Irène Joliot-Curie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Irène Joliot-Curie
Joliot-curie.jpg
Narození12. září 1897
Paříž, Francie
Úmrtí17. března 1956 (ve věku 58 let)
Paříž, Francie
Příčina úmrtíleukemie
Alma materPřírodovědecká fakulta v Paříži (do 1925)
PracovištěPřírodovědecká fakulta v Paříži
Oborychemie a radiobiologie
OceněníMatteucciho medaile (1932)
Nobelova cena za chemii (1936)
důstojník Řádu čestné legie (1939)
Řád grunwaldského kříže 3. třídy (1946)
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1947)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Frédéric Joliot-Curie (od 1926)
DětiPierre Joliot
Hélène Langevinová-Joliotová
RodičePierre Curie a Marie Curie-Skłodowská
PříbuzníÈve Curie (sourozenec)
Marc Joliot a Alain Joliot (vnoučata)
Webwww.if.pw.edu.pl/~pluta/pl/dyd/mtj/zal1/pz03/budzilo/4g.html
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irène Joliot-Curie (12. září 1897 Paříž17. března 1956 Paříž) byla francouzská vědkyně, dcera Marie a Pierra Curie. Roku 1935 obdržela společně se svým manželem, Frédéricem Joliot-Curie Nobelovu cenu za chemii za objev umělé radioaktivity.

Studovala na Fakultě přírodních věd na Sorboně, ale její studium bylo přerušeno 1. světovou válkou, během níž pracovala jako sestra u rentgenu. Po válce pokračovala ve výzkumu svých rodičů, v roce 1925 získala doktorát přírodních věd za dizertační práci o alfa záření polonia.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 se provdala za Frédérica Joliota-Curie a spolupracovala s ním na výzkumu přírodní a umělé radioaktivity, transmutaci částic a nukleární fyziky. V roce 1927 se jim narodila dcera Hélène a v roce 1932 syn Pierre. V roce 1935 se podělili manželé o Nobelovu cenu za chemii. Irène se v roce 1937 stala profesorkou na Přírodovědecké fakultě v Paříži. Vedla katedru nukleární fyziky na Sorboně. Předtím, v roce 1936 ji vláda Francie jmenovala tajemnicí pro vědecký výzkum a získala i řád důstojnice čestné legie. Její práce z roku 1938 na výzkumu aktivity neutronů těžkých kovů znamenala důležitý krok k objevu jaderné fúze. Po 2. světové válce od roku 1946 byla ředitelkou Radiového institutu.

Angažovala se v politice jako aktivistka za mír, hájila práva žen. Stala se členkou Comité National de l'Union des Femmes Françaises (Národní výbor Svazu francouzských žen) a Světové rady míru.

Irène Joliot-Curie zemřela na leukémii způsobenou ozářením při výzkumu radioaktivity.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]