 1867, Cannes) byl francouzský filozof. Podílel se výrazně na reformě francouzského školního systému. Byl stoupencem skotské školy zdravého rozumu. Přeložil Platónovo dílo do francouzštiny. Byl editorem díla Descartova. Jeho vlastní filozofický přístup bývá označován jako eklektický či synkretický. Eklektickou metodu aplikoval především na dějiny filozofie (zejm. v Histoire de la philosophie au XVIII siècle). Sám svou filozofii nazýval trochu matoucím způsobem "spiritualismus", čímž však mínil především to, že jde o racionalismus, který se distancuje jak od mysticismu, tak od prostého empirismu. Vyhýbal se filozofickému hodnocení náboženských otázek, každá z těchto oblastí by se měla dle Cousina starat o své věci a nepokoušet se řešit problémy oblasti druhé. K jeho klíčovým pracím patří Du Vrai, du Beau et du Bien z roku 1853. Známá je též jeho série portrétů významných žen minulosti.

Dle profesora Lansona Cousin „rozvíjel všechny soustavy v pěkných frázích harmonických a ušlechtilých, mnohdy elegantně mlhavých; vynalezl eklekticismus a nořil se zvolna do panteismu".[1] Postupně své učení uhlazoval do té podoby, „aby jakoukoli smělou myšlenkou neuváděl do rozpaků předsudky francouzské veřejnosti."[2]Stal se filosofem měšťanstva, přísným strážcem morálních konvencí, náboženství a vlastnictví."[3] Zvláště v počátečním období své činnosti byl však zprostředkovatelem nových myšlenkových směrů, především německé filozofie.[4] Katolická církev zařadila dekretem z 8. srpna 1844 jeho spis Kurs dějin filozofie (Cours de l'histoire de la philosophie) na Index zakázaných knih.[5]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1820 - 1827: Procli philosophi Platonici opera I-VI.
  • 1826: Fragments philosophiques
  • 1827: Eunape, pour servir à l'histoire de la philosophie d'Alexandrie
  • 1828: Nouveaux fragments philosophiques. Cours de l'histoire de la philosophie
  • 1829: Histoire de la philosophie au XVIII siècle I-II.
  • 1833: De l'instruction publique en Allemagne, et notamment en Prusse I-II.
  • 1835: De la métaphysique d'Aristote
  • 1836: Ouvrages inédits d'Abélard pour servir à l'histoire de la philosophie en France
  • 1837: De l'instruction publique en Hollande
  • 1840: Cours de philosophie morale. Philosophie scolastique
  • 1841: Cours d'histoire de la philosophie moderne I-V
  • 1842: Leçons sur la philosophie de Kant. Des pensées de Pascal
  • 1843: Introduction aux œuvres du père André. Fragments littéraires
  • 1844: Du scepticisme de Pascal. Défense de l'université et de la philosophie
  • 1845: Jacqueline Pascal
  • 1846: Fragments de philosophie cartésienne
  • 1846: Philosophie populaire
  • 1848: Justice et charité
  • 1850: De l'enseignement et de l'exercice de la médecine et de la pharmacie
  • 1852: La jeunesse de Mme de Longueville
  • 1853: Mme de Longueville pendant la Fronde
  • 1854: Mme de Sablé
  • 1855: Premiers essais de philosophie
  • 1856: Mme de Chevreuse. Mme de Hautefort
  • 1857: Fragments et souvenirs littéraires
  • 1857: Philosophie de Kant
  • 1858: Du vrai, du beau et du bien
  • 1859: De la société française au XVIII siècle, d'après le grand Cyrus
  • 1861: Philosophie de Locke
  • 1862: Philosophie écossaise
  • 1863: Philosophie sensualiste au XVIII siècle
  • 1864: Philosophie de Kant
  • 1865: La Jeunesse de Mazarin

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LANSON, Gustave. Dějiny novodobé literatury francouzské. Díl I., Osmnácté století. Díl II., Devatenácté století. Přeložil Oldřich Sýkora. Praha: J. Laichter, 1900. 155 + 205 s. [Citovaný text je na str. 55 druhého dílu (upraveno dle platných pravopisných pravidel).]
  2. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 1. svazek. Přeložila J. Víšková. Praha: St. nakl. polit. literatury, 1953, 589 - (iii) s. [Citovaný text je na str. 280.]
  3. LANSON, Gustave. Dějiny novodobé literatury francouzské. Díl I., Osmnácté století. Díl II., Devatenácté století. Přeložil Oldřich Sýkora. Praha: J. Laichter, 1900. 155 + 205 s. [Citovaný text je na str. 55 druhého dílu.]
  4. FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Eklektická filosofie Cousinova" je na str. 150–151.]
  5. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 65.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jules Simon, Victor Cousin, Paris, Hachette, 1887.
  • Jacques Derrida, Du Droit à la philosophie, Paris, Galilée, 1990.
  • Patrice Vermeren, Victor Cousin: le jeu de la philosophie et de l'État, Paris, L'Harmattan, 1995
  • Dějiny filosofie. 2. svazek. 1. vyd. Praha: SNPL, 1961. 623, [5] s. [Viz str. 167–168.]
  • FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Eklektická filosofie Cousinova" je na str. 150–151.]
  • LANSON, Gustave. Dějiny novodobé literatury francouzské. Díl I., Osmnácté století. Díl II., Devatenácté století. Přeložil Oldřich Sýkora. Praha: J. Laichter, 1900. 155 + 205 s. [Viz str. 55 druhého dílu.]
  • NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 175–176.]
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. V Praze: J. Otto, 1892. 894 s. [Heslo „Victor Cousin" je na str. 688–689; autorem je profesor Josef Durdík.]
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [Viz str. 364–365.]
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Heslo „Victor Cousin" je na str. 210; autorem je profesor Josef Kachník.]
  • TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947, 490 s. [Viz str. 337.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]