Louis Althusser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Louis Althusser
Louis Althusser sketch (8420987781).jpg
Narození 16. října 1918
Bir Mourad Raïs
Úmrtí 22. října 1990 (ve věku 72 let)
Paříž
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Povolání filosof, politik a vysokoškolský učitel
Alma mater École normale supérieure
Agrégation de philosophie en France
Témata politická filosofie, gnozeologie, metafyzika a filosofie vědy
Politická příslušnost Parti communiste français
Vlivy Karl Marx
Vladimir Iljič Lenin
Antonio Gramsci
Claude Lévi-Strauss
Gaston Bachelard
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Pierre Althusser (18. října 1918 Birmandreis u Alžíru, Alžírsko23. října 1990 Paříž) byl francouzský filozof. Platí za jednoho z nejvlivnějších evropských marxistických filozofů 60. a 70. let 20. století. Mimo jiné byl učitelem osobností jako Michel Foucault, Jacques Derrida a Nicos Poulantzas.

Po studiu na prestižní École Normale Supérieure v Paříži se stal profesorem filozofie. Oproti v té době ve Francii převládajícím interpretacím Marxe, které se opíraly především o raného Marxe a jeho Ekonomicko-filosofické rukupisy z roku 1844, zdůraznil, že Marxův filosofický význam spočívá především v jeho pozdním díle, zejména v Kapitálu, který Althusser interpretuje prostřednictvím tzv. symptomálního čtení.[1] Významná je Althusserova teorie ideologie a ideologických státních aparátů, na kterou řada teoretiků navazovala a dále ji rozvíjela (mezi jinými Slavoj Žižek, Judith Butlerová, Terry Eagleton, Waren Montag, Fredric Jameson aj.). Althusser byl členem Francouzské komunistické strany (PCF), nicméně jeho postoj k této straně byl po většinu jeho života velmi kritický. Předmětem Althusserovy kritiky bylo především nedostatečné vyrovnání se komunistických stran se stalinismem (navzdory přijetí kritiky "kultu osobnosti") a orientace komunistických stran na tzv. "teoretického humanismu", který (PCF) přijala jako svou oficiální doktrínu a který podle Althussera nevede k praktickému humanismu, ale spíše ideologicky maskuje mnohdy nehumanistické praktiky komunistických stran, orientuje tyto strany k liberalistické ideologii a vede je k reformismu v rámci ustaveného systému.[2] Své teoretické postoje však v rámci komunistické strany neprosadil.[3] Kritika francouzské komunistické strany později vyústila v jeho knize Co déle nesmí přetrvávat v komunistické straně.[4] V rámci své teorie Althusser prosazoval (podobně jako tehdy vlivný strukturalistický přístup) tzv. "teoretický antihumanismus", tedy názor, že společenská analýza má vycházet primárně z analýzy společenské struktury, nikoli z kategorií jako je "subjekt", "člověk", "vědomí" apod.[2] Tím se stavěl proti přístupu fenomenologickému, existencialistickému a marxistickým interpretacím vycházejícím z raného Marxe. Althusserův důraz na strukturu vedl k tomu, že býval označován jako "strukturalistický marxista", byť sám strukturalismus odmítal s tím, že jeho (tj. Althusserovo) pojetí struktury nevychází ze strukturalismu, ale z Marxe a ze Spinozy.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. ALTHUSSER, Louis; ET AL. Lire le Capital. Paris: Quadrige/PUF, 1996. S. 22. 
  2. a b KUŽEL, Petr. Filosofie Louise Althussera : o filosofii, která chtěla změnit svět. Praha: Filosofia, 2014. Dostupné online. ISBN 9788070074176, ISBN 8070074175. OCLC 897870004 
  3. GEERLANDT, R. Garaudy et Althusser. Le débat sur ľhumanisme dans Parti communiste francais et son enjeu. Paris: PUF, 1978. 
  4. ALTHUSSER, Louis. Ce qui ne peut plus durer dans le Parti communiste. [s.l.]: La Découverte Dostupné online. ISBN 9782707110299. 
  5. ALTHUSSER, Louis. Solitude de Machiavel. [s.l.]: Presses Universitaires de France Dostupné online. ISBN 9782130497257.