Staročeština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Staročeština (stará čeština) označuje nejstarší fázi češtiny doloženou v písemných památkách. Fáze se vymezuje první polovinou 12. století, kdy staročeština navazuje na pračeštinu, až koncem 15. století, kdy nastupuje doba střední češtiny.

Raná fáze staré češtiny trvala do konce 13. století. V této době se ještě čeština objevuje značně torzovitě (na glosách a přípiscích), na začátku 13. století poprvé ve větách (zakládací listina litoměřické kapituly). Střední stará čeština je vymezována 14. stoletím, během kterého se objevila již větší psaná díla (Dalimilova kronika, Rožmberská kniha, v druhé polovině působí Tomáš Štítný ze Štítného). Posledním obdobím je čeština doby husitské (15. století).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Slovníky[editovat | editovat zdroj]

Gramatiky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAJDLOVÁ, Miloslava. Minulost a budoucnost Elektronického slovníku staré češtiny. In: Jazykovědné aktuality. Praha: Jazykovědné sdružení ČR, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-28. ISSN 1212-5326. Ročník 48, č. 1–2. S. 29–34. Archivováno 28. 3. 2018 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]