Slezština (lechický jazyk)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slezština
(ślůnsko godka / ślōnskŏ gŏdka)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníPolsko:
Slezské vojvodství
Opolské vojvodství
Česko:
Moravskoslezský kraj
Německo, Spojené státy (Texas)
Počet mluvčíchkolem 500 tisíc
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorRada slezského jazyka (Rada Ślōnskigo Jynzyka)
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3szl
Ethnologueszl
Wikipedie
szl.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nářečí slezštiny podle Alfreda Zaręby
Slezština ve veřejném prostoru: vývěsný štít Květinářství: květiny a dárky s typickými lexikálními germanismy
Slezština ve veřejném prostoru: výstražný nápis Dej pozor na tramvaj na chodníku v Chořově
Dvojjazyčný slezsko-český nápis v Jablunkově, slezština zapsaná alternativním těšínským zápisem

Slezština je západoslovanský jazyk používaný v Horním Slezsku, v současnosti menšinově. Patří k lechické větvi stejně jako polština a kašubština, vykazuje však mnoho společných rysů s češtinou či slovenštinou a zejména v oblasti slovní zásoby a syntaxe je silně poznamenána německými vlivy.

Status slezštiny je sporný. Ve 20. století ji většina jazykovědců řadila mezi dialekty polštiny a demografické změny po druhé světové válce, jakož i asimilační politika státu, se negativně odrazily na vitalitě jazyka.[1] Současná běžně mluvená podoba kolísá od „čisté“ slezštiny, která je pro Poláky méně srozumitelná než slovenština pro Čechy, přes jazyk smíšeného typu po regionálně zabarvenou polštinu s určitým přízvukem a specifickou slovní zásobou (pak se dá slezština považovat za dialekt polského jazyka).[2] V Česku se slezština používá zejména na západním Těšínsku, kde je silně ovlivňována češtinou a samotnými uživateli nejčastěji označována jako ponašymu.[3]

Ve 21. století zesílily snahy o kodifikaci spisovné slezštiny a nastal rozmach slezsky psané literatury, slezština se též stále více začala objevovat na internetu a ve veřejném prostoru.[4][5][6][7] Při sčítání lidu v roce 2021 se k ní jako obcovací řeči (jako jediné anebo společně s polštinou) přihlásilo 457,9 tisíc obyvatel Polska[8], pro české území podrobné údaje nejsou dostupné, protože deklarace slezského mateřského jazyka byly sčítány spolu s češtinou. Otázka uznání slezštiny menšinovým jazykem je zejména v Polsku dlouhodobě předmětem politického sporu, který částečně souvisí s problematikou slezské národnosti a požadavků na autonomii Horního Slezska. V roce 2019 polský parlament počtvrté zamítl poslanecký návrh zákona na přiznání slezštině statutu regionálního jazyka, další návrh byl podán v únoru 2020.[9][10]

Podle klasifikace Alfreda Zaręby, autora Jazykového atlasu Slezska (Atlas językowy Śląska, 1969–1996), se tradiční slezština dělí na deset nářečních skupin: kluczborskou, opolskou, nemodlínskou, prudníckou, hlivickou, hlivicko-opolského pomezí, slezsko-malopolského pomezí, těšínskou, jablunkovskou a slezsko-lašského pomezí.[11] Alternativní členění navrhl Stanisław Bąk, jenž vymezil osm nářečních skupin: dolnoslezskou, opolskou, strzeleckou, nemodlínskou, hornohlohovskou, hlivickou, těšínskou a slezsko-malopolského pomezí.[12] S ohledem na současnou sociolingvistickou situaci se hovoří o třech základních interdialektech slezského jazyka: severozápadním (opolském), centrálním (v katovické a rybnické konurbaci a přilehlých oblastech tzv. průmyslového Horního Slezska) a jižním (na Těšínsku).[13][14] Někteří považují za součást slezštiny rovněž lašská nářečí, která však patří již k česko-slovenské větvi.[15] Slezština se též částečně používá mezi hornoslezskými emigranty v Německu a ve Spojených státech, kde existuje její zvláštní varianta: texaská slezština.

Pravopis a výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že slezština není oficiálně kodifikována, neexistuje jednotný způsob zápisu. V současnosti je nejrozšířenější variantou slabikářový pravopis (ślabikŏrzowy szrajbunek) navržený skupinou jazykovědců pod vedením Jolanty Tamborové v roce 2009 a zpopularizovaný spolkem Pro Loquela Silesiana při vydání Hornoslezského slabikáře (Gōrnoślōnski ślabikŏrz) v roce 2011. Často se používá též Steuerův pravopis (Steuerowy szrajbůnek), který vychází ze zápisu používaného v první polovině 20. století Felixem Steuerem, badatelem sulkovského nářečí.

Slabikářový pravopis obsahuje třicet tři písmena a dvanáct spřežek:

  • A
  • Ã – nazální [ã]IPA přítomné v západoslezských nářečích
  • B
  • C
  • CH – není samostatným písmenem, uvádí se po C
  • CZ – tvrdé [ʈ͡ʂ]IPA
  • Ć – měkké [t͡ɕ]IPA, před samohláskou CI
  • D
  • DZ
  • – měkké [ɖ͡ʐ]IPA, před samohláskou DZI
  • – tvrdé [d͡ʑ]IPA
  • E – výslovnost může kolísat mezi širokým [ɛ]IPA a úzkým [e]IPA, zúžená výslovnost je běžná zejména na konci slov
  • F
  • G
  • H – v současnosti vlivem polštiny zanikl u většiny mluvčích rozdíl mezi [h]IPA a [x]IPA (ch), jedná se o alofony
  • I – „měkké“ [i]IPA, používá se také ke změkčení předchozí souhlásky, např. mioł ('měl'), piyńć ('pět')
  • J
  • K
  • L
  • Ł[w]IPA
  • M
  • N
  • Ń[ɲ]IPA (ň), před samohláskou NI
  • O – široké [ɔ]IPA
  • Ō – úzké [o]IPA
  • Ô – prelabializované [wɔ]IPA (řidčeji [wo]IPA) na začátku slov: ôkno ('okno'), ôdewrzić ('otevřít')
  • Ŏ – pro označení odlišné výslovnosti kontinuant dlouhého <á> na Opolsku oproti ostatním slezským nářečím: farŏrz ('farář') – na Opolsku vyslovováno farouř, ve zbytku Horního Slezska faroř
  • Õ – pro označení nazální výslovnosti hlásky <o> na Opolsku, případně odlišné koncovky <–e> nebo <–ym> na Těšínsku, na konci slov v některých gramatických tvarech oproti ostatním nářečím: to je Wikipedyjŏ ('tohle je Wikipedie') vs. czytōm Wikipedyjõ ('čtu Wikipedii')
  • P
  • R – standardně alveolární vibranta [r]IPA jako v češtině
  • RZ – u většiny mluvčích totožné s [ʐ]IPA (ve znělé pozici) nebo [ʂ]IPA (v neznělé pozici), starší výslovnost [r̝̊]IPA (jako české <ř>) se zachovala u části mluvčích zejména na Těšínsku
  • S
  • SZ – tvrdé [ʂ]IPA
  • Ś – měkké [ɕ]IPA, před samohláskou SI
  • T
  • U
  • W[v]IPA (v)
  • Y – „tvrdé“ [ɨ]IPA, v některých pozicích může též označovat úzké [e]IPA
  • Z
  • Ź – měkké [ʐ]IPA, před samohláskou ZI
  • Ż – tvrdé [ʑ]IPA

Písmena Ã, Ŏ, Õ jsou nepovinná a v mnoha textech se vynechávají, jelikož pro centrální část Horního Slezska, odkud pochází nejvíce slezsky píšících autorů, nemají žádnou fonetickou hodnotu.

Steuerův pravopis se liší v následujících bodech:

  • pro nazální [ã]IPA přítomné v západoslezských nářečích používá spřežku AU
  • pro změkčení předchozí souhlásky používá J místo I, např. mjoł ('měl'), pjyńć ('pět')
  • hlásky [t͡ɕ]IPA, [ɖ͡ʐ]IPA, [ɳ]IPA, [ɕ]IPA a [ʐ]IPA označuje pouhým Ć, , Ń, Ś, Ź i před samohláskami
  • místo Ō používá Ů a místo Ô spřežky UO (pro [wɔ]IPA) a (pro [wo]IPA)
  • nepoužívá vůbec písmena Ŏ a Õ

Dále se zejména na Těšínsku používají alternativní způsoby zápisu vycházející z polského nebo českého pravopisu. Slezská foneticka ortografie populární na začátku 21. století, ve které je napsána část hesel slezské Wikipedie, kombinuje prvky Steuerova pravopisu a češtiny: místo spřežek <cz>, <sz>, <rz> a písmena <ż> používá <č>, <š>, <ř> a <ž>.

Ukázky[editovat | editovat zdroj]

Prohlášení spolku Uotwarty Ślůnsk[editovat | editovat zdroj]

Facebookový příspěvek spolku Uotwarty Ślůnsk (Otevřené Slezsko) komentující aktuální politické dění (2022, Steuerův pravopis):[16]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

Ślůnzoki to je nojwjynkszo, choćoż durch ńyuznowano, myńszość we Polsce. Je nos poraset tauzynůw, můmy swoja godka, kultura, historyczno pamjyńć a swoja tůżsamość. Uo to wszyjsko śe starůmy, to wszyjsko chcymy flyjgować.

Skuli tego důmogůmy śe wpisańo nos na wykoz etńicznych myńszośći. Tak jak Łymkůw, Karajimůw, Růmůw a Tatarůw. Tak, coby'chmy mjeli insztrumynta uobrůny swojij kultury. Tak, coby'chmy mjeli wjynksze szanse przetrwać. Tak, coby nasze wnuki durch bůły Ślůnzokami.

Skuli tego ńy zgodzůmy śe ze słowami ńykerych politikerůw, iże «Ślůnzoki chcům jyno sztatusu regjůnalnyj godki i ńic wjyncyj». Sztatus regjůnalnyj godki to je yno půłstrzodek, kery pozwolo flyjgować yno jedyn aspekt ślůnskij tůżsamośći.

Moc krziwdy przińůsła naszymu norodowi historyjo – wyćyrpjeli'chmy uod Mjymcůw, uod Polokůw, uod Rusůw. Terozki Polska mo szansa ta krziwda zbajstlować.

To śe nům noleży!

Slezané jsou největší, i když stále neuznanou menšinou v Polsku. Je nás několik set tisíc, máme svůj jazyk, kulturu, historickou paměť a identitu. O to se snažíme, to je vše, čeho si chceme vážit.

Proto požadujeme, abychom byli zařazeni na seznam etnických menšin. Stejně jako Lemkové, Karaimové, Romové a Tataři. Abychom měli nástroje na obranu naší kultury. Abychom měli větší šanci na přežití. Aby naši vnuci byli stále Slezané.

Proto nesouhlasíme se slovy některých politiků, že „Slezané chtějí pouze statut regionálního jazyka a nic víc“. Status regionálního jazyka je jen polovičním opatřením, které umožní pěstovat pouze jeden aspekt slezské identity.

Historie přinesla našemu národu mnoho zla – trpěli jsme od Němců, od Poláků, od Rusů. Nyní má Polsko šanci tuto chybu napravit.

Zasloužíme si to!

Ślązacy to największa, chociaż ciągle nieuznawana, mniejszość w Polsce. Jest nas kilkaset tysięcy, mamy swój język, kulturę, pamięć historyczną i swoją tożsamość. O to wszystko się staramy, to wszystko chcemy pielęgnować.

Dlatego domagamy się wpisania nas do wykazu mniejszości etnicznych. Tak jak Łemków, Karaimów, Romów i Tatarów. Tak, abyśmy mieli instrumenty obrony swojej kultury. Tak, abyśmy mieli większe szanse przetrwać. Tak, aby nasze wnuki wciąż były Ślązakami.

Dlatego nie zgadzamy się ze słowami niektórych polityków, że «Ślązacy chcą tylko statusu języka regionalnego i niczego więcej». Status języka regionalnego to jedynie półśrodek, który pozwoli pielęgnować tylko jeden aspekt śląskiej tożsamości.

Wiele krzywdy przyniosła naszemu narodowi historia – wycierpieliśmy od Niemców, od Polaków, od Rosjan. Teraz Polska ma szansę tę krzywdę naprawić.

To się nam należy!

Vánoční koleda[editovat | editovat zdroj]

Vánoční koleda Charlese Dickense v překladu Grzegorze Kulika (2017, slabikářový pravopis):[17]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

Hned ale wieże zawołały wszyjskich dobrych ludzi do kościoła i ôni zarŏz skŏkali bez ulice we nojlepszych ancugach i klajdach, i ze swojimi nojszczyńszliwszymi gymbami. Ôrŏz niyporachowane dziesiōntki ludzi wysuły sie ze ajnfartōw ze swojimi wieczerzami, co je nieśli do piekŏrzy. Mŏra wyglōndała zaciekawiōnŏ tymi ludźmi, bo stoła ze Scrooge'ym we dźwiyrzach i ôdkrywała jejich koszyki, i posuwała wieczerze kadzŏkym ze swojij fakle. A to była niyōbyczajnŏ zorta fakle, pōniywŏż rŏz abo dwa, kej szło słyszeć słowa pogorszyniŏ miyndzy tymi, co sie strzaśli, mŏra posuła im kadzidłym gowy i im dobrŏ launa zarŏz wrŏcała, bo hned gŏdali, co żŏl wadzić sie we Gody. Mieli recht! Jŏ wōm gŏdōm, mieli recht.

Hned ale věže zvolaly všechny dobré lidi do kostela a oni honem skákali přes ulice v nejlepších oblecích a šatech a výskali u toho štěstím. Rázem nesčetné desítky lidí se vysoukaly z průjezdů se svými večeřemi, které nesli pekařům. Duch vypadal, že ho ti lidé zajímají, neboť stál se Scroogem ve dveřích a odkrýval jejich košíky a osvětloval večeře hořákem své pochodně. A to nebyl obyčejný druh pochodně, poněvadž jednou nebo dvakrát, když šly slyšet slova pobouření mezi těmi, kdo do sebe narazili, duch posypal kadidlem jejich hlavy a dobrá nálada se jim rázem vracela, neboť hned říkali, že je škoda se hádat o Vánocích. Měli pravdu! Já vám říkám, měli pravdu.

Zaraz jednak wieże zwołały wszystkich dobrych ludzi do kościoła i oni od razu skakali przez ulice w najlepszych garniturach i sukniach, z przeszczęśliwymi minami. Zrazu niezliczone dziesiątki ludzi wysypały się z bram ze swoimi wieczerzami, które nieśli do piekarzy. Duch wyglądał na zaciekawionego tymi ludzi, bo stał ze Scroogem w drzwiach i odsłaniał ich koszyki, i oświetlał wieczerze palnikiem swojej pochodni. A to nie była zwyczajna pochodnia, ponieważ raz czy dwa, gdy można było usłyszeć słowa oburzenia między tymi, którzy na siebie wpadli, duch posypał im kadzidłem głowy i dobry nastrój zaraz do nich wracał, bo od razu mówili, że szkoda się kłócić w Boże Narodzenie. Mieli rację! Ja wam mówię, mieli rację.

Z rubriky Co tydziyń po naszymu[editovat | editovat zdroj]

Úryvek z rubriky Fryderyka Jana Drale Co tydziyń po naszymu publikované v těšínských novinách Gazeta Codzienna (2020, ukázka těšínského nářečí s vlastním pravopisem):[18]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

Tak rozmyślóm, kiery fórt w naszym mieście je taki uwziynty i sadzi strómy, kiere majóm na sobie tak moc liści. Hańdownij taki stromy rosły jyno w lesie i jak na jesiyń listki ś nich opadły, to nieskorzij skrymiały, bo chroboki i grziby przeca też s czegosi żyć muszóm. W mieście je s tym każdego roku yno łostuda, bo tak naprowde żodyn nie wiy co dalij s tymi liściami zrobić. Jedni to śmiatajóm do takich wielkich pytli i nieskorzij kansi to wywożóm. Sóm też tacy co majóm przez pleca przewieszóne taki duchaczki i ty liści s każdej cesty zduchujóm do przikopy. Je przi tym tela krawalu, że jak sie wedla nich stanie to nie idzie ani ze sebóm porzóndzić.

Tuhle přemýšlím, kdo je v našem městě furt tak tvrdohlavý a vysazuje stromy, které na sobě mají tolik listí. Kdysi rostly takové stromy jenom v lese a když z nich na podzim popadalo listí, tak pak zetlelo, protože červi a houby taky z něčeho žít musí. Ve městě je s tím každý rok jenom ostuda, protože nikdo doopravdy neví, co má s tím listím potom dělat. Jedni to smetávají do takových velkých pytlů a pak to někam vyvážejí. Jsou též takoví, co mají na zádech zavěšeny takové fukary a to listí z každé cesty sfoukávají do příkopu. Je u toho tolik kraválu, že když se vedle nich postavíte, tak nejde spolu hovořit.

Tak się zastanawiam, kto w naszym mieście jest cały czas taki zawzięty i sadzi drzewa, które mają na sobie tyle liści. Kiedyś takie drzewa rosły tylko w lesie i jak jesienią liście z nich opadły, to potem zbutwiały, bo robaki i grzyby przecież też czegoś żyć muszą. W mieście jest z tym co roku tylko wstyd, bo nikt właściwie nie wie, co dalej z tymi liśćmi zrobić. Jedni to zmiatają do takich wielkich worków i potem gdzieś to wywożą. Są też tacy, co mają na plecach zawiesione takie dmuchawy i te liście z każdej drogi zdmuchują do rowu. Jest przy tym tyle hałasu, że jak się koło nich stanie, to nie da się rozmawiać.

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Slezsky IPA Česky
jedyn [jɛdɨn] jeden
dwa [dva] dva
trzi [tʂi] tři
sztyry [ʂtɨrɨ] čtyři
piyńć / pjyńć [pʲɨɳt͡ɕ] pět
szejś [ʂɛjɕ] šest
siedym / śedym [ɕɛdɨm] sedm
ôziym / uoźym [wɔʐɨm] osm
dziewiyńć / dźewjyńć [ɖ͡ʐɛvʲɨɳt͡ɕ] devět
dziesiyńć / dźeśyńć [ɖ͡ʐɛɕɨɳt͡ɕ] deset

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Otčenáš (modlitba Páně):

Uojcze nasz, kery jeżeś we ńebje,
bydź pośwjyncůne mjano Twoje.
Przińdź krůlestwo Twoje,
bydź wola Twoja,
jako we ńebje, tak tyż na źymji.
Chlyb nasz kożdodźynny dej nům dźiśej.
A uodpuść nům nasze winy,
jako a my uodpuszczůmy naszym wińńikům.
A ńy wůdź nos na pokuszyńy,
nale zbow nos uode złygo. Amyn.

Všeobecná deklarace lidských práv

slezsky

Wszyjske ludźe rodzům śe swobodne a růwne we swojim werće a prawach. Sům uůne uobdarzůne filypym a sůmńyńym a majům powinność wzglyndym inkszych jak brat z bratym postympować.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAMUSELLA, Tomasz. Uwag kilka o dyskryminacji Ślązaków i Niemców górnośląskich w postkomunistycznej Polsce. Zabrze: Narodowa Oficyna Śląska, 2007. ISBN 978-83-60540-68-8. 
  2. KAMUSELLA, Tomasz. Kreol górnośląski. Kultura i społeczeństwo. 1998, roč. 42, čís. 1, s. 73–84. ISSN 0023-5172. 
  3. BOGOCZOVÁ, Irena; BORTLICZEK, Małgorzata. Jazyk příhraničního mikrosvěta (běžná mluva Těšíňanů v ČR) / Język przygranicznego mikroświata (mowa potoczna mieszkańców Zaolzia). Ostrava: Ostravská univerzita, 2014. ISBN 978-80-7464-696-6. 
  4. JAROSZEWICZ, Henryk. Rozwój języka Górnoślązaków w XXI w. Szkic socjolingwistyczny. Zeszyty Łużyckie. 2019, čís. 53, s. 25–42. Dostupné online. ISSN 0867-6364. (polsky) 
  5. CZESAK, Artur. Współczesne teksty śląskie na tle procesów językotwórczych i standaryzacyjnych współczesnej słowiańszczyzny. Kraków: Księgarnia Akademicka, 2015. 366 s. ISBN 978-83-763-8703-1. (polsky) 
  6. MĘTRAK, Maciej. Gwara? Godka? Język? Śląska tożsamość językowa w mediach elektronicznych [online]. Uniwersytet Warszawski, 2016 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (polsky) 
  7. Viz též portál Wachtyrz.eu, Silling.org – Slezský jazykový korpus, slovník SileSłownik, nabídka nakladatelství Silesia Progress.
  8. Wstępne wyniki Narodowego Spisu Powszechnego Ludności i Mieszkań 2021 w zakresie struktury narodowo-etnicznej oraz języka kontaktów domowych. [s.l.]: Główny Urząd Statystyczny, 2023. Dostupné online. S. 4. 
  9. PAWLIK, Paweł. Sejm odrzucił projekt uznający śląską mowę za język regionalny [online]. Onet.pl, 14.06.2019 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ROSA, Monika. Walczymy, żeby godka niy umarła. By uznać ślōnsko myńszość. Obawy władzy są śmieszne [online]. OKO Press, 09.03.2021 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (slezsky) 
  11. ZARĘBA, Alfred. Szkice z dialektologii śląskiej. Katowice: Śląski Instytut Naukowy, 1988. ISBN 83-7008-053-7. Kapitola Przegląd dialektów śląskich (z mapą), s. 19–34. (polsky) 
  12. BĄK, Stanisław. O nowy podział dialektów śląskich. Slavia Occidentalis. 1971, čís. 28–29, s. 3–14. ISSN 0081-0002. (polsky) 
  13. TAMBOR, Jolanta. Etnolekt górnośląski. In: Encyklopedia województwa śląskiego IV. Katowice: Instytut Badań Regionalnych Biblioteki Śląskiej, 2017. Dostupné online. ISBN 978-83-64210-47-1.
  14. SIUCIAK, Mirosława. Język śląski – problem terminologiczny czy społeczny?. Białostockie Archiwum Językowe. 2010, čís. 10, s. 273. Dostupné online. (polsky) 
  15. RYBKA, Piotr. Gwarowa wymowa mieszkańców Górnego Śląska w ujęciu akustycznym. Katowice: Uniwersytet Śląski, 2017. Dostupné online. Kapitola Śląszczyzna w badaniach lingwistycznych, s. 58. 
  16. Odkaz na facebookový příspěvek na fanpage Uotwarty Ślůnsk, 17.11.2022
  17. DICKENS, Charles. Godniŏ Pieśń. Překlad Grzegorz Kulik. Kotōrz Mały: Silesia Progress, 2017. 122 s. S. 68. (978-83-65558-16-9) 
  18. DRAL, Fryderyk Jan. CO TYDZIYŃ PO NASZYMU: Łostuda s opadnónymi liściami je każdego roku tako samo. Gazeta Codzienna [online]. 21.11.2020 [cit. 22.11.2020]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]