Páni z Rožmitálu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Páni z Rožmitálu byli starý český vladycký rod, který se odloužil jako odnož od velkého rodu Buziců. Nazývali se podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem.

Erb pánů z Rožmitálu

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předek rodu, Jaroslav, patři mezi přední české pány a žil na přelomu 11. a 12. století. Držel březnické, rožmitálské a čížkovské panství.

Příslušníci rodu zastávali významné zemské úřady a množili svůj majetek.

  • Johana z Rožmitálu (asi 1430 - 1475) byla nejvýznamnější Jaroslavova sestra; na rozdíl od většiny členů rodiny vyznávala víru podobojí. Stala se druhou manželkou Jiřího z Poděbrad a českou královnou. I jako vdova uplatňovala svůj politický vliv. například při zasedání zemského sněmu, jemuž dokonce předsedala.
  • Zdeněk Lev z Rožmitálu (kolem 1470-1535) působil nejdříve jako karlštejnský purkrabí, a nejvyšší zemský soudce. V roce 1507 se stal nejvyšším purkrabím. Angažoval se v čele katolické strany. Zdědil po Bavorech ze Strakonic Strakonice, dále připojil Blatnou, přikoupil Zbiroh a Hořovice. Pokusil ze vyjmout Český Krumlov z jihočeského dominia, což se nepovedlo a on musel z funkce odstoupit. Vrátil se za panování Ferdinanda I., po třech letech musel opět rezignovat. Svá panství zatížil dluhy, neboť byl zvyklý žít životem velmože, musel je prodávat a zbyly po něm jen dluhy. Jeho majetek přešel na syny jeho bratra, Protivu a Lva, kteří jej dále rozmnožili, přidali například Písek, Rokycany, Přimdu. Zdeněk Lev měl dceru Annu.
  • Anna z Rožmitálu (1500 - 1563) se provdala za nejvyššího kancléře Adama I. z Hradce a žila na zámku v Jindřichově Hradci. V 31 letech ovdověla a spolu se svou švagrovou Annou se starala o rožmberské sirotky.

Následující členové rodu již majetek pouze vyženili či zdědili. Například Maxmilián dědil po Šelmbercích.

Adamův syn Jan Zdeněk Lev byl v roce 1580 vlastníkem Hrotovic a Konice. Měl tři syny: Maxmiliána, Jana a Zdeňka. Posledně dva jmenovaní byli popravení roku 1627 za účast v selské vzpouře. Maxmiliánův syn Zdeněk František Lev z Rožmitálu získal roku 1631 blanenské panství, které bylo lenním statkem olomouckých biskupů. Zdeněk roku 1634 zemřel a panství převzal jeho ještě nedospělý syn Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu. Ten skonal roku 1667 a otcův majetek zdědil nejstarší syn Zdeněk Václav, který však zemřel předčasně ve věku 20 let. Majetek tedy přešel na jeho bratry Františka Baltazara, Karla Maxmiliána a Bernarda Antonína, kteří pro tíživou finanční situaci byli nuceni blanenský statek v roce 1694 prodat rodu Gellhornů.

Potomstvo Karla Maxmiliána a Kateřiny Žeranovské ze Sezemic se přestěhovalo na přelomu 17. a 18, století do Slezska. Koncem 18. století zemřel poslední mužský potomek Bernard Antonín, jímž vymřel i celý rod.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Buziců, který tvoří černá kančí hlava ve zlatém poli, doplnili zlatou lvicí v modrém poli.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Haugvici, Smiřickými, Švamberky, Švihovskými z Rýzmberka či pány z Kunštátu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Rožmitálu, s. 132-133. 
  • Josef Pináček, Paměti města Blanska a okolních hradů, 1927
  • Simona Kotlárová, Páni z Rožmitálu, 2008

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]