Prezident Spojených států amerických

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: hudební skupinu The Presidents of the United States of America.
Prezident Spojených států amerických
President of the United States of America
Znak prezidenta USA

Úřadující
Joe Biden

od 20. ledna 2021

SídloBílý dům
Nominujekolegium volitelů
Funkční období4 roky, (nejvíce) 2 funkční období
První ve funkciGeorge Washington
30. dubna 1789
VytvořeníÚstava USA
4. března 1789
Zástupceviceprezident USA
pořadí nástupnictví
Plat400 000 dolarů ročně
Webová stránkawww.whitehouse.gov

Seznam prezidentů
Problémy s přehráváním? Nápověda.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prezident Spojených států amerických (anglicky President of the United States of America, POTUS) je hlavou Spojených států amerických. Podle Ústavy je vedoucí osobou výkonné moci federální vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil. Spojuje v sobě pravomoci, které se v evropských zemích obvykle dělí mezi hlavu státu a premiéra (případně vládu jako celek). Vzhledem k jeho silnému postavení se tak hovoří o prezidentském systému – tzv. severoamerickém prezidencialismu.

Volba prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Volba prezidenta Spojených států amerických.

Volby prezidenta USA jsou nepřímé, tzn. že prezident není volen přímo občany, ale kolegiem volitelů, které tvoří volitelé (zástupci) jednotlivých států Unie. Prezidentem se může stát jen ten, kdo získá nadpoloviční většinu z 538 volitelů, tedy alespoň 270.

Jedno funkční období trvá 4 roky a nikdo nesmí být zvolen na víc než dvě volební období. Toto ustanovení bylo ratifikováno v roce 1951 jako XXII. dodatek Ústavy. Do té doby šlo pouze o tradici nastolenou prvním prezidentem Georgem Washingtonem, proto mohl být Franklin Delano Roosevelt zvolen prezidentem čtyřikrát (1932, 1936, 1940 a 1944). Důvodem vícenásobného zvolení byla 2. světová válka.

Podmínky pro zvolení[editovat | editovat zdroj]

Podmínky pro zvolení za prezidenta upravuje Ústava Spojených států amerických, konkrétně: „Volitelnou na úřad prezidenta může být jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech“.[1]

Čtrnáctý dodatek Ústavy (oddíl 3) říká, že ten, kdo coby funkcionář Spojených států přísahal dodržovat Ústavu Spojených států, a poté se angažoval v povstání nebo vzpouře proti ní a nebo poskytl pomoc či podporu jejím nepřátelům, nesmí vykonávat civilní ani vojenskou státní funkci Spojených států amerických.[1] Čtrnáctý dodatek tedy vylučuje z kandidátů na prezidenta osoby, které se těchto činů dopustily. Navíc je „automaticky se vykonávající“ – tedy ke svému uplatnění nepotřebuje žádný úkon jako například znalecký posudek, usnesení soudu nebo pravomocný rozsudek, trestající dotyčného za výše zmíněné činy.

Přísaha[editovat | editovat zdroj]

Prezident se funkce ujímá složením přísahy do rukou předsedy Nejvyššího soudu, která zní:[1]

“I (name) do solemnly swear (or affirm) that I will faithfully execute the Office of President of the United States, and will to the best of my Ability, preserve, protect and defend the Constitution of the United States.”

Český překlad:

Já ___ ___,  slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit ústavu Spojených států."

Práva a povinnosti prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Prezident Donald Trump s ruským ministrem zahraničí Sergejem LavrovemOválné pracovně, prosinec 2019

Prezident spojených států je současně hlavou státu a hlavou výkonné složky státní moci, předsedá kabinetu (který dále tvoří viceprezident a ministři) a rovněž Národní bezpečnostní radě. Mezi hlavní prezidentovy povinnosti patří chránit Ústavu a prosazovat zákony schválené Kongresem - tato povinnost je ústavně zakotvená článkem, který ustanovuje že prezident "pečuje o to, aby zákony byly svědomitě plněny".[1]

Výkonné pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Prezident je nejvyšší autoritou v řízení státních záležitostí a práce federální vlády. Z této pozice vydává výkonná nařízení, prezidentské proklamace, prezidentské směrnice a další dokumenty, které jsou pro federální úřady závazné. Prezident také zajišťuje financování federálních agentur a sestavuje návrh rozpočtu, který však podléhá schválení Kongresem. V době války nebo výjimečného stavu může Kongres udělit prezidentovi ještě širší pravomoci k řízení národního hospodářství a k ochraně bezpečnosti USA.[2]

Prezident rovněž jmenuje a odvolává vedoucí všech ministerstev a vrcholných úřadů a stovky dalších vysokých federálních úředníků, například ředitele FBI a CIA, administrátora NASA, členy představenstva USPS a Amtraku, a mnoho dalších. Z celkového počtu cca 4 tisíc je pro jmenování 1200 nejvyšších funkcionářů nutný souhlas Senátu, ale pro jejich odvolání na základě soudního rozhodnutí v kauze Myers v. United States souhlas potřeba není. Specifickým případem jsou členové rady guvernérů Federálních rezerv, které prezident odvolat nemůže. Vedle těchto vrcholných pozic je však velká většina federálních zaměstnanců vybírána prostřednictvím systému státní služby, kdy jmenování a postup jsou založeny na schopnostech a zkušenostech.[2]

Prezident nese hlavní zodpovědnost za styky USA s cizími státy, jmenuje velvyslance a konzuly (kteří však musí být schváleni Senátem), a přijímá cizí velvyslance a jiné veřejné činitele. Spolu s ministrem zahraničí řídí všechny oficiální styky se zahraničními vládami. Účastní se konferencí na nejvyšší úrovni a přímých porad hlav států o hospodářských a politických problémech. Prostřednictvím ministerstva zahraničí je prezident zodpovědný za ochranu Američanů v zahraničí a cizích státních příslušníků v USA. Prezident rovněž rozhoduje o uznání nových států a nových vlád a sjednává smlouvy s jinými státy, které jsou pro Spojené státy závazné po schválení dvoutřetinovou většinou Senátu. Dále může uzavírat s cizími mocnostmi tzv. výkonné dohody, které schválení Senátem nepodléhají.[2]

Prezident Lyndon Johnson navštěvující vojáky ve Vietnamu, říjen 1966

Prezident je též vrchním velitelem Ozbrojených sil a prostřednictvím ministra obrany řídí všechny vojenské operace. Vyslání jednotek mimo státní území je však možné pouze pokud Kongres vyhlásí válku nebo prezidenta zmocní k ozbrojeným akcím. I v době míru má jisté pravomoci pro mimořádné situace, zejména může vyhlásit federální výjimečný stav. Dále například schvaluje likvidaci teroristů, může v případě únosu letadla nařídit jeho sestřelení a je rovněž držitelem nukleárního kufříku.[3]

Legislativní pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Přestože Ústava stanoví, že „veškerá zákonodárná moc“ náleží Kongresu,[1] má prezident jako tvůrce veřejné politiky významnou legislativní úlohu. Může vetovat kterýkoliv Kongresem schválený návrh zákona; k přehlasování veta je potřeba dvoutřetinová většina v obou komorách Kongresu. Ve výroční zprávě a zvláštních zprávách Kongresu může prezident navrhnout zákony, které považuje za nutné. Kdyby Kongres odložil projednávání těchto návrhů, má prezident pravomoc svolat zvláštní zasedání. Kromě toho může prezident jako lídr politické strany a vrcholný představitel vlády USA ovlivňovat veřejné mínění, a tím také zákonodárné jednání v Kongresu.[2]

Soudní pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Mezi prezidentovy ústavní pravomoci patří jmenování federálních soudců včetně Nejvyššího soudu (po schválení Senátem a bez možnosti odvolání).[1] Dále pak při ozbrojeném konfliktu zřizuje vojenské tribunály pro souzení zajatých nepřátelských bojovníků.[4] Další významnou pravomocí je udělení plné nebo podmínečné milosti každému, kdo byl odsouzen pro porušení federálního zákona s výjimkou vlastizrady.[2]

Ceremoniální funkce[editovat | editovat zdroj]

Woodrow Wilson při vhazování, 20. dubna 1916

Jako hlava státu a nejvyšší ústavní činitel podle protokolárního pořadí vykonává prezident také mnoho ceremoniálních funkcí, například vydává slavnostní prohlášení při příležitosti významných dní a také udílí vyznamenání, mezi která patří:

Vedle toho pak plní mnoho méně formálních funkcí. Například William Howard Taft v roce 1910 zahájil tradici slavnostního prvního vhazování na baseballovém zápase v Griffith Stadium ve Washingtonu, D.C, u příležitosti zahájení sezóny. Dále je každý prezident od dob Theodora Roosevelta čestným předsedou Boy Scouts of America. Rutherford B. Hayes začal v roce 1878 s velikonočním koulením vajec na zahradě Bílého domu pro místní děti. Počínaje rokem 1947, od dob vlády Harryho S. Trumana, je prezident na každý Den díkůvzdání obdarován živým domácím krocanem v rámci národní prezentace v Bílém domě. Od roku 1989, kdy George H. W. Bush formalizoval zvyk „udělit milost“ krocanovi, je tento převezen na farmu, kde ve zdraví dožije.

Zastupování prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Úřadující prezident Spojených států amerických.
Nixonův dopis, v němž oznamuje svoji rezignaci (Ústava nespecifikuje adresáta rezignace, prezident se ji rozhodl zaslat ministru zahraničí Kissingerovi).[5]

Podle Ústavy se v případě uprázdnění funkce prezidenta úřadu pro zbytek funkčního období ujme jeho viceprezident volený současně s ním.[1] Zákon Kongresu stanovuje pořadí nástupnictví, které se použije v případě, že toho viceprezident není schopen. Dále tuto problematiku upravuje XXV. dodatek Ústavy platný od roku 1967:

1. oddíl

V případě zbavení prezidenta úřadu nebo v případě jeho smrti nebo rezignace stane se prezidentem viceprezident.

2. oddíl

Kdykoli nastane uvolnění úřadu viceprezidenta, jmenuje prezident viceprezidenta, který se ujme úřadu, ihned po schválení většinou hlasů obou komor Kongresu.

3. oddíl

Kdykoli prezident postoupí prozatímnímu předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, a dokud jim nepředá písemné prohlášení o opaku, vykonává takové pravomoci a povinnosti viceprezident jako úřadující prezident.

4. oddíl

Kdykoli viceprezident a bud' většina vedoucích sekcí exekutivy, nebo jiného takového útvaru, který může Kongres zákonem zřídit, postoupí prozatímnímu předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že prezident není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, ujme se pravomocí a povinností úřadu viceprezident jako úřadující prezident.

Dodatek byl využit sedmkrát:

  1. Dne 12. října 1973, kdy Nixon nominoval na viceprezidenta michiganského kongresmana Geralda Forda po rezignaci Spira Agnewa.
  2. Dne 9. srpna 1974, kdy rezignoval Richard Nixon na úřad prezidenta.
  3. Dne 20. srpna 1974 nový prezident Ford nominoval na úřad viceprezidenta bývalého guvernéra New Yorku Nelsona Rockefellera.
  4. Dne 12. července 1985 se na časový úsek 11:28 – 19:22, kdy Ronald Reagan podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem George H. W. Bush
  5. Dne 29. června 2002 se na časový úsek 7:09 – 9:24, kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem Dick Cheney.
  6. Dne 21. července 2007 se na časový úsek 7:09 – 9:21, kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem Dick Cheney.
  7. Dne 19. listopadu 2021 se na časový úsek 10:10  – 11:35 kdy Joe Biden podstoupil kolonoskopii, stala úřadující prezidentkou Kamala Harrisová.

Při neúspěšném atentátu na prezidenta Reagana 30. března 1981 nebyl XXV. dodatek uplatněn a viceprezident George H. W. Bush, který byl v té chvíli na palubě letadla z Texasu do úřadu, se neujal funkce úřadujícího prezidenta. Přesto k tomu byly právní předpoklady splněny. Prezident Reagan byl během chirurgického zákroku v bezvědomí. Operace skončila v 18:20 hodin místního času, ale prezident nenabyl vědomí před 19:30 hod.[6] Viceprezident Bush, který se do Bílého domu dostavil v 19:00 hod, tak mohl uplatnit 4. oddíl dodatku, protože prezident nebyl schopen písemně požádat o předání výkonu funkce podle 3. oddílu. Této možnosti však nevyužil.[7]

Impeachment[editovat | editovat zdroj]

Senát projednávající žalobu proti Billu Clintonovi, 1999

Impeachment je jediným nástrojem, jak odvolat prezidenta Spojených států z úřadu. Prezident je po dobu výkonu funkce chráněn imunitou. Článek I. a II. Ústavy hovoří o typech provinění (těžký zločin, zpronevěra, vlastizrada…), procesu obžaloby (impeachment) a soudním řízení.

Pro odvolání je nutné:

  1. vyšetření Sněmovnou reprezentantů či její komisí
  2. obžaloba, kterou může vznést jen Sněmovna reprezentantů. Pro obvinění je nutné nadpoloviční většiny všech členů Sněmovny.
  3. soudním tribunálem je pak Senát, kterému předsedá předseda Nejvyššího soudu. Prezident je zbaven úřadu, pokud hlasují pro vinu alespoň 2/3 přítomných senátorů.[1]

Procesu odvolání byli podrobeni tři prezidenti. Andrew Johnson (1868) po odvolání ministra války a sporu se Senátem bez konkrétního obvinění, Bill Clinton (1998) po aféře s Monikou Lewinskou s obviněním z křivé přísahy a bránění spravedlnosti a od prosince 2019 Donald Trump po schválení ústavní žaloby Sněmovnou reprezentantů v bodech zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu.[8]

Richard Nixon se po obvinění z maření spravedlnosti, zneužití pravomoci a pohrdání Kongresem procesu vyhnul svým odstoupením v srpnu 1974.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejvyšší civilní vyznamenání (společně se Zlatou medailí Kongresu)
  2. Nejvyšší vojenské vyznamenání

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Ústava Spojených států amerických [online]. [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Prezident USA [online]. Velvyslanectví USA v České republice, 2016-11-08 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  3. Zákon č.: 93-148 (War Powers Resolution) [online]. 93. Kongres Spojených států amerických [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. např. Vojenský rozkaz ze dne 13. listopadu 2001 - Dostupné online ve Federálním registru (anglicky)
  5. Dílo Rezignační dopis Richarda Nixona ve Wikizdrojích (česky)
  6. Medical chronology of President Ronald Reagan's shooting, at doctorzebra.com
  7. "Remembering the Assassination Attempt on Ronald Reagan Archivováno 19. 12. 2019 na Wayback Machine.". Larry King Live, 30. března 2001.
  8. Sněmovna reprezentantů schválila impeachment Trumpa. Seznam.cz [online]. 2019-12-19 [cit. 2019-12-20]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]