Katovice (okres Strakonice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katovice

Kostel sv. Filipa a Jakuba
Znak obce KatoviceVlajka obce Katovice
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0316 551201
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Strakonice (CZ0316)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Strakonice
Historická země Čechy
Katastrální území Katovice
Katastrální výměra 9,58 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 356 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 412 m n. m.
PSČ 387 11
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa úřadu městyse Obecní úřad Katovice
Husovo nám. 5
387 11 Katovice
Starosta Mgr. Šárka Němečková
Oficiální web: www.katovice.cz
Email: info@katovice.cz
Katovice
Red pog.svg
Katovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katovice (hovorově též známé jako Kátouce) jsou městys v okrese Strakonice, 6 km západně od Strakonic. Katovice leží na řece Otavě v nadmořské výšce 412 m.n.m. a mají 1355 obyvatel (Český statistický úřad, 31. prosince 2015)[2]. Území obce činí rozlohu 958 ha. Městys se nachází na 61. kilometru řeky Otavy, díky níž se Katovice stávají v letních měsících častým návštěvním a zároveň nocovacím místem pro mnoho vodáků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle knihy Jiřího Andresky Solné stezky na Šumavě (1994) vedla pod Kněží horou v době halštatské (v pol. 1. stol. př. n. l.) solná stezka a oblast Kněží hory byla pravděpodobně osídlena. Nejprve osídlení keltské a od 8. století lze počítat se slovanským osídlením, o čemž svědčí nálezy starší slovanské kultury. Slovanské hradiště bývalo na Katovické (Kněží) hoře. Již v roce 1859 popsal Jan Erazim Wocel – zakladatel české archeologie – valy na Katovické hoře.

Katovice byly původně pravděpodobně rýžovnickou osadou (rýžovalo se zde zlato z Otavy), později trhovou, která vznikla asi v 10.-11. století. Byla poddanskou vesnicí a později (1471) městysem hradu a zámku Střela. Obec spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni na své pozice vrchností. První písemná zmínka o Katovicích pochází z roku 1045, kdy tuto osadu kníže Břetislav I. daroval břevnovskému klášteru. Po povýšení na městečko získaly Katovice právo mýta, cla a právo tržní (2 jarmarky ročně). Získaly i právo pečetní – dochované pečetidlo je uloženo v Okresním archivu ve Strakonicích. Dostaly také městský znak a to modrý štít, v němž se nachází stříbrná věž s cihlovou střechou a zlatou makovičkou.

Katovice byly zemědělskou obcí. V dávných dobách bývaly na Kněží hoře vinice. Po celou dobu feudalismu, už od 13. století, podléhaly Katovice pánům ze Střely. Zámek Střela je dosud dochován, z hradu jsou již ale pouze trosky (asi 1,5 km od Katovic). O Katovicích jako vsi poddanské je písemná zmínka v zemských deskách z roku 1318.

Jak již bylo zmíněno, obec byla známá rýžováním zlata (rýžovali jej zde již staří Keltové) a také výskytem perlorodek v řece Otavě, které tu byly později i uměle chovány. Znečišťováním vody byl však jejich chov zničen (ovšem v mělčích vodách v okolí Katovic byly nalézány ještě na začátku 21. století. Po zbudování Schwarzenberského plavebního kanálu se po Otavě přes Katovice plavilo dřevo. Voroplavba tu měla tradici. Vory se plavily od Čeňkovy pily, ale vázaly se i v Katovicích na pravém břehu řeky (odtud místní název "Pramácká"). Na hotové vory nastupovala pramácká parta. Cesta do Prahy jim trvala dva dny. Vory se plavily ještě po první světové válce.

V roce 1867 se staly Katovice stanicí Dráhy císaře Františka Josefa I. Od té doby je v Katovicích železniční dráha. Od roku 1902 se těžila tuha (grafit) v Katovické hoře. Těžba grafitu byla ukončena po 20 let těžby (v roce 1922).

Dne 20. dubna 1945 došlo na zdejší železniční stanici k události, která měla tragickou dohru. Americké stíhací letouny (hloubkaři) zaútočily na vlak s vězni z koncentračního tábora. Díky zaměstnanci tehdejšího hospodářského družstva Františku Gálovi z Dražejova se podařilo uprchnout dvěma stům vězňů do okolních lesů. Příslušníci jednotky SS, která transport doprovázela, nejméně jedenáct vězňů brzy dopadli a okamžitě je na místě zastřelili. Sedm z nich bylo pohřbeno ve Volenicích, čtyři zbývající v Katovicích.

Do roku 1952 se po celé dvě třetiny století těšil slávě katovický kloboučnický průmysl. Pak továrnu převzaly Vlnařské závody ve Strakonicích. V současné době je továrna opět využívána, ovšem již ne pro kloboukářské účely, ale sídlí zde společnost Quint, zabývající se strojní výrobou.

Až do druhé poloviny šedesátých let se držel v Katovicích starý lidový zvyk – vánoční troubení pastýřů o Štědrém večeru s obchůzkou domů. Dlouhé pastýřské trouby jsou dosud zachovány a zní každý Štědrý večer alespoň z místního rozhlasu.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[3]

Geografie a klima[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Katovice leží na řece Otavě na jižním okraji bývalého území Prácheňska a v západní části okresu Strakonice, který je nejmenším okresem Jihočeského kraje.[4] Na území městysu se nachází tři vodní toky – hlavní Otava a její dva přítoky – Březový potok (pravý) a Novosedelský potok/Kolčava (levý). Asi 1,5 km severozápadně se nachází Kněží (Katovická) hora, vysoká 493 m.n.m.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí Katovic je mírně teplé. Zimy jsou mírné a léta teplá až velmi teplá. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 7 °C, vodní srážky jsou v průměru 550-650 mm. Podle místních starousedlíků má na místní počasí vliv Katovická hora, která jej prý způsobuje lepším, jdou-li přeháňky či oblačnost směrem ze západu, od Horažďovic.

Povodně roku 1954 v Nádražní ulici

Povodně v roce 1954[editovat | editovat zdroj]

Červenec roku 1954 byl na celé Šumavě neobvykle chladný a deštivý. Od středy 7. července do pátku 9. července napršelo téměř 110 mm srážek a to nejen v Katovicích, ale na celé Šumavě. V pátek, 9. července, byla u mostu přes Otavu naměřena výška hladiny 340 cm, což byla kulminační hodnota. Otava se při této výšce vylila ze břehů a zaplavila na levé straně mlýn a na pravé straně celou ulici Říční a od ní vše směrem k místní továrně. Rozvodnil se i Novosedelský potok (tehdy zvaný Kolčavka) a to také kvůli tomu, že most přes něj byl ucpán asi 15 m³ dřevěných tyčí, které byly odplaveny z Liboče a které tam měla uložena "Správa pro hrazení bystřin". Novosedelský potok se spojil s Otavou a společně vytvořily prudký tok, který poničil mnohé zahrady, zaplavil sklepy i místnosti. V zatopených bytech dosáhla hladina až 70 cm. Podle zápisu kroniky Katovic bylo celou noc ze čtvrtka na pátek slyšet "úpěnlivé volání o pomoc ze zatopených domků v Liboči i jinde".[5] Protipožární sbor a vojáci pomocí jedné pontonové lodi a dvou gumových člunů evakuovali většinu lidí, kteří byli uvězněni ve svých domech. V pátek 9. července odpoledne začala hladina klesat. Tehdejší katovický kronikář a ředitel místní základní školy Antonín Beneš označil pátek 9. července jako "černý pátek pro Katovice". Škody byly vyčísleny na 500 000 Kčs. Všichni občané Katovic tuto povodeň přežili. 16. a 19. července 1954 pak katovičtí občané podstoupili očkování proti tyfu, které prováděl obvodní lékař Dr. František Ladman.

Kronika Katovic ještě dodává, že takto velká povodeň zasáhla Katovice přesně 100 let před touto povodní, v roce 1854. Ta nejvíce zasáhla nedaleké Střelské Hoštice, kde si vyžádala i několik obětí.[6]

Povodně v roce 2002[editovat | editovat zdroj]

V srpnu roku 2002 došlo na velké části území Čech k ničivým povodním.

Následkem trvalých dešťů se hladina Otavy ve čtvrtek, 8. srpna, dostala na 257 cm (o 2 metry výše než v normálu) a průtok Novosedelského potoka sahal 20 cm pod most v Liboči. Kvůli rozvodněnému potoku došlo k vyplavení sklepů několika domů v Liboči. Celkově od úterý 6. srpna do čtvrtka 8. srpna spadlo 115 mm srážek. Poté začaly hladiny Otavy a Novosedelského potoku klesat až do neděle, 11. srpna.

V pondělí, 12. srpna ve 12.00 vyhlásil starosta obce Ing. Tomáš Hajdušek 3. stupeň povodňové aktivity (stav ohrožení) pro řeku Otavu. Mezitím Novosedelský potok opět prudce stoupl a znovu vyplavil sklepy okolních domů. Odpoledne byli občané z pravého břehu Otavy vyzváni k opuštění domovů a to kvůli špatným zprávám z horního toku,především ze Sušice, kde bylo zaplaveno náměstí. V nočních hodinách pak došlo k protržení pravé hráze za katovickým jezem (zbudované v letech 1955-59) v délce asi 20 metrů a tím okamžité zatopení objektů na pravé straně řeky Otavy. Hladina řeky na některých místech sahala do výšky přes 1 metr, byly zaplaveny zahrady, sklepy a místnosti domů. Hladina řeky při kulminaci dosáhla 395 cm, což v Katovicích znamená stupeň 3+, extrémní povodeň (od hranice 385 cm).[7]

Protipovodňová čerpadla v akci v roce 2013

Od úterý, 13. srpna, začala hladina řeky již pomalu klesat. Vodu ze sklepů odčerpávali místní dobrovolní hasiči ve spolupráci se skupinou hasičů z Drachkova až do 16. srpna.[8]

Tato stoletá povodeň zasáhla a ovlivnila životy mnoha obyvatel. Obec se z následků povodně vzpamatovávala ještě několik měsíců poté, když lidé byli nuceni vysoušet a rekonstruovat místnosti a celé domy. Zaměstnanci povodí Vltavy zpevnili protrženou hráz zeminou a dlažbou z velkých kamenů. Téměř celá silniční, kanalizační a vodovodní síť byla v následujících měsících kopmpletně obnovena a na břehu řeky Otavy byla instalována v letech 2004–2005 dvě protipovodňová čerpadla v celkové ceně 32 005 050 Kč za finanční podpory Evropské unie.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Populace Katovic se pohybuje nad úrovní 1 000 obyvatel již více než čtyři desetiletí.[9] K 31. prosinci 1974 měly Katovice zatím nejvíce obyvatel v historii, když zde trvale pobývalo 1 752 lidí. Zdánlivě skokový pokles počtu obyvatel přinesl rok 1991 (o více než 400 obyvatel). Fakticky byl pokles počtu obyvatel způsoben znovu obnovením obcí Krty a Mnichov a jejich oddělením od tehdejší střediskové obce Katovice.[10]

K 31. prosinci 2015 žilo v Katovicích 1 355 obyvatel, z toho 667 mužů a 688 žen. Věkové složení bylo následující:

0 - 15 let 15 - 64 let 65+ let
208 897 250

Průměrný věk tak činil 42,0 let.[11]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Budova ZŠ Katovice

Školství[editovat | editovat zdroj]

Na území městysu Katovice se nachází Základní a mateřská škola Katovice, zřizovaná městysem Katovice. V ní působí základní škola, která má jednu třídu v každém ročníku (devítiletka) a v jejím těsném sousedství se nachází objekt mateřské školy.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Centrem kultury v Katovicích je místní kulturní dům, nacházející se na Husově náměstí. Ten je uzpůsoben pro kulturní akce všeho druhu, např. plesy, koncerty, přednášky, výstavy, zasedání, nebo oslavy.

Každý rok Katovice nabízí velké množství kulturního vyžití pro všechny věkové kategorie a to nejen v prostorách kulturního domu, ale obzvláště během léta také po celém okolí městysu a jeho okolí. Mezi akce konané každoročně se například řadí:

  • Katovická pouť – pouť se koná vždy první víkend v květnu
  • Katovické vinohraní – posezení s Moravskou cimbálovou muzikou, ochutnávkou a prodejem moravského vína přímo od výrobců
  • Katovický otesánek – setkání řezbářů a dřevosochařů, vyřezávajících sochy ze dřeva, doprovázený workshopy
  • Běh muflonní stezkou – běh určený všem věkovým kategoriím, konaný v blízkosti Katovické hory
  • Ekologická rally Otava (ekorally) – navigační soutěž pro týmy, pořádaná místním autoklubem
  • Slavnostní rozsvěcování vánočního stromku na Husově náměstí
  • Letní kino na faře
  • Kuličkiáda
  • Maškarní ples

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším sportovním oddílem na území městyse je fotbalový klub SK Otava Katovice, který byl založen již roku 1928. Oddíl se skládá ze dvou mužstev mužské kategorie (SK Otava Katovice muži A, SK Otava Katovice muži B), dorosteneckého mužstva a mužstev žákovských a přípravkových kategorií. Muži A dosáhli největšího úspěchu historie, když vybojovali 2. místo v Jihočeském krajském přeboru mužů. To se jim povedlo hned dvakrát, a to v sezonách 1991/92 a 2015/16. Sportovní oddíl sídlí v ulici U hřiště 326 a na jeho areálu se nachází 2 travnatá hřiště (druh hřiště vzniklo rekonstrukcí bývalého škvárového hřiště), menší hřiště s umělou trávou, antukový tenisový kurt, kuželkářská dráha a hospoda.

Hokej[editovat | editovat zdroj]

Katovice mají své hokejové mužstvo HC Sokol Katovice, které hraje své domácí zápasy na zimním stadionu ve Strakonicích. V současné době hrají Okresní přebor strakonického okresu.

Tenis[editovat | editovat zdroj]

Na území městyse se nachází 2 tenisové kurty – antukový a kurt s umělým povrchem.

Volejbal[editovat | editovat zdroj]

Volejbal se hraje přes léto v areálu Podskalí, přes zimu v tělocvičně ZŠ Katovice. Trenérem mužů i žen je pan Karel Voldřich.

Kuželky[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 mají katovičtí kuželkáři vlastní kuželnu se 2 dráhami ve sportovním areálu U hřiště 326. Vedoucím kuželkářů je Jaroslav Tomšovic.

Pozoruhodnosti v městysi a okolí[editovat | editovat zdroj]

Severozápadně od Katovic se vypíná vrch Katovická hora (někdy také jmenovaný jako Kněží hora), na které se od 1. 12. 1985 nachází přírodní rezervace. Na vrcholu stálo mohutné slovanské hradiště Kněží hora, které společně s hradišti Hradec u Němětic, Hradec u Řepice a Hradiště u Libětic chránilo v 9. a na počátku 10. století strakonickou kotlinu.

Žižkův most u Katovické hory

U Katovické hory se také nachází Žižkův most, který zde údajně nechal vystavět Jan Žižka při tažení na hrad Rábí. Most je však výrazně mladší, byl postaven pro formanské vozy v 17. a 18. století. Dnes pod mostem žádná voda neteče, Březový potok byl při regulaci toku posunut blíže Kněží hoře. Březový potok, ve kterém ještě ve 30. letech 20. století žil rak říční, se asi o 400 dále vlévá do řeky Otavy. Značnou část vrchu zaujímá stejnojmenná přírodní rezervace.

Katovickou dominantou je kostel sv. Filipa a Jakuba. Kostel byl původně románský, během doby byl několikrát přestavován. Největší přestavbu ukončil stavitel Thomassio Rossi di Mendrisio v roce 1587. Má žlutou barvu, 4 boky, ale jen troje hodiny, protože při stavbě kostela obec Mnichov neinvestovala žádné peníze na stavbu, a tak jim katovičtí na jejich stranu nedali hodiny.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Katovicích (okres Strakonice).
Socha mistra Jana Husa na náměstí
  • Socha mistra Jana Husa na náměstí
  • Kaplička Jana Nepomuckého u mostu přes Otavu
  • Kostel sv. Filipa a Jakuba (Filipojakubský kostel)
  • Pomník na počest padlých lidí z Katovic ve válce pod sochou mr.Jana Husa
  • Deska na počest Viléma Guttefroida
  • Deska na počest Karla Křivánka
  • Deska na počest Josefa Jílka na Filipojakubském kostele
  • Deska na počest Josefa Jílka na Úřadě městyse Katovice
  • Kaplička za bytovými domy

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Josef Jílek (19. října 1908 – 20. dubna 1945) byl český katolický kněz, který působil v Katovicích v letech 1936–1942. Za druhé světové války se v Katovicích a Česticích (kde působil krátce před zatčením v roce 1942) zapojil do protinacistického odboje pod krycím jménem Jouzínek, byl členem buňky Karel odbojové organizace ÚVOD, pro kterou falšoval křestní listy a další dokumenty. 5. srpna 1942 byl zatčen a po necelých třech letech věznění sťat gilotinou. V roce 2008 proběhly v Katovicích oslavy 100. od jeho narození a na místní faře vzniklo Centrum P. Josefa Jílka (společný projekt Římskokatolické farnosti Katovice a občanského sdružení BEZ).

Plk. Ing. Karel Kuncipál (5. října 1926 – 8. března 2007) byl katovický rodák a předseda místního národního výboru (MNV) v letech 1981–1986. Roku 1966 byl jmenován kronikářem Katovic, ve které působil až do své smrti v roce 2007. Vychodil Měšťanskou školu ve Strakonicích, dále se vyučil strojním zámečníkem a nakonec vystudoval roku 1948 Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Písku. Jeho kronika byla několikrát oceněna, pravidelně vyhrával okresní soutěže a roku 1990 byla vystavena v Pantheonu Národního muzea v Praze po vyhodnocení celostátního kola kronikářské soutěže. Během života napsal i několik knih, jako například "A věky jdou", spolu s Eduardem Kolářem (katovickým knihovníkem z let 1955–1976, po němž současná knihovna nese jméno) "U nás doma. Městečko Katovice jak jej znáte i neznáte" a s manželkou Věrou také "Báje a pověsti od Otavy" a jiné. Za svoji literární činnost byl v roce 1996 přijat za člena Obce spisovatelů ČR. Dne 5. října 1996 byl jmenován za Čestným občanem Katovic za obětavou práci pro obec, kterou se zasloužil o všestranný rozvoj a udržení kulturních tradic obce, za dlouholetou práci kronikáře a za rozsáhlou literární a publikační činnost, do které se po léta promítá jeho láska k obci. V ten samý rok byl přijat jako člen do Obce spisovatelů ČR.[12][13]

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam představitelů obce Katovice.

V letech 1880–1945 se funkce hlavy obce nazývala starostou, v období 1945–1990 byla nahrazena funkcí předsedy místního národního výboru.

Seznam starostů a místostarostů Katovic od roku 1990:[14][15][16][17]

Začátek období Konec období Starosta Místostarosta
24. 11. 1990 24. 12. 1993 Karel Hejduk Věnceslava Petrášová (do 1. 7. 1991)

František Kropáček (od 11. 10. 1991)

19. 1. 1994 2. 12. 1994 František Kropáček Miroslav Špatný
2. 12. 1994 27. 11. 1998 Václav Veselka František Fábera (do 6. 3. 1996)

Jiřina Karasová (od 22. 5. 1996)

27. 11. 1998 16. 11. 2006 Tomáš Hajdušek Karel Němeček
16. 11. 2006 7. 11. 2014 Karel Karas Miroslav Kolářík
7. 11. 2014 Šárka Němečková Jindřich Zdráhal

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží v Katovicích

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Městem vedou silnice: I/22 DomažliceKlatovyHoražďoviceStrakoniceVodňany a silnice II/172: Katovice – VoleniceFrymburkSoběšiceStrašín.
  • Železnice
Městysem vede jedna železniční trať, a to Trať 190: PlzeňNepomukHoražďovice předměstí – StrakoniceRažiceProtivínČíčeniceČeské Budějovice.
Železniční Trať 190 Plzeň – České Budějovice je jednokolejná, elektrizovaná celostátní trať, částečně dvoukolejná (dvojkolejná v úseku: NepomukHoražďovice před. a ČíčeniceZliv). Provoz na trati byl zahájen v roce 1868.

Veřejná doprava

  • Autobusová doprava
Z městyse se můžete dostat přímou linkou například do: Strakonic, Sušice, Horažďovic, Střelských Hoštic, Prahy atd.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. www.czso.cz [online]. www.czso.cz, [cit. 2016-05-16]. Dostupné online.  
  3. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  4. Regionální agrární komora Jihočeského kraje. www.rakjk.cz [online].  [cit. 2016-09-16]. Dostupné online.  
  5. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  6. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  7. SEDMIDUBSKY(AT)HV.CZ, All: Tomáš Herza, e-mail: herza(at)hv.cz, Zdeněk Sedmidubský, e-mail:. Český hydrometeorologický ústav - hydrologická služba. hydro.chmi.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  8. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  9. Databáze demografických údajů za obce ČR | ČSÚ. www.czso.cz [online].  [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  10. Databáze demografických údajů za obce ČR | ČSÚ. www.czso.cz [online].  [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  11. Výstupní objekt VDB. vdb.czso.cz [online].  [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  12. ADMINISTRATOR. Osobnosti Katovic. katovice.cz [online].  [cit. 2016-09-15]. Dostupné online.  
  13. Plk. Ing. Karel Kuncipál | Kolářova knihovna Katovice. www.knihovnakatovice.g6.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  14. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  15. ADMINISTRATOR. Osobnosti Katovic. katovice.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  16. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  
  17. HANKOVEC, Martin. DigiArchiv of SRA Trebon - ver. 16.08.24. digi.ceskearchivy.cz [online].  [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]