Hans Bethe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Albrecht Bethe
Hans Bethe z doby práce v Los Alamos
Hans Bethe z doby práce v Los Alamos
Narození 2. července 1906
Štrasburk
Úmrtí 6. března 2005 (ve věku 98 let)
Ithaca
Alma mater Mnichovská univerzita
Povolání astronom, fyzik, jaderný vědec a vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Eberhard Karls Universität Tübingen
Manchesterská universita
Cornellova univerzita
Ocenění Henry Draper Medal (1947)
Medaile Maxe Plancka (1955)
Franklinova medaile (1959)
Rumfordova cena (1963)
Nobelova cena za fyziku (1967)
… více na Wikidatech
Podpis Hans Albrecht Bethe - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Albrecht Bethe (2. července 1906, Štrasburk, Německo (dnešní Francie) – 6. března 2005, Ithaca (New York), USA) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních reakcí ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Hans Bethe se narodil ve německém Štrasburku, doktorát získal v roce 1928 na univerzitě v Mnichově. Když se ve 30. letech dostali v Německu k moci nacisté, byl donucen kvůli svému židovskému původu opustit místo přednášejícího na univerzitě v Tübingen. V roce 1933 proto emigroval do Anglie a posléze se usadil ve Spojených státech, kde v roce 1935 nastoupil jako profesor fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami až do své smrti.

Za 2. světové války pracoval nejprve na MIT v projektu mikrovlnného radaru, poté v laboratořích Los Alamos, kde se účastnil Projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s Edwardem Tellerem na projektu vodíkové bomby, v letech 19561964 byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce 1958 vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal s vyjednáním dohody se Sovětským svazem o částečném zákazu jaderných testů z roku 1963 a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům Eisenhowerovi, Kennedymu a Johnsonovi.

Hlavní část Betheho práce se zabývá teorií atomových jader, v průběhu let 19351938 studoval jaderné reakce a účinné průřezy reakcí, zdokonalil Bohrův model atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky mu roku 1967 přinesly Nobelovu cenu za fyziku.

V roce 1975 odešel do důchodu, přičemž získal na Cornellově univerzitě titul emeritního profesora.

V průběhu 80. a 90. let se aktivně zapojoval do kampaně za mírové využití atomové energie; v roce 1995 zveřejnil otevřený dopis žádající všechny vědce, aby „přerušili a odmítali“ práci na jakékoli části vývoje a výroby jaderných zbraní. V roce 2004 podepsal s dalšími 47 laureáty Nobelových cen dopis podporující prezidentského kandidáta Johna Kerryho.

Bethe je také podepsán jako jeden z autorů slavného článku o teorii velkého třesku, který 1. dubna 1948 vydali Ralph Alpher a George Gamow; jeho jméno pod článkem je však pouhým vtipem – George Gamow využil podobnosti jejich jmen s prvními písmeny řecké abecedy (alfa, beta, gama).

Je po něm pojmenována planetka (30828) Bethe.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]