Horažďovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Horažďovice
Historické jádro města
Znak obce Horažďovice
znak
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0322 556254
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Klatovy (CZ0322)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Horažďovice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 43,02 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 344 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 427 m n. m.
PSČ 341 01
Zákl. sídelní jednotky 20
Části obce 8
Katastrální území 9
Adresa městského úřadu Mírové náměstí 1
341 01 Horažďovice
Starosta Michael Forman
Oficiální web: www.sumavanet.cz/horazdovice
Ofic. web MÚ: www.muhorazdovice.cz
Email: urad@muhorazdovice.cz
Horažďovice
Horažďovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Horažďovice - zámek

Horažďovice jsou město v okrese Klatovy v západních Čechách. Leží mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m na levém břehu řeky Otavy a žije zde přibližně 5 300[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Dějiny města[editovat | editovat zdroj]

Původ obce – 14. století[editovat | editovat zdroj]

Počátek osídlení je spjat s hradištěm na Práchni. Nejstarší zprávy (z roku 1251), týkající se Horažďovic, hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. V roce 1292 byla osada povýšena na město králem Václavem II. Město získalo městská práva, zejména právo hradební, v krátké době bylo město opevněno a postavena tvrz. Město bylo vyňato ze soudu královského a stalo se městem poddanským v držení rodu Bavorů ze Strakonic. V roce 1307 nesouhlasil Bavor III. s volbou nového krále Rudolfa Habsburského. Nový král město obléhal, ale při obléhání 3. července 1307 zemřel na úplavici. Obléhání bylo přesto úspěšné, protože smrt krále byla během něj utajena.

Páni z Hradce a Švihovští[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1404 se stalo město majetkem pánů z Hradce. V období husitských bouří stálo město na straně táboritů i proti vlastní vrchnosti. Roku 1459 koupil panství rod pánů z Kocova, město získalo právo pořádat svatohavelské výroční trhy.

Později se panství stalo majetkem Půty Švihovského ze Švihova a Rýzmberka. V roce 1503 nechal postavit vodovod, dále nechal zřídit klášter minoritů a zavedl městské právo podle práva Starého Města pražského. Město též mělo právo várečné, Švihovští získali i právo na clo, mýto a druhý výroční trh – petropavelský.

Doba po Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

V době stavovského povstání v roce 1619 vyznávali majitelé panství víru českých bratří. Město bylo vypáleno císařským vojskem, přišly hlad a epidemie, panství bylo zkonfiskováno. Novým majitelem panství se stal přísně katolický rod Šternberků, který přispěl k rozvoji města. Byl přestavěn kostel i zámek a rozšířena městská práva. Od roku 1719 se majitelé města rychle střídali. V roce 1845 koupil panství kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova. Jeho rod vlastnil panství až do roku 1945 a velmi se zasloužil o rozvoj města. Jeho dcera, současná kněžna lichtenštejnská Marie Aglaé (*1940), zde strávila prvních pět let života a s městem udržuje vztahy, ale zejména Horažďovice často navštěvuje její starší bratr, profesor Ferdinand Kinský (*1934)

Prosperitu ale přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a nezlepšil se ani po zřízení odbočky do Sušice a Klatov.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Koncem druhé světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou Horažďovice třetím největším městem okresu Klatovy.

Průmysl i zemědělství jsou pouze lokálního významu. Roste podíl služeb, zejména zaměřených na turistiku.

Ve městě jsou dvě základní školy, Základní umělecká škola, Střední škola a Městské muzeum, kino, kulturní středisko, knihovna a plavecký bazén.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horažďovicích.
  • V severozápadním cípu historického centra stojí renesanční horažďovický zámek přestavěný z gotického hradu založeného Bavory ze Strakonic ve druhé polovině 13. století.[2] Sídlí v něm Městské muzeum.
  • Za městskými hradbami byl počátkem 16.století při starším kostele sv. Michala vystavěn gotický klášter františkánů observantů, roku 1621 císařem Ferdinandem II. přidělený řádu minoritů, který provedl barokní stavební úpravy včetně refektáře a roku 1814 sídlo opustil. Roku 1853 klášter převzala kongregace chudých školských sester, které chrám přesvětily na mariánský a roku 1933 daly přistavět hranolovou věž v západním průčelí.
  • Dochovaly se pozůstatky gotického městského opevnění.
  • Nedaleko města se nachází hradiště Prácheň datované do období mezi 11.13. stoletím.

Zaniklé památky[editovat | editovat zdroj]

  • Loretánská kaple - od roku 1659 stála na vrchu Stráž severně od centra města. Její zakladatelkou byla Ludmila hraběnka ze Šternberka. Roku 1691 žádali Šternberkové postoupení příslušného pozemku od města pro stavbu Božího hrobu a Kalvárie, ale záměr vybudovat zde poutní místo se neuskutečnil. Santa Casa byla uzavřena roku 1787 a poté byla přestavěna na obytný dům.[3]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Místní pán Půta Švihovský z Rýzmberka se rozhodl opravit kostel sv. Klimenta na vrchu Práchni. Během oprav mu ovšem došly peníze, a tak nechal zřídit sbírku a řekl, že ve stavbě nebude pokračovat, dokud lidé nenaplní penězi zvon, sňatý z opravovaného kostelíka. Zpočátku to šlo dobře, ale pak už lidé nechtěli přispívat a Půta musel peníze vymáhat. Když jeho biřicové obrali o poslední dva groše i ubohou vdovu, ta zaklela a zvon se i s penězi propadl do země, kde dlí dodnes. Hlídá ho černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží na hlavním silničním tahu č. 22 mezi Klatovy a Strakonicemi. Na hlavní trati Plzeň - České Budějovice leží nádraží Horažďovice předměstí, odkud vychází regionální trať do Domažlic.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Horažďovice, 1915

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Horažďovice, s. 165–166. 
  3. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WENIG Adolf: České pověsti, Praha: Olympia, 1975.
  • SMETANOVÁ Jaroslava: Spolkový život v Horažďovicích 1862 - 1918, bakalářská diplomová práce, Brno 2008 online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]