Robert Oppenheimer
| Robert Oppenheimer | |
 | |
| Narození |
22. dubna 1904 New York |
|---|---|
| Úmrtí |
18. února 1967 (ve věku 62 let) Princeton |
| Příčina úmrtí | rakovina hrtanu |
| Bydliště |
Princeton Berkeley Los Alamos New York |
| Národnost | Židé a Aškenázové |
| Alma mater |
Kristova kolej Univerzita v Göttingenu Ethical Culture Fieldston School Cavendishova laboratoř Harvardova univerzita Jesus College |
| Zaměstnavatelé |
Kalifornská univerzita v Berkeley Univerzita v Cambridgi Kalifornský technologický institut |
| Ocenění |
medaile Za zásluhy (1946) Richtmyer Memorial Award (1947) Prix des trois physiciens (1958) rytíř Čestné legie (1958) Nessim-Habif Award (1962) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Katherine Oppenheimer |
| Příbuzní | Frank Oppenheimer (sourozenec) |
| Podpis |
 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
J. Robert Oppenheimer, někdy Julius Robert Oppenheimer nebo Jacob Robert Oppenheimer[1], (22. dubna 1904 – 18. února 1967) byl americký teoretický fyzik, nejznámější svou účastí v projektu Manhattan, kde řídil vývoj první jaderné zbraně v tajné laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku[2]. Bývá označován jako „otec atomové bomby“.
Byl starším bratrem dalšího fyzika Franka Oppenheimera.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Studia a začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]
Jeho rodiče pocházeli z německého města Hanau, odkud v r. 1888 emigrovali do USA. Otec byl bohatý židovský importér textilu, matka absolvovala malířské vzdělání v Paříži a později vlastnila ateliér v New Yorku.[3] Robert Oppenheimer studoval na Harvardově univerzitě fyziku a chemii. Ovládal několik jazyků včetně latiny a řečtiny, psal poezii a zabýval se filosofií. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Cambridge, kde ho zaujala především teorie molekul. Doktorskou práci psal na univerzitě v Göttingenu, kde v té době působilo mnoho známých vědců: Werner Heisenberg, Max Born, Wolfgang Pauli, Enrico Fermi, Eduard Teller.[4] [3]Pod vedením Maxe Borna vytvořil několik vědeckých prací, z nichž vyniká zejména studie věnovaná kvantové teorii molekul. V té době měl již na svém kontě devět vědeckých prací, publikovaných během necelých dvou let jeho evropského pobytu. Z tohoto období je i jeho slavná práce o kvantové teorii molekul, napsaná společně s Bornem, ve které je navržena dnes známá Bornova–Oppenheimerova aproximace.[5]
V r. 1928 se vrátil do USA a na Kalifornské univerzitě v Berkeley a Kalifornské technice (California Institute of Technology) v Pasadeně se věnoval otázkám kvantové elektrodynamiky. Spolu s Miltonem Plessetem podal roku 1933 jako první správný popis mechanismu tvorby párů elektron–pozitron vlivem gama paprsků a kvantitativně vysvětlil absorpci záření γ v těžkých prvcích. Pod vlivem školy Ernesta Lawrence v Berkeley se věnoval i jaderné fyzice, kde v letech 1933-34 studoval deuteronové reakce. Později se jeho zájem obrátil na kosmické záření a teorii mezonových částic. [5]
Vykonával také pedagogickou praxi a na jeho přednášky se sjížděli studenti z celých Spojených států. Studenty díky svému enormnímu rozsahu vědomostí a schopnosti vědecké syntézy vedl k univerzálnímu pojetí fyziky. Roku 1938 byl jmenován řádným profesorem Kalifornské univerzity a a o pět let později byl jako přední atomový fyzik zvolen za člena Akademie věd. [4]
V r. 1936 se seznámil s levicovou aktivistkou, členkou komunistické strany Jean Tatlockovou a stali se z nich blízcí přátelé. Pod jejím vlivem se začal zajímal o politické a hospodářské problémy i mezinárodní situaci. Když po smrti otce v r. 1937 zdědil značný majetek, podporoval finančně protifašistické organizace a levicový tisk, do kterého přispíval vlastními články. Rozešli se v r. 1940, když se Oppenheimer zamiloval do bioložky Katherine Pueningové a oženil se s ní. [4] Narodily se jim dvě děti – syn Peter (r. 1941) a dcera Katherine (r. 1944).
Vývoj atomové bomby[editovat | editovat zdroj]
V r. 1941 byl Robert Oppenheimer jako přední jaderný fyzik zapojen do komise, která posuzovala možnosti použití jaderné energie pro vojenské účely. Z vlastní inicativy přikročil k pokusům se štěpením uranu a dosažené výsledky vedly k rozhodnutí vytvořit výzkumné středisko pod jeho vedením. V roce 1942 byl zahájen tajný vojenský projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Oppenheimer byl pověřen vedením výzkumných prací, kterých se zúčastnilo mnoho předních amerických i evropských vědců, kteří uprchli před nacismem. Projevil se jako vynikající organizátor, pro úspěch projektu nepostradatelný. To mělo význam v létě 1943, kdy jeho schůzka s Jean Tatlockovou vzbudila podezření bezpečnostních orgánů Svou loajalitu prokázal tím, že zveřejnil obsah rozhovoru se svým přítelem H.Chevalierem, který se ho ptal na možnost výměny vědeckých informací mezi USA a Sovětským svazem, což odmítl. Pro Chevaliera to znamenalo okamžitý zákaz činnosti. [4]
Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se Oppenheimer jako jeden z hlavních představitelů projektu Manhattan stal známým po celých USA, jeho portrét se objevil na titulních stranách časopisů Life a Time.V letech 1947 - 1952 působil ve funkci prezidenta vědecké rady Komise pro atomovou energii (AEC), a stal se tak nejvlivnějším poradcem vlády a armády v jaderných otázkách. V r. 1946 byl v USA vyznamenán Medailí za zásluhy (Legion of merit), nejvyšším civilním vyznamenáním.[3] V roce 1948 byl zvolen prezidentem Americké fyzikální společnosti a byl členem řady dalších institucí.
Ničivé následky výbuchů jaderných bomb přiměly Oppenheimera k odchodu z funkce ředitele výzkumného střediska v Los Alamos (říjen 1945).[4]
Poválečné období[editovat | editovat zdroj]
Po skončení 2. světové války Oppenheimer nesouhlasil s dalším vývojem bomb a nechtěl pokračovat ve vojenském jaderném výzkumu. Odmítl se podílet na výzkumu vodíkové bomby. Byl přesvědčen o nutnosti mezinárodní spolupráce a kontroly v oblasti využití jaderné energie, což v období studené války neodpovídalo vládní politice. V letech 1949 až 1954 byl v éře mccartysmu obviněn z prokomunistického smýšlení, špionáže pro Sovětský svaz a několikrát vyslýchán vyšetřovací komisí vládního Výboru pro atomovou energii. Bylo mu odebráno bezpečnostní prověření a nemohl dále pracovat na projektech jaderného výzkumu.[3][4] Působil jako pedagog v Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu, který se pod jeho vedením stal významným centrem teoretické a jaderné fyziky. Procestoval Evropu, kde se mu dostalo mnoha ocenění (Čestná legie ve Francii r. 1958, zvolení zahraničním členem Královské společnosti v Anglii). V USA se Robert Oppenheimer dočkal politické rehabilitace až od prezidenta J.F.Kennedyho, když mu byla v r. 1963 udělena cena Enrica Fermiho.
Životní zkušenosti získané v období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k úvahám o úloze vědce v moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití.
Zemřel v r. 1967 ve věku 63 let na rakovinu hrtanu, byl náruživý kuřák. Po kremaci rozptýlila jeho žena popel po mořské hladině u pobřeží Nového Mexika.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. Robert Oppenheimer na anglické Wikipedii.
- ↑ Dodnes není zcela jasné co přesně znamená iniciála J. v jeho jméně en:Robert Oppenheimer#On Oppenheimer's first initial
- ↑ Robert Jungk: Jasnější než tisíc sluncí, Mladá Fronta, 1965
- ↑ a b c d VOKÁČ, Petr. Hitlerova bomba nad Hirošimou. 1.. vyd. Velké Přílepy: Nakladatelství Olympia, 2017. ISBN 978-80-7376-462-3. S. 44.
- ↑ a b c d e f CODR, Milan; RŮŽEK, Jiří. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jacob Robert Oppenheimer, s. 69-73.
- ↑ a b Robert Oppenheimer | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2019-05-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Oppenheimer ve Wikimedia Commons - Galerie Robert Oppenheimer ve Wikimedia Commons
Osoba Robert Oppenheimer ve Wikicitátech- Jacob Robert Oppenheimer: Úvahy o vědě a kultuře 1-3, Český rozhlas, 24. dubna 2007
