Glenn Seaborg

Glenn Seaborg
Glenn Seaborg
Narození	19. dubna 1912; Ishpeming
Úmrtí	25. února 1999 (ve věku 86 let); Lafayette
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Bydliště	Spojené státy americké
Národnost	švédští Američané
Alma mater	Jordan High School (do 1929); Kalifornská univerzita v Los Angeles (1929–1937); Kalifornská univerzita v Berkeley
Povolání	chemik, vysokoškolský učitel a jaderný fyzik
Zaměstnavatelé	Kalifornská univerzita v Berkeley; Projekt Manhattan; United States Atomic Energy Commission
Ocenění	ACS Award in pure chemistry (1947); Nobelova cena za chemii (1951); John Scott Medal (1952); Silliman Memorial Lectures (1956); Centenary Prize (1956); … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	apostáze v katolictví
Manžel(ka)	Helen L. Seaborg (1942–1999)
Děti	David Seaborg
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Glenn Theodore Seaborg (19. dubna 1912 – 25. února 1999) byl americký jaderný chemik. Za objevy transuranů získal spolu s Edwinem Mattisonem McMillanem roku 1951 Nobelovu cenu^[1] (byl objevitelem všech transuranů až do čísla 102). V otázkách vědy a výchovy radil devíti americkým prezidentům.

Ještě za jeho života byl po něm pojmenován chemický prvek s protonovým číslem 106 – seaborgium.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ nobelprize.org

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Glenn Seaborg na Wikimedia Commons
Seaborg and Plutonium Chemistry, at Department of Energy official site

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Nobelova_cena-1] rize.org

[1]

Glenn Seaborg

Narození	19. dubna 1912 Ishpeming
Úmrtí	25. února 1999 (ve věku 86 let) Lafayette
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Bydliště	Spojené státy americké
Národnost	švédští Američané
Alma mater	Jordan High School (do 1929) Kalifornská univerzita v Los Angeles (1929–1937) Kalifornská univerzita v Berkeley
Povolání	chemik, vysokoškolský učitel a jaderný fyzik
Zaměstnavatelé	Kalifornská univerzita v Berkeley Projekt Manhattan United States Atomic Energy Commission
Ocenění	ACS Award in pure chemistry (1947) Nobelova cena za chemii (1951) John Scott Medal (1952) Silliman Memorial Lectures (1956) Centenary Prize (1956) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	apostáze v katolictví
Manžel(ka)	Helen L. Seaborg (1942–1999)
Děti	David Seaborg
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nositelé Nobelovy ceny za chemii (1951–1975)

Edwin McMillan / Glenn Seaborg (1951) • Archer Martin / Richard Synge (1952) • Hermann Staudinger (1953) • Linus Pauling (1954) • Vincent du Vigneaud (1955) • Cyril Hinshelwood / Nikolaj Semjonov (1956) • Alexander Todd (1957) • Frederick Sanger (1958) • Jaroslav Heyrovský (1959) • Willard Libby (1960) • Melvin Calvin (1961) • Max Perutz / John Kendrew (1962) • Karl Ziegler / Giulio Natta (1963) • Dorothy Hodgkin (1964) • Robert Woodward (1965) • Robert S. Mulliken (1966) • Manfred Eigen / Ronald Norrish / George Porter (1967) • Lars Onsager (1968) • Derek Barton / Odd Hassel (1969) • Luis Federico Leloir (1970) • Gerhard Herzberg (1971) • Christian B. Anfinsen / Stanford Moore / William Stein (1972) • E. O. Fischer / Geoffrey Wilkinson (1973) • Paul Flory (1974) • John Cornforth / Vladimir Prelog (1975)

1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost

Glenn Seaborg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Navigační menu

Hledání