Johannes Diderik van der Waals

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johannes Diderik van der Waals
van der Waals a Heike Kamerlingh Onnes u zkapalňovače helia

Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1862 – 1865 studoval univerzitu v Leydenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu.

Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia.

V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou.

V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]