Jean Giraudoux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean Giraudoux
Jean Giraudoux 1927.jpg
Narození 29. října 1882
Bellac
Úmrtí 31. ledna 1944 (ve věku 61 let)
Paříž
Místo pohřbení Passy
Povolání dramatik, scenárista, diplomat, romanopisec, esejista a spisovatel
Národnost Francouzi
Alma mater École normale supérieure
Lycée Lakanal
Významná díla The Madwoman of Chaillot
Ocenění Concours général (1902)
komandér Řádu čestné legie
Manžel(ka) Suzanne Giraudoux
Děti Jean-Pierre Giraudoux
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v Paříži (n° 89 du quai d'Orsay, Paris 7e)

Hippolyte Jean Giraudoux [ipolit žán žiródú] (29. říjen 1882, Bellac31. leden 1944, Paříž) byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války (1914-1918), v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a básníkovi, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried pak vede levicovou revoluci v poválečném Německu, dokud není rozpoznán a vyhoštěn zpět do Francie. Hrdina se tak vrací ke snoubence, rodnému Limuzínsku a věrnému psíkovi.

Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu.[1] Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus.[2]

Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot (1945). Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž.[3]

Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina (fr. Ondine, 1938), která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky.[4]

Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodného Bellacu, která vyhraje v soutěži cestu kolem světa. Kdesi mezi Jižní Amerikou a Austrálií však její loď ztroskotá a Zuzanka se jako jediná z posádky zachrání. Dílo není pojato jako epický narativ, ale jako sled lyrických dojmů, vzpomínek, překvapivých přirovnání a metafor. Sleduje Zuzančin život na ostrově především z jeho vnitřní stránky.

Jean Giradoux je pochován na hřbitově 'Passy' v Paříži.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Provinciales, (Vesničanky, 1909)
  • L'École des indifférents (Škola lhostejných, 1911)
  • Lectures pour une ombre (Přednášky pro jeden stín, 1917)
  • Simon le Pathétique (Šimon Patetický, 1918)
  • Amica America, 1918
  • L'Adieu à la guerre (Sbohem válce, 1919)
  • Elpénor, 1919
  • Adorable Clio (Báječná Clio, 1920)
  • Suzanne et le Pacifique (Zuzanka a Tichý oceán, 1921)
  • Siegfried et le Limousin, 1922
  • Juliette au pays des hommes (Dívka v zemi mužů, 1924)
  • Bella, 1926
  • Églantine, 1927
  • Aventures de Jérôme Bardini, 1930
  • Jeho hrob v Paříži.
    La France sentimentale, 1932
  • Combat avec l'ange (Zápas s andělem, 1934)
  • Choix des élues (Výběr vyvolených, 1939)
  • La Menteuse (Lhářka, 1958)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Siegfried, 1928
  • Amphitryon 38, 1929
  • Judith, 1931
  • Intermezzo, 1933
  • Tessa, la nymphe au cœur fidèle (Tessa, nymfa s věrným srdcem, 1934)
  • La guerre de Troie n'aura pas lieu (Trojská válka nebude, 1935)
  • Supplément au voyage de Cook (Dodatek ke Cookově cestě, 1935)
Jeho syn Jean-Pierre-Giraudoux

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chantal Meyer-Plantureux: Les enfants de Shylock, ou, L'antisémitisme sur scène, Paris, Éditions Complexe, 2005.
  2. GIRAUDOUX, JEAN, 1882-1944. Zuzanka a Tichý oceán. [s.l.]: Odeon Dostupné online. OCLC 42162140 
  3. http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-na-vinohradech/blazniva-ze-chaillot
  4. http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/jean-giraudoux-ondina--993273
  5. Jean Giraudoux: Ondina. Dvojka [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-09. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jacques Body: Jean Giraudoux: la légende et le secret, Paris, Presses universitaires de France 1986.
  • Natacha Michel: Giraudoux: le roman essentiel, Paris, Hachette littératures 1998
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Giraudoux, Jean. Sv. 4, str. 864

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]