Leopold Ružička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leopold Ružička
Narození 13. září 1887
Vukovar
Úmrtí 26. září 1976 (ve věku 89 let)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ69956
Místo odpočinku Friedhof Fluntern
Povolání chemik a vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Universiteit Utrecht
Ocenění Nobelova cena za chemii (1939)
Faraday Lectureship Prize (1958)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lavoslav (Leopold) Ružička (13. září 1887, Vukovar, Rakousko-Uhersko26. září 1976, Mammern, Švýcarsko) držitel Nobelovy ceny za chemii, první držitel tohoto ocenění z Chorvatska.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vukovaru (v té době patřilo Rakousko-Uhersku, dnes je v Chorvatsku). Pocházel z rodiny řemeslníků a zemědělců českého, německého a chorvatského původu. Jeho dědeček byl český krejčí, který se roku 1817 vystěhoval z Klatov. Navštěvoval klasickou střední školu v Osijeku. Původně se chtěl stát knězem a přešel na studium technických disciplín. Vybral se chemii, protože pravděpodobně doufal, že získá zaměstnání v nově otevřené cukrové rafinérii postavené v Osijeku.

Obtížné životní podmínky a politický útlak ho přiměly odejít do Německa na Vysokou školu v Karlsruhe. Byl dobrým studentem a vytvořil si tak dobré základy pro studium organické chemie. Pod vedením Hermanna Staudingera (laureát Nobelovy ceny z roku 1953) získal v roce 1910 doktorát a spolu s ním později odešel na ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) do Curychu jako jeho asistent.

Po kratším působení na univerzitě v Utrechtu se vrátil na ETH, kde rozvíjel bohatou vědeckou činnost, zvlášť v oblasti terpenů a steroidních hormonů. Roku 1939 byl odměněn Nobelovou cenou za chemii .

Jeho první manželství s Annou rozenou Hausmannovou, bezdětné, bylo roku 1950 rozvedeno, druhá manželka Gertrude Acklin (rozená Frei) přivedla do manželství dospělého syna.

Profesor Ružička, čestný člen Československé společnosti chemické, umožnil několika našim chemikům (F. Balašovi, F. Petrůovi, R. Lukešovi, F. Šormovi a též M. Protivovi, K. Wiesnerovi a Z. Vejdělkovi - ti už pracovali pod vedením profesora Preloga) studijní pobyt v jeho vzorně vybaveném ústavu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ruzicka L.: Chem.Listy 68, 1107 (1974).
  • 2. Prelog V., Jeger C.: Helv. Chim. Acta 66, 1307 (1983).
  • Ohloff G.: Chimia 41, 181 (1987).
  • Prelog V.: My 132 Semestres of Chemistry Studies, str. 92, American Chemical Society, Washington DC 1991.
  • Herout V.: Chem. Listy 61, 1389 (1967); 71, 329 (1977).
  • Křepinský J.: Chem. Listy 56, 1141 (1962).

Nejvýznamnější ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Nobel Prize for chemistry (1939),
  • Werner Medal of the Swiss Chemical Society (1923)
  • Le Blanc Medal of the French Chemical Society (1928)
  • Pedler Medal awarded by the British Chemical Society (1931)
  • Lavoisier Medal of the French Chemical Society (1937)
  • Faraday Medal of the British Chemical Society (1958)
  • Hanuš Medal of the Czechoslovakian Chemical Society (1966)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]