Melvin Calvin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Melvin Calvin
Melvin Calvin.jpg
Narození 8. dubna 1911
Saint Paul
Úmrtí 8. ledna 1997 (ve věku 85 let)
Berkeley
Alma mater Minnesotská universita
Manchesterská universita
Michigan Technological University
Povolání chemik
vysokoškolský učitel
biochemik
biolog
Zaměstnavatel Kalifornská univerzita v Berkeley
Ocenění Centenary Prize der Royal Society of Chemistry (1955)
Nobelova cena za chemii (1961)
Národní vyznamenání za vědu (1989)
Cena Willarda Gibbse
Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Melvin Calvin (8. dubna 1911 St. Paulo, USA8. ledna 1997) byl americký chemik. Stal se nositelem Nobelovy ceny. Byla mu udělena za výzkumy asimilace oxidu uhličitého v rostlinách.

Život[editovat | editovat zdroj]

M. Calvin se narodil v rodině rusko-židovských emigrantů, vystudoval Vysokou školu báňskou a technologickou v Michiganu, kde získal též doktorát. Pracoval na univerzitách v Manchesteru a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Od roku 1946 působil jako vedoucí biochemického oddělení Lawrencova ústavu.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Přestože M. Calvin studoval řadu chemických problémů např. fotoelektrickou a fotochemickou reakcí porfinů a halogenů, slávy se však dočkal ve výzkumu fotosyntetické asimilace. Dnes všichni víme, že fotosyntéza je složena ze dvou částí. První část je absorpce světelné energie v chloroplastech. Druhá část se dělí na tři stupně: fotosyntetická fosforylace, fotolytický rozklad vody a fixace oxidu uhličitého. TM. Calvinovi se podařilo vysvětlit do této doby neobjasněný třetí stupeň, ve kterém vyzkoumal, že oxid uhličitý se naváže na molekulu ribulózového difosfátu a vznikají kyseliny 3-fosfoglycerové a 3-fosfoglycealdehydu. Takto udělaná část sloučeniny se přemění dalšími reakcemi na tuky, cukry, bílkoviny, tj. stálé produkty fotosyntézy. Ostatní části jsou používány k obnovení ribulózového difosfátu, na který se opět naváže oxid uhličitý. Calvin svým zkoumáním nalezl mechanismus asimilace oxidu uhličitého, a dále vyzkoumal, že při tomto procesu vzniká deset meziproduktů a reakci katalyzuje jedenáct různých enzymů. Nobelova cena za objasnění fotosyntézy byla tak věnována někomu již po třetí, prvnímu se to povedlo Willstätterovi za výzkumy barviva chlorofylu a druhý byl E. Fischerovi za určení jeho struktury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]