Horažďovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horažďovice

Historické jádro města
Znak obce Horažďovice
znak
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0322 556254
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Horažďovice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 43,02 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 366 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 427 m n. m.
PSČ 341 01
Zákl. sídelní jednotky 20
Části obce 8
Katastrální území 9
Adresa městského úřadu Mírové náměstí 1
341 01 Horažďovice
Starosta Michael Forman
Oficiální web: www.sumavanet.cz/horazdovice
Ofic. web MÚ: www.muhorazdovice.cz
Email: urad@muhorazdovice.cz
Horažďovice
Horažďovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horažďovice jsou město v okrese Klatovy v západních Čechách. Leží mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m na levém břehu řeky Otavy a žije zde přibližně 5 400[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Dějiny města[editovat | editovat zdroj]

Původ obce – 14. století[editovat | editovat zdroj]

Počátek osídlení je spjat s hradištěm na Práchni. Nejstarší zprávy (z roku 1251), týkající se Horažďovic, hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. V roce 1292 byla osada povýšena na město králem Václavem II. Město získalo městská práva, zejména právo hradební, v krátké době bylo město opevněno a postavena tvrz. Město bylo vyňato ze soudu královského a stálo se městem poddanským v držení rodu Bavorů ze Strakonic. V roce 1307 nesouhlasil Bavor III. s volbou nového krále Rudolfa Habsburského. Nový král město obléhal, ale při obléhání 3. července 1307 zemřel na úplavici. Obléhání bylo přesto úspěšné, protože smrt krále byla během něj utajena.

Páni z Hradce a Švihovští[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1404 se stalo město majetkem pánů z Hradce. V období husitských bouří stálo město na straně táboritů i proti vlastní vrchnosti. Roku 1459 koupil panství rod pánů z Kocova, město získalo právo pořádat svatohavelské výroční trhy.

Později se panství stalo majetkem Půty Švihovského ze Švihova a Rýzmberka. V roce 1503 nechal postavit vodovod, dále nechal zřídit klášter minoritů a zavedl městské právo podle práva Starého Města pražského. Město též mělo právo várečné, Švihovští získali i právo na clo, mýto a druhý výroční trh – petropavelský.

Doba po Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

V době stavovského povstání v roce 1619 vyznávali majitelé panství víru českých bratří. Město bylo vypáleno císařským vojskem, přišly hlad a epidemie, panství bylo zkonfiskováno. Novým majitelem panství se stal přísně katolický rod Šternberků, který přispěl k rozvoji města. Byl přestavěn kostel i zámek a rozšířena městská práva. Od roku 1719 se majitelé města rychle střídali. V roce 1845 koupil panství kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova. Jeho rod vlastnil panství až do roku 1945 a velmi se zasloužil o rozvoj města. Jeho dcera, současná kněžna lichtenštejnská Marie Aglaé (*1940), zde strávila prvních pět let života a s městem udržuje vztahy, ale zejména Horažďovice často navštěvuje její starší bratr, profesor Ferdinand Kinský (*1934)

Prosperitu ale přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a nezlepšil se ani po zřízení odbočky do Sušice a Klatov.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Koncem druhé světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou Horažďovice třetím největším městem okresu Klatovy.

Průmysl i zemědělství jsou pouze lokálního významu. Roste podíl služeb, zejména zaměřených na turistiku.

Ve městě jsou dvě základní školy, Základní umělecká škola, Střední škola a Městské muzeum, kino, kulturní středisko, knihovna a plavecký bazén.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horažďovicích.
  • V severozápadním cípu historického centra stojí renesanční horažďovický zámek přestavěný z gotického hradu založeného Bavory ze Strakonic ve druhé polovině 13. století.[2] Sídlí v něm Městské muzeum.
  • Za městskými hradbami byl počátkem 16.století při starším kostele sv. Michala vystavěn gotický klášter františkánů observantů, roku 1621 císařem Ferdinandem II. přidělený řádu minoritů, který provedl barokní stavební úpravy včetně refektáře a roku 1814 sídlo opustil. Roku 1853 klášter převzala kongregace chudých školských sester, které chrám přesvětily na mariánský a roku 1933 daly přistavět hranolovou věž v západním průčelí.
  • Dochovaly se pozůstatky gotického městského opevnění.
  • Nedaleko města se nachází hradiště Prácheň datované do období mezi 11.13. stoletím.

Zaniklé památky[editovat | editovat zdroj]

  • Loretánská kaple - od roku 1659 stála na vrchu Stráž severně od centra města. Její zakladatelkou byla Ludmila hraběnka ze Šternberka. Roku 1691 žádali Šternberkové postoupení příslušného pozemku od města pro stavbu Božího hrobu a Kalvárie, ale záměr vybudovat zde poutní místo se neuskutečnil. Santa Casa byla uzavřena roku 1787 a poté byla přestavěna na obytný dům.[3]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Místní pán Půta Švihovský z Rýzmberka se rozhodl opravit kostel sv. Klimenta na vrchu Práchni. Během oprav mu ovšem došly peníze, a tak nechal zřídit sbírku a řekl, že ve stavbě nebude pokračovat, dokud lidé nenaplní penězi zvon, sňatý z opravovaného kostelíka. Zpočátku to šlo dobře, ale pak už lidé nechtěli přispívat a Půta musel peníze vymáhat. Když jeho biřicové obrali o poslední dva groše i ubohou vdovu, ta zaklela a zvon se i s penězi propadl do země, kde dlí dodnes. Hlídá ho černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží na hlavním silničním tahu č. 22 mezi Klatovy a Strakonicemi. Na hlavní trati Plzeň - České Budějovice leží nádraží Horažďovice předměstí, odkud vychází regionální trať do Domažlic.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Horažďovice, 1915

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Horažďovice, s. 165–166.  
  3. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WENIG Adolf: České pověsti, Praha: Olympia, 1975.
  • SMETANOVÁ Jaroslava: Spolkový život v Horažďovicích 1862 - 1918, bakalářská diplomová práce, Brno 2008 online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]