Hermann Staudinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hermann Staudinger
Hermann Staudinger ETH-Bib Portr 14419.jpg
Narození 23. března 1881
Worms
Úmrtí 8. září 1965 (ve věku 84 let)
Freiburg im Breisgau
Alma mater Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg
Zaměstnavatelé Freiburská univerzita
Technologický institut v Karlsruhe
Ocenění Freseniova cena (1930)
medaile Emila Fischera (1930)
Nobelova cena za chemii (1953)
medaile Rudolfa Diesela
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Manžel(ka) Magda Staudingerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Hermanna Staudingera

Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý lékárník. Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.

Zabýval se výzkumem gumy a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
  • Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
  • Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
  • Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Nobelova cena za chemii 1953