Hermann Staudinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hermann Staudinger
Hermann Staudinger
Hermann Staudinger
Narození 23. března 1881
Worms
Úmrtí 8. září 1965 (ve věku 84 let)
Freiburg im Breisgau
Povolání chemik a inženýr
Zaměstnavatel Freiburská univerzita
Technologický institut v Karlsruhe
Ocenění Nobelova cena za chemii (1953)
Medaile Rudolfa Diesela
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Hermanna Staudingera

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo8. září 1965), německý lékárník objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 ve Wormsu, v Německu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903, přijal místo asistenta na Universitě ve ŠTrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu, ve Švýcarsku. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem gumy a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávanou prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však hypotéza Staudingera plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
  • Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
  • Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
  • Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Nobelova cena za chemii 1953