Kolinec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kolinec
náměstí v Kolinci
náměstí v Kolinci
Znak městyse KolinecVlajka městyse Kolinec
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0322 556467
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSušice
Okres (LAU 1)Klatovy (CZ0322)
Kraj (NUTS 3)Plzeňský (CZ032)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 437 (2022)[1]
Rozloha48,72 km²
Nadmořská výška545 m n. m.
PSČ341 42
Počet domů685 (2021)[2]
Počet částí obce18
Počet k. ú.18
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa úřadu městyseKolinec 28
341 42 Kolinec
obeckolinec@mybox.cz
StarostaMgr. Pavel Princ
Oficiální web: www.kolinec.cz
Kolinec
Kolinec
Další údaje
Kód obce556467
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Kolinec (německy Kolinetz) se nachází v okrese Klatovy, Plzeňský kraj. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Leží na železniční trati Horažďovice předměstí – Domažlice.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní německý název městyse byl odvozen ze středněhornoněmeckého výrazů stetelîn či stetlîn, které označovaly, podobně jako staročeské slovo městec, malé místo nebo městečko. Jméno Kolinec vzniklo ve čtrnáctém století odvozením z latinského pojmenování Colonia, které bylo volným překladem původního názvu. V historických pramenech se jméno městečka objevuje ve tvarech: Staetlino (1290, 1312), Stedelins (1320), Colonia (1369), Colonicz (1384 až okolo roku 1405), Kolinecz (1380), Monori Colonia (1566), na Kolinczy (1610), na Kolinci (1615) nebo Kolinecz (1790).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doklady osídlení krajiny v okolí Kolince pocházejí ze šestého století, ovšem trvalejší sídla vznikla až v první polovině století třináctého.[4] První písemná zmínka o Kolinci pochází z roku 1290.[3] Roku 1656 získala tvrz i městečko Kateřina Eleonora z Klenové.[4]

V lesích nad Ovčínem probíhala do první třetiny 20. století těžba kvalitní šedomodré žuly. Je známo, že se tato žula dovážela i do Vídně (patrně z důvodu úzkých vazeb rodiny ireského hraběte Taaffeho na císařský dvůr) a byla využita ke stavbám některých honosných staveb.

Kolinec původně vůbec neměl mít napojení na železnici. To, že se tak nakonec nestalo a že železnice z Klatov nevedla původně plánovaným koridorem přes Velhartice, ale do Kolince, je zásluhou takřka výhradně hraběte Taaffeho (resp. jeho rodiny), který hodlal mít ke svému tehdejšímu pivovaru v Kolinci přivedenou železnici. Už bylo zapomenuto, že stavba železnice z Klatov byla na základě lobbingu hraběte Taaffeho „na poslední chvíli“ odkloněna směrem na Kolinec na přímý pokyn rakouského císaře; neobvyklost současné trasy železničních kolejí a "náhlost" změny trasy je do dnešní doby částečně patrná na cestě z Klatov u obce Běšiny. V obci byla a dosud je (a nově zrekonstruovaná) malebná nádražní budova s přilehlými menšími nádražními budovami.

V místě obce byla za komunismu plánována stavba menší vodní přehrady. Taktéž zde byla v padesátých letech dvacátého století nalezena českými geologickými průzkumníky ložiska uranu (zejména v kopcovité oblasti Ovčína), dočasně zde byly i umístěny malé vrtné věže. Nakonec však bylo vše odklizeno a záměr těžby záměrně nezveřejněn.

V roce 2014 proběhla rekonstrukce kolineckého koupaliště postaveného u řeky Ostružné ve třicátých letech dvacátého století. Městečko se několikrát objevilo televizním seriálu Policie Modrava, naposledy v režisérem Soukupem připravované sérii z roku 2021, kdy byly lokačními manažery vybrány nemovitosti na Novém ovčíně nedaleko železnice.

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[5]

Znak[editovat | editovat zdroj]

Znakem městyse je stříbrný lev (udává se též lvice) na červeném poli, což mj. odráží původní povahu a historii města coby královnina města se speciálním právním statutem (více svobod pro poddané než v jiných, kupř. feudálních nebo církevních městech).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 založil Václav Onder v Kolinci ševcovskou dílnu. Po znárodnění podniku výroba bot pokračovala pod vedením Miroslava Ondera. Rodině se dílna vrátila roku 1991, a od té doby v ní rodina Onderů provozuje obuvní firmu Redno Šumava.[6]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kolinci.
  • Empírový zámek Kolinec, v němž sídlí od roku 1920 místní základní škola. Postaven po roce 1565 na místě dřívějšího dřevěného panského sídla Václavem Vintířem z Vlčkovic. V roce 1666 vyhořel a zpustlý zámek přestavěla Kateřina Eleonora z Klenové. Po roce 1815 přestavěn empírově Karlem Pöttingem. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v něm byl pivovar hraběte Taaffeho, který vstoupil po vzniku Československa ve dvacátých letech do likvidace. V letech 1967–1969 byla budova upravena pro potřeby základní školy.
  • Kostel svatého Jakuba Většího se hřbitovem
  • V jeho blízkosti stojí dnešní knihovna, která bývala budovou školy
  • Židovský hřbitov na návrší v jihovýchodní části městysu (kopec Vidhošť)
  • Synagoga v místech dnešní prodejny na náměstí byla zbořena.
  • Barokní most se sochou svatého Jana Nepomuckého přes Kalný potok
  • Pomník obětem světových válek u budovy základní školy
  • Pomník 1. dělostřeleckému pluku Čs. samostatné obrněné brigády, který v obci „ukončil svou bojovou cestu“
  • Křížek u čp. 169, další křížek stojí u kostela
  • Kaplička v jihovýchodní části obce
  • Fara
  • V úpatí kopce Vidhošť je, podle pověstí zázračná, studánka.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Matyáš Borbonius z Borbenheimu (1556–1627), doktor lékařství a zemský lékař za Rudolfa II., básník, pobělohorský exulant[7]
  • Mistr Šimon Skála, děkan artistické fakulty pražské univerzity, současník Matyáše Borbonia
  • Jan Král (1823–1911), virtuos ve hře na housle, první houslista Stavovského divadla v Praze
  • Celestin Matějů (1880–1959), akademický malíř

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kolinec, s. 286. 
  4. a b Osidlování a vznik [online]. Úřad městyse Kolinec [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  5. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  6. KILIÁN, Milan. Kožené boty vyrábí už skoro sto let. Teď ale bojují o přežití. Deník.cz [online]. 2021-11-27 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  7. Matyáš Borbonius z Borbenheimu. Dva denníky Dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu. [s.l.]: Max Dvořák, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. 174 s. Dostupné online. Kapitola 1, s. 1–21. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]