Walter Houser Brattain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Walter Houser Brattain
Walter Houser Brattain
Walter Houser Brattain
Narození10. února 1902
Amoy, Čína
Úmrtí13. října 1987
Seattle, Washington, USA
Příčina úmrtíAlzheimerova choroba
Alma materWhitman College
Queen Anne High School
Tonasket High School
Minnesotská univerzita
Oregonská univerzita
Fakulta umění a věd Oregonské univerzity
Povolánífyzik a vynálezce
ZaměstnavatelWhitman College
Oceněnímedaile Stuarta Ballantina (1952)
John Scott Medal (1954)
Nobelova cena za fyziku (1956)
Richtmyer Memorial Lecture Award (1956)
Národní síň slávy vynálezců (1974)
ChoťKeren Gilmore Brattain
Emma Jane Miller
RodičeRoss Brattain[1]
PříbuzníRobert Brattain (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Houser Brattain (10. února 1902, Amoy13. října 1987, Seattle) byl americký fyzik, který spolu s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleym objevil tranzistor. Za tento objev získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli se narodil v Amoy, v Číně, rané dětství strávil ve Springfieldu, Oregonu a Washingtonu. Vyrůstal ve státu Washington na farmě svých rodičů, Rosse R. Brattaina a Ottilie Houser. Svůj bakalářský titul získal z fyziky a matematiky na Whitman College in Walla Walla ve Washingtonu v roce 1924. V roce 1926 získal na University of Minnesota magisterský titul a v roce 1929 na stejné univerzitě titul Ph.D. ve fyzice. Vedoucím doktorandské práce byl John T. Tate a tématem byl dopad elektronů na rtuťové výpary. V letech 1928 až 1929 pracoval v Národním úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C., a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří v New Jersey. Brattainův výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří a připojil se ke skupině vedené Williamem Shockleym. Ten od začátku roku 1946 vedl hlavní výzkum polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače.

Jejich výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento objev obdrželi v roce 1956 Brattain, John Bardeen a William Shockley Nobelovu cenu za fyziku.

Walter Brattain zemřel 13. října 1987 v Seattlu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bardeen na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]