Chořov
| Chořov Chorzów | |
|---|---|
 Chořovská radnice | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°17′53″ s. š., 18°57′14″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | městský okres |
| Administrativní dělení | 5 městských částí |
  Chořov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 33,5 km² |
| Počet obyvatel | 106 846 (2021) |
| Hustota zalidnění | 3 189,4 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané, Němci a další |
| Náboženské složení | římští katolíci, luteráni a další |
| Správa | |
| Starosta | Andrzej Kotala |
| Vznik | 1934 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +48 32 |
| PSČ | 41-500 až 41-506 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chořov (polsky Chorzów 
[ˈxɔʐuf]IPA), historicky Králova Huť (polsky Królewska Huta, německy Königshütte) je město a městský okres v jižním Polsku ve Slezském vojvodství. Leží na historickém území Horního Slezska ve středu dvoumilionové katovické konurbace mezi Bytomí a Katovicemi. V samotném Chořově žilo v roce 2021 106 846 obyvatel[1]. Při sčítání lidu 2011 se 33,8 % obyvatel přihlásilo ke slezské národnosti,[2] ale většina z nich se také přihlásila k polské národnosti, takže 83,6 % obyvatel Chořova se přihlásilo k polské národnosti (v Polsku můžete uvést dvě národnosti).[zdroj?]
Město Chořov v dnešní podobě existuje od roku 1934, kdy byly ke Králově Huti připojeny obce Chořov, Maciejkowice a Nové Hajduky (Nowe Hajduki) a současně došlo k přejmenování celého nově vzniklého celku. Dějiny vesnice Chořov sahají do 13. století, kdežto Králova Huť vznikla na konci 18. století a městská práva získala v roce 1868. Vývoj města úzce souvisel s průmyslem, zejména hornickým a hutnickým. Dodnes jsou v provozu dvoje železárny – Huta Królewska (funguje nepřetržitě od roku 1799) patřící koncernu ArcelorMittal a Batory v majetku společnosti Alchemia SA. Také se zde v závodech Alstom Konstal vyrábějí železniční vozidla, hlavně tramvaje a vozy metra (tramvaje Konstal byly za socialismu nejrozšířenějším typem tramvaje v Polsku).
Na území Chořova se rozkládá Slezský park, v jehož areálu se nachází mj. Slezský stadion, Slezská zoologická zahrada a Hornoslezský etnografický park. Město je známo i fotbalovým klubem Ruch Chorzów.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dějiny obce Chořov sahají do 13. století. Její začátky se pojí s činností rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, který zde na důležité obchodní stezce z Vratislavi do Krakov nechal založit vesnici i s kaplí a špitálem. Lokační listina byla vydána Vladislavem I. Opolským v roce 1257[3]. Vesnice sdílela osudy Bytomského knížectví, s nímž se stala součástí zemí Koruny české a posléze Habsburské monarchie. První zmínka o Maciejkowicích pochází z roku 1498,[4] o Hajducích z roku 1627.[5] V roce 1742 se většina Horního Slezska, včetně území dnešního města, dostala pod nadvládu Pruska.
_(Zeno_Ansichtskarten).jpg)
Od 16. století se v oblasti začalo s těžbou stříbra, olova a železných rud. Velký průlom nastal v roce 1787, kdy chořovský farář Ludwik Bojarski objevil ložiska černého uhlí. Vznikl první důl Fürstine Hedwige, který patřil pod místní farnost. O dva roky později začala těžba na státním dole Prinz Karl von Hessen (Princ Karel Hesenský, od roku 1800 Königsgrube – Králův důl).[6] Roku 1799 se z iniciativy hraběte Friedricha Wilhelma von Redena začaly budovat železárny Königshütte (tedy „Králova huť” na počest Fridricha Viléma III.) a kolem dnešní ulice Kalidego vyrostla začátkem 19. století první dělnická kolonie (roku 1802 čítala 18 domů). Církevní majetek, včetně řádu Božího hrobu, jemuž doposud patřila vesnice Chořov, přešel v roce 1810 do vlastnictví pruského státu. V letech 1826–1830 byla v okolí dnešní ulice Wolności z iniciativy hornohajduckého podnikatele Erdmanna Sarganka založena kolonie Erdmannswille.[3] Význam této ulice vzrostl po zprovoznění Hornoslezské dráhy se stanicí Königshütte in Schwientochlowitz umístěné na pomezí Świętochłowic a Horních Hajduků (již neexistuje, roku 1913 byla nahrazena dnešním nádražím Chorzów Batory). Kolem jižní části ulice se od roku 1857 vyvíjela osada Neu-Heiduk (Nowe Hajduki).[7] Ve stejné době začala výstavba kolonie Klimsawiese (Klimzowiec).[8]
17. července 1868 bylo několik osad a kolonií sloučeno do jedné městské obce s názvem Königshütte neboli Králova Huť, která čítala zhruba 14 tisíc obyvatel. Do roku 1905 se počet obyvatel zvýšil na 66 tisíc.[3] Kolem dnešní ulice Wolności a nádraží na železniční trati do Bytomi, jež bylo zprovozněno roku 1872 (dnes Chorzów Miasto), vyrostlo postupně nové městské centrum. V roce 1873 byla dokončena budova radnice u nově vytyčeného hlavního náměstí[9] a z přelomu 19. a 20. století pocházejí ikonické stavební památky Královy Huti: pošta (1892), hotel Graf Reden (1901, nyní divadlo Teatr Rozrywki) či tržnice (1905). Roku 1894 začaly po městě jezdit tramvaje.[3] Rozvoj Dolních a Horních Hajduků, jež byly sloučeny do jedné obce s názvem Bismarckhütte v roce 1903, souvisel především se založením Bismarckových železáren (Bismarckhütte) v roce 1873 a Rütgersovy továrny na dehet (Rudolf Rütgers Chemische Fabrik für Theerprodukte) v roce 1888.[5] Roku 1916 byly založeny chořovské dusíkárny.[10]
Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo v Králově Huti 72 641 obyvatel, z toho 54,1 % německojazyčných a 34 % polskojazyčných (k polskému jazyku se řadilo i hornoslezské nářečí, dále zvláštní kategorii představovali „dvoujazyční”, již tvořili 11,5 % obyvatelstva). Bismarckhütte čítala 22 687 obyvatel (45,9 % německo-, 48,6 % polsko- a 5,2 % dvoujazyčných), Neu-Heiduk 6 240 (41,6 % německo-, 49,7 % polsko- a 8,4 % dvoujazyčných), vesnice a statek Chořov (Chorzow) dohromady 11 152 (19,7 % německo-, 76,2 % polsko- a 3,6 % dvoujazyčných) a Maciejkowice (Maczeikowitz) 1 347 (13,5 % německo- a 81 % polskojazyčných, 5,5 % s jiným jazykem).[11] Celkem tedy na území dnešního města žilo 114 067 obyvatel, více než v současnosti.
.jpg)
Po první světové válce bylo Horní Slezsko sporným územím mezi Německem a Polskem. V hornoslezském plebiscitu se 74,7 % hlasujících v Králově Huti vyslovilo pro setrvání v Německu,[12] ovšem při konečném rozdělení regionu v roce 1922 město připadlo polskému státu, stejně tak ostatní obce. 1. června 1934 byly Králova Huť a Chořov s Maciejkowicemi sloučeny do jednoho správního celku, který byl pojmenován Chořov (Chorzów). Volba názvu navzdory velikostnímu poměru mezi jednotlivými částmi padla ve snaze zbavit se německé symboliky obsažené v názvu „Králova Huť”, kde se králem míní pruský vladař. Roku 1937 byly připojeny Nowe Hajduki a k 1. dubnu 1939 Wielkie Hajduki (dřívější obec Bismarckhütte), čímž město získalo dnešní podobu.[3] Bylo největším městem autonomního Slezského vojvodství, dokonce v té době větším než Katovice. Populačního maxima pak dosáhlo v roce 1977 se 156 tisíci obyvatel.[13]
Mezi milníky chořovské historie po roce 1945 patří zejména výstavba Slezského parku (dříve Vojvodský park kultury a oddechu) započatá v roce 1951 včetně zoologické zahrady (1954), planetária (1955), Slezského stadionu (1956), lunaparku (1959), lanovky Elka (1967) i Hornoslezského etnografického parku (1975), a také urbanistické proměny v souvislosti s rozšiřováním dopravní sítě: roku 1979 byl dokončen průtah městem ve směru na Bytom s 400metrovou estakádou protínající přímo hlavní náměstí u radnice[14] a mezi lety 1994 až 2001 proběhla výstavba chořovského úseku Silničního diametru katovické konurbace (Drogowa Trasa Średnicowa)[15]. Zároveň se Chořov silně potýkal s fenomény typickými pro celé Horní Slezsko: perzekuce místního národnostně nevyhraněného obyvatelstva v prvních poválečných létech, od poloviny 50. let masivní emigrace do Západního Německa vynahrazovaná přílivem dělníků z centrálního a východního Polska (tzv. werbusů) a po roce 1989 strukturální krize zapříčiněná útlumem průmyslu.
Mezi největší podniky ve městě v období socialismu patřila Huta Kościuszko (dřívější Königshütte, dnes jako Huta Królewska spadá pod společnost ArcelorMittal), Huta Batory (dřívější Bismarckovy železárny, dnes rozděleno na několik podniků v rámci společnosti Alchemia S.A.), Zakłady Azotowe Chorzów (dusíkárny), Zakłady Chemiczne Hajduki (bývalá Rütgersova továrna na dehet, zanikla v roce 2012), černouhelný důl Barbara-Chorzów (uzavřen 1993), černouhelný důl Prezydent (uzavřen 1995) a továrna na výrobu ocelových konstrukcí Konstal, která vznikla odštěpením od Královy huti. Konstal se specializoval na výrobu drážních vozidel a na stavbu mostů, vzešel z něj mj. nejpopulárnější typy tramvajových vozů v poválečném Polsku Konstal N a Konstal 105Na. V současnosti patří pod společnost Alstom.
V letech 1992–2011 se na katastru Chořova na okraji Slezského parku rozkládal areál Mezinárodních katovických veletrhů. V lednu 2006 zde došlo ke stavební katastrofě, při níž zemřelo 65 lidí.[16][17]
Městské části[editovat | editovat zdroj]
V současnosti se Chořov nedělí na samosprávné městské části s výjimkou Maciejkowic, které mají zvláštní status „pomocné jednotky obce“ (jednostka pomocnicza gminy). V povědomí se ale dodnes udržuje administrativní členění platné před rokem 2009:
- Centrum (Chorzów I) – zahrnuje jižní část bývalého města Králova Huť, Hajduki Nowe a čtvrť Klimzowiec
- Chorzów II, hovorově Cwajka – zahrnuje severní část bývalého města Králova Huť, hranicí mezí I. a II. městskou částí tvořila železníční trať Chořov – Bytom
- Chorzów Stary (Chorzów III) – zahrnuje bývalé vesnice Chořov a Maciejkowice
- Chorzów-Batory (Chorzów IV) – zahrnuje bývalou obec Wielkie Hajduki / Bismarckhütte
Mimo čtyři městské části se nacházel areál Vojvodského parku kultury a oddechu, což mělo zdůrazňovat jeho nadměstský význam.
Památky a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Park Śląski (Slezský park), do roku 2012 oficiálně Vojvodský park kultury a oddechu Jerzyho Ziętka (Wojewódzki Park Kultury i Wypoczynku im. gen. Jerzego Ziętka) – park o rozloze 535 ha založený na podnět tehdejšího místovojvody a významného stranického činitele Jerzyho Ziętka v roce 1951 cílem vytvořit „zelená plíce” katovické konurbace
- Slezská zoologická zahrada (Śląski Ogród Zoologiczny); před hlavním vchodem se nachází ikonická socha Žirafa z roku 1959
- Slezské planetárium (Planetarium Śląskie)
- Slezský stadion (Stadion Śląski)
- Lunapark Legendia, do roku 2013 Slezský lunapark (Śląskie Wesołe Miasteczko)
- Lanová dráha Elka, jež spojuje lunapark a stadion (2,2 km)
- Rozárium – růžová zahrada o rozloze 7 ha
- Výstavní síň Klobouk (Kapelusz) ve tvaru evokujícím dámský klobouk, stavba z roku 1968
- Hornoslezský etnografický park (Górnośląski Park Etnograficzny) s památkami lidového stavitelství 18. až 20. století z oblasti Horního Slezska (včetně Těšínska) a Dąbrowské pánve
- Radnice – sídlo městského úřadu na hlavním náměstí (Rynek), za svou současnou podobu vděčí funkcionalistické přestavbě v letech 1927–1929
- Ulice Wolności (Svobody) – hlavní kompoziční osa bývalého města Králova Huť s řadou činžovních domů z přelomu 19. a 20. století, částečně pěší zóna
- Hlavní pošta (Wolności 2) – novogotická veřejná budova postavená v letech 1891–1892 a rozšířena o severní křídlo v roce 1911
- Kostel svaté Hedviky (Wolności 53) – novorománský katolický kostel z roku 1873
- „Mrakodrap“ (Wolności 41a) – devítipodlažní funkcionalistická budova dokončena v roce 1937, která byla původně sídlem městské spořitelny
- Kostel svaté Barbory (3 Maja 20) – novogotický katolický kostel postavený mezi lety 1851 až 1859
- Teatr Rozrywki – hudební divadlo, jehož sídlem je budova někdejšího hotelu Graf Reden z roku 1901 na rohu ulic Konopnickiej a Katowicka
- Kalideho dům v ulici Kalidego 1 – pozůstatek nejstarší dělnické kolonie ve městě vystavěné před rokem 1802; rodný dům sochaře Theodora Erdmanna Kalideho (1801–1863)
- Pomník Friedricha Wilhelma von Redena, průkopníka hornoslezského průmyslu, v Sadech hutníků (Plac Hutników) – odlitý v roce 1853 podle návrhu Theodora Erdmanna Kalideho, po druhé světové válce byl odstraněn a obnoven v roce 2002
- dále řada činžovních domů, familoků, veřejných budov a kostelů z 19. a 20. století roztroušených po celém městě
-
Slezský park z pohledu lanovky
-
Slezské planetárium
-
-
Hlavní pošta
-
Mrakodrap
-
Kostel svaté Barbory
-
Divadlo Teatr Rozrywki
-
Redenův pomník
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Nádraží Chorzów Batory v jižní částí města leží na železniční magistrále Katovice – Vratislav, historické Hornoslezské dráze, která je nyní součástí III. panevropského koridoru. Odbočuje z ní vedlejší trať do Bytomi, jež prochází centrem a nachází se na ní stanice Chorzów Miasto (Chořov-město) a Chorzów Stary (Starý Chořov). Podle jízdního řádu 2021/2022 měl Chořov přímé spojení mj. s Varšavou, Krakovem, Vratislaví, Bělostokem, Poznaní a Štětínem. Regionální dopravu zajišťuje společnost Koleje Śląskie (Slezské dráhy).
Silniční páteř města tvoří ulice Katowicka, která vede od hranice s Katovicemi ke hranicí s Bytomí a protíná přímo historické centrum. Je součástí národní silnice (droga krajowa) č. 79. Jižní částí (čtvrti Klimzowiec a Nowe Hajduki) prochází Silniční diametr katovické konurbace (Drogowa Trasa Średnicowa). Městská hromadná doprava je zajišťována v rámci integrovaného systému katovické konurbace (Zarząd Transportu Metropolitalnego, ZTM). Ve městě jezdí jak autobusy, tak tramvaje.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Kurt Alder (1902–1958) – chemik, nositel Nobelovy ceny z roku 1950 za objev a rozvoj syntézy dienů
- Gerard Cieślik (1927–2013) – fotbalista, člen polské fotbalové reprezentace v letech 1946–1959, jeden z nejlepších hráčů v historii polské kopané
- Eugeniusz Faber (1939–2021) – fotbalista, člen polské fotbalové reprezentace v letech 1959–1969
- August Froehlich (1891–1942) – římskokatolický kněz, oběť koncentračního tábora Dachau
- Bartosz Gelner (* 1988) – herec
- Halina Górecka (* 1938) – sprinterka, získala zlatou (1964) a bronzovou (1960) olympijskou medaili
- Monika Hojniszová-Staręgová (* 1991) – biatlonistka, bronzová medailistka olympijských her 2013
- Theodor Erdmann Kalide (1801–1863) – sochař, představitel tzv. berlínské sochařské školy
- Oswald Kaduk (1906–1997) – nacistický zločinec, Rapportführer koncentračního tábora Auschwitz
- Wojciech Kuczok (* 1972) – spisovatel, básník, scenárista a filmový kritik
- Olgierd Łukaszewicz (* 1946) – herec
- Antoni Piechniczek (* 1942) – fotbalista a fotbalový trenér, člen polské fotbalové reprezentace v letech 1967–1969 a její trenér v letech 1980–1986
- Tino Schwierzina (1927–2003) – politik, poslední primátor Východního Berlína v letech 1990–1991
- Hanna Schygulla (* 1943) – herečka
- Adam Taubitz (* 1967) – jazzový houslista a hudební skladatel
- Gerhard Wagner (1888–1939) – ministr zdravotnictví a hlavní lékař (Reichsärzteführer) nacistického Německa, spolutvůrce Norimberských zákonů
- Franz Waxman (1906–1967) – hudební skladatel a dirigent, dvojnásobný držitel Oscara za hudbu k Sunset Blvd. a A Place in the Sun
- Henryk Wieczorek (* 1949) – fotbalista, člen polské fotbalové reprezentace v letech 1973–1979
.jpg)
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2021 roku [online]. Główny Urząd Statystyczny (Hlavní statistický úřad PR), 2021-07-22 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Narodowość śląska w powiatach wg GUS [online]. Stowarzyszenie Osób Narodowości Śląskiej, 2013-07-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b c d e Chorzów: Historia miejscowości [online]. Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN [cit. 2022-02-27]. (Wirtualny Sztetl). Dostupné online. (polsky)
- ↑ NOPARLIK, Przemysław. Maciejkowice w średniowieczu. Przyczynek do dziejów miejscowośc. Chorzów: Muzeum w Chorzowie, 2020. (Zeszyty Chorzowskie; sv. 20). S. 43–54. (polsky)
- ↑ a b Historia dzielnicy Hajduki [online]. mojchorzow.pl [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ NOWAK, Jacek; WRÓBLEWSKI, Piotr. Co się działo we wsi Chorzów przed plebiscytem? Kościół – przemysł – rolnictwow perspektywie socjologii wizualnej. In: Rocznik 7. Chorzów: Muzeum Górnośląski Park Etnograficzny, 2019. S. 21. (polsky)
- ↑ SEIDEL, Stanisław. Historia Nowych Hajduk (obecnej dzielnicy miasta Chorzowa). Młody Krajoznawca Śląski. Pisemko Szkolnych Kół Krajoznawczych Śląskich. 1938-06, roč. 6, čís. 37, s. 13. Dostupné online [cit. 2022-02-28]. (polsky)
- ↑ ŁADUNIUK, Anna. Klimzowiec w Chorzowie: poznajcie historię osiedla [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2014-03-26 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Rynek w Chorzowie dawniej i dziś. Poznajmy historię chorzowskiego rynku i zobaczmy, jak się zmieniał [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2019-06-14 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Historia [online]. Grupa Azoty Chorzów [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 3–4, 22–23. (německy)
- ↑ Die Volksabstimmung in Oberschlesien 1921: Kreis Königshütte [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-04.
- ↑ URBAN, Martyna. To są wybitni chorzowianie – chluba miasta. O kim mowa? Laureaci Nagrody Nobla i Nike, czy zdobywcy Oscara [online]. chorzow.naszemiasto.pl, 2021-08-09 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ KRZYŻYK, Olga; TROJOK, Karina. Estakada w Chorzowie to symbol. Pamiętacie jak wyglądała? Estakada z końca lat 70. zmieniła oblicze Chorzowa. Podzieliła rynek [online]. Dziennik Zachodni, 2020-06-28 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Historia [online]. DTŚ SA [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ OSADNIK, Patryk. 14 lat temu zawaliła się hala. Co zostało z dawnych Międzynarodowych Targów Katowickich? [online]. Dziennik Zachodni, 2020-01-24 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Międzynarodowe Targi Katowickie sp. z o.o. [online]. Krajowy Rejestr Sądowy [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chořov na Wikimedia Commons - Chorzow.eu – oficiální webové stránky městského úřadu v Chořově (polsky)
- Heslo Königshütte/Chorzów v Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (Online lexikon kultury a dějin Němců ve východní Evropě) (německy)
- Chořov na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
